Otevírá se tajná Masarykova obálka. Není jisté, zda jde o jeho poslední slova

Co v obálce skutečně je, se dozvíme po desáté hodině, kdy ji má na zámku v Lánech slavnostně otevřít prezident Petr Pavel. Přítomni budou i zástupci Národního archivu a Masarykova ústavu AV ČR. Jednou z důležitých osobností bude i Dagmar Hájková. Historička, která patří k největším odborníkům na Masarykovskou rodinu, a tedy i na písmo Jana Masaryka, má dokument přečíst.

Recept na Masarykovo cukroví, skutečný původ T. G. Masaryka i varování před blížícími se hrozbami. Obsah tajemné obálky, která má obsahovat poslední slova našeho prvního prezidenta, byl přitom tématem mnoha debat na vyšší i nižší úrovni.

„My ale nevíme, zda to jsou opravdu poslední slova Tomáše Garrigua Masaryka. Možná, že sdělení v obálce, kterou Národnímu archivu předal v roce 2005, mu (Antonínu Sumovi, tajemníku Jana Masaryka - pozn. redakce) přišlo tak závažné, že si řekl, že společnost na to není ještě dostatečně zralá a že tomu dá ještě dvacet let,“ uvádí Hájková. Podle ní je také možné, že v dopise je něco, co Antonín Sum, jakožto člověk oddaný T. G. Masarykovi a Janu Masarykovi, považoval za tak tíživé, že se toho nechtěl dožít.

Zatímco část veřejnosti hádala s humorem českému národu vlastním, že v obálce bude recept na bábovku, odhalení, že otcem T. G. M. byl František Josef I., nebo že nikdy neměl rád písničku Ach, synku, synku, další část do dopisu vkládala značné naděje.

O tom svědčí i anketa, kterou na webových stránkách spustil Českých rozhlas, a kam lidé mohou psát své tipy. „Je hezké číst odhady a pozorovat, kolik víry lidé dodnes v Masaryka vkládají. Čekali, že se tam dozví něco hezkého, co nás ovlivní. Já si jen říkám, jestli našeho prvního prezidenta dobře znají. Nebyl člověkem, který by jen chválil,“ přibližuje postavu T. G. M. historička.

Obraz T. G. Masaryka jakožto hodného „tatíčka Masaryka“, který k němu chováme, je podle Hájkové trochu zkreslený. „Nebyl hodný dědoušek. Když chce člověk někam dojít, musí mít pevnou vůli a odolnost,“ přibližuje jeho osobnost.

T. G. Masaryk byl podle jejích slov velice kritický, a to vůči všem. Byl ale kritický i vůči sobě? „Podle dochovaných materiálů měl reflexi, ale zároveň si byl vědom svého intelektuálního potenciálu. Myslel si mnohdy, že věci zná lépe než ostatní, protože disponoval velkými znalostmi, byl vitální, schopný organizátor,“ popisuje Masaryka Dagmar Hájková.

„Byl schopný se postavit a říct svůj názor, přestože mohl být někdy i neúprosný vůči lidem kolem něj. Kritičnosti se nevzdal ani vůči Čechům, svému národu,“ říká Hájková. Podotýká, že je třeba se na Masaryka také dívat v kontextu a ne jen zkratkovitě skrze jeho citáty, kterých jsou plné knihy. Jako příklad uvádí známé „nebát se a nekrást“. V projevu ale přesně řekl „Nebát se politicky a nekrást hospodářsky“.

Po revoluci byl několikrát pokus dostat ho z toho piedestalu, kam ho ale jako společnost nakonec vždycky vrátíme. Proč tomu tak je? „Poskytuje nám potřebnou symboliku, nabízí hodnoty, které jsou univerzální jako víra ve spravedlnost nebo slušnost. Dokázal se postavit proti většinovému názoru, jako třeba v případě takzvaného rukopisného boje, kdy kladl důraz na vědecké poznání. Jeho autorita prezidenta, symbolicky podpořená sídlem českých králů na Pražském hradě, byla v meziválečném období značná,“ vysvětluje Hájková.

K dokonalému symbolu Masarykovi pomáhala také jeho rodina, která po roce 1918 udávala sympatický vzor. Alice byla symbolem péče o sociálně slabé, Olga zase péče mateřské. Ve Švýcarsku, kam se v roce 1920 provdala, se starala o české studenty. Jan byl zase symbolem diplomacie a také žoviálnosti. Charlotta, první dáma, představovala symbol mučednice.

Když T. G. Masaryk v roce 1937 zemřel, následoval státní smutek, a to nejen oficiální. Podle dobových pramenů lidé jeho smrt vnímali jako předzvěst zlých časů - s Masarykem podle nich zemřela i republika. Je nutné si uvědomit, že za rok a čtrnáct dní po jeho úmrtí byla podepsána mnichovská dohoda. V říjnu 1938 začala německá okupace, která vedla až ke vzniku protektorátu Čechy a Morava.

V Evropě eskalovalo násilí, už v roce 1935 vstoupily v platnost Norimberské zákony, a tak mnozí lidé po smrti Masaryka přišli o jistotu, kterou v něm do té doby, navzdory jeho špatnému zdravotnímu stavu, vnímali.