Hlavní obsah

Natrhejte si kuřata. Rostou na stromě a uděláte z nich skvělé řízky

Foto: Archiv Zdeňka Hájka, Seznam Zprávy

Mladý sírovec žlutooranžový je nádherně barevný a v kuchyni mimořádně vděčný.

Reklama

5. 5. 10:30

Lesní kuře je překlad anglického názvu chicken of the woods. V češtině se tahle masitá a šťavnatá houba jmenuje sírovec. S měkkým i, neboť její název není odvozen od sýru, ale od síry. Začíná růst v květnu.

Článek

Svou chutí i texturou skutečně kuře lehce připomíná. Mladý sírovec žlutooranžový je nádherně barevný a v kuchyni mimořádně vděčný. Hojně roste v lužních lesích, na březích potoků či rybníků, ale běžně ho najdete také v parku, nejčastěji na kmenech vrb a topolů, na dubu či na ovocných stromech, jako je třešeň či višeň. A pozor, druh stromu, na kterém roste, ovlivňuje jeho chuť.

„Pokud najdete sírovec na višni nebo třešni, bude mít lehce nakyslou chuť. Roste také na hrušních či ořešácích, ale chuťově nejlepší je sírovec z vrby. Naopak se nedoporučuje sbírat sírovce rostoucí na akátech, který je nahořklý a může obsahovat škodlivé látky,“ upozorňuje zkušený mykolog Zdeněk Hájek, který pro internetovou „školu“ Kurzy pro radost připravil v loňském roce Velký kurz houbaření.

Velkou výhodou sírovce je, že vám stačí nalézt jen jednu houbu. Obvykle totiž jde o trs o váze několika kilogramů. Dobře se hledá – většinou roste ve výšce a je viditelný již z dálky. Na jeho sběr se vyplatí vyrazit vždy po několikadenních deštích, které nastartují jeho růst, a přitom je ještě mladý. To je pro konzumaci této houby klíčové. Sbírají se totiž jen mladé a šťavnaté plodnice, které lze lehce odříznout. Pokud houba začne tvrdnout a drolí se, jíst se už nedá a nemá smysl ji sbírat.

Na pánev s ním

A jak sírovec využít v kuchyni? Nejčastější a nejoblíbenější úpravou představuje smažení v trojobalu jako řízek. Stačí nakrájet sírovec na plátky tlusté jeden až dva centimetry, obalit a osmažit. Mezi fajnšmekry má pověst nejlepšího houbového řízku, a to díky masité struktuře této houby. Naopak oblíbené řízky z bedly jsou poměrně těžce stravitelné, neboť do lupenů se při smažení nasákne poměrně dost oleje.

Kousky sírovce můžete připravit také v asijském stylu, třeba na zeleném či žlutém curry, stejně jako se připravuje kuřecí maso. Je třeba houbu nejprve povařit, pak ji osmažit s cibulkou, přidat curry pastu a kokosové mléko. V tomto případě je ideální přílohou rýže. Výtečný je také ve formě nakládaných matjesů, tedy v octovém nálevu s vínem, cibulí, bobkovým listem, novým kořením, pepřem a trochou olivového oleje. Na rozležení je třeba týden až dva. I zde je třeba houbu předem povařit, aby byla měkká.

Čarodějné kruhy

Sírovec není jedinou houbou, na kterou můžeme vyrazit v květnu. Další oblíbenou jarní houbou jsou májovky, správně čirůvky májovky, rostoucí obvykle na loukách – na stejných místech po stovky let. Májovky rostou v takzvaných čarodějných kruzích, takže i v tomto případě odpadá zdlouhavé hledání. Navíc, pokud jednou najdete lokalitu májovek, můžete se pro ně s košíkem vracet každý rok na jaře. Májovka krásně voní po mouce, i při vaření zůstává bílá a pro svou výraznou chuť se hodí hlavně do omáček.

Výhodou obou květnových hub je skutečnost, že prakticky nehrozí možnost záměny za jedovatou houbu. V případě sírovce je to naprosto vyloučené, májovku by sice nezkušený houbař mohl zaměnit za závojenku olovovou, ale ve skutečnosti je toto nebezpečí minimální, neboť jedovatá závojenka obvykle začíná růst až později, zhruba začátkem července, a především – neroste na loukách, ale uvnitř lesa. A tam zase nikdy nerostou májovky.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované