Článek
Hodnocení Quacquarelli Symonds (QS) Ranking by Subject je mezi ostatními žebříčky výjimečné tím, že srovnává univerzity v jednotlivých oborech. To umožňuje relativně férové porovnání i úzce zaměřených univerzit, které se v obecných žebříčcích, jež měří výkon univerzity napříč obory, krčí povětšinou na nižších příčkách.
Podíváme-li se nejprve obecně na letošní výsledky českých univerzit, je patrné, že i letos je ovládla Univerzita Karlova. S výjimkou několika málo oborů (informatika, environmentální vědy, materiálové vědy a účetnictví) platí, že pokud se daný obor na nejstarší české univerzitě vyskytuje, je v něm právě Univerzita Karlova v Česku nejlepší.
Solidní umístění si drží především v medicínských vědách nebo ekonomii (v obou je potřeba brát v potaz velmi silnou mezinárodní konkurenci), ale i v humanitních vědách, například v informačním managementu a knihovnictví (top 100 škol na světě), lingvistice nebo historii (top 150). V těch je nicméně celosvětová konkurence menší, v žebříčku jsou hodnoceny jen nižší stovky škol.
„To jsou výsledky, na kterých je třeba stavět, a i nadále usilovat o co nejvyšší postavení v celosvětovém měřítku,“ komentuje žebříček rektor Univerzity Karlovy Jiří Zima.
Na druhém místě v počtu umístěných oborů je jako již tradičně Masarykova univerzita. Jak ale upozornil web vědavýzkum.cz, právě například v humanitních vědách brněnská škola předbíhá Univerzitu Karlovu v počtu vědeckých citací (tedy kolikrát je výzkum zmiňován jinými vědci v jejich odborných článcích).
V následující tabulce se můžete podívat, v jakých oborech excelují tuzemské vysoké školy, a srovnat změnu oproti roku 2025:
Zajímavá situace je v technických vědách. V některých oborech je nejvýše hodnocenou českou vysokou školou pražské České vysoké učení technické, například v informatice nebo elektroinženýrství. V jiných ale dominuje Vysoké učení technické v Brně – to platí pro materiálové vědy či strojírenství.
Možná překvapivě ale nejlepší absolutní umístění v konkrétním oboru nezískala ani jedna z výše jmenovaných škol. Držitelem tohoto pomyslného vítězství je Česká zemědělská univerzita, která je v oboru zemědělství a lesnictví podle letošního hodnocení celkem 58. nejlepší na světě.
Významný posun zaznamenaly české umělecké vysoké školy. V oblasti umění a design jsou nyní umístěné tři: Vysoká škola uměleckoprůmyslová (ta dokonce na 76. místě), Akademie múzických umění a Akademie výtvarných umění. Je ovšem třeba dodat, že i relativně nízké umístění může v praxi znamenat pro univerzitu úspěch.
„To, že se univerzita v QS Subject Ranking nachází, znamená, že existují alespoň nějací akademici a zaměstnavatelé, kteří o této univerzitě vědí a jsou ochotni ji kladně hodnotit. Zároveň disponuje i rozeznatelnou akademickou produkcí, tedy alespoň sto akademických článků v oboru za rok,“ vysvětluje David Jiří Šlosar, odborník na hodnocení vědy z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
„Nicméně větší výpovědní hodnotu má takový žebříček pro Univerzitu Karlovu, která aspiruje na roli světově významného hráče, než pro Vysokou školu báňskou, která pokrývá spíše regionální potřeby,“ dodává Šlosar.
Jak si vede věda?
Otázka, která ale každoročně z vydaného žebříčku vyvstává, je, jak si – v porovnání se světem, nebo s minulými roky – celkově vede česká vědecká komunita. To je však podstatně složitější a komplexnější otázka.
Pro srovnání se můžeme podívat, jak se v průběhu let vyvíjely české vysoké školy v pěti hlavních oborových skupinách:
Systematicky se pak této otázce věnují ekonomové Daniel Münich a Lucie Beránková. Ti mimo jiné sledují, jak se mění relativní (percentilové) postavení českých univerzit v rámci jednotlivých oborů.
„Ze svých dat vidím, že mezi roky 2023 a 2026 došlo k výraznému posunu českých škol kupředu, tedy k rychlému nárůstu jejich zastoupení v rámci jednotlivých oborů. Ale ani vysoké tempo růstu nezaručilo, že by české univerzity obsadily významný podíl oborů. Je dobré si všimnout, že některé české vysoké školy v žebříčku QS nejsou zahrnuty ani v jednom oboru,“ hodnotí Münich.
Tento paradox je možná nejčitelnější u oboru teologie a náboženství. Jen samotná Univerzita Karlova má celkem tři teologické fakulty (katolickou, evangelickou a husitskou), ale ani jejich společné výstupy nestačily k tomu, aby byly do hodnocení zahrnuty. České zastoupení chybí i v oborech jako statistika nebo umělá inteligence, a to i navzdory existujícímu výzkumu v těchto oborech.
Znamená to tedy automaticky, že je Česko v těchto oborech slabé, a naopak že v humanitních vědách se významně zlepšujeme? Ne nutně.
Na tomto místě je potřeba ve zkratce vysvětlit, z čeho se hodnocení v QS Ranking by Subject skládá. Aby univerzita vůbec v rámci nějakého oboru byla uvedená, musí splnit minimální kritéria: dosáhnout určitého počtu kvalitních akademických článků v konkrétních oborových odborných časopisech a získat dostatečné reputační skóre. To znevýhodňuje výzkum, který je rozdrobený mezi různými univerzitami, protože ani jedna pak nedosáhne na dostatečný počet článků a nezajistí si obstojnou reputaci ve vědeckém světě.
Celkově je to pro jednotlivé obory pět faktorů: reputace v akademické sféře (která se měří přes dotazníky rozeslané akademikům), reputace mezi zaměstnavateli (přes dotazníky firmám), počet citací na jeden publikovaný akademický článek, H-Index (metrika pro výpočet akademického výkonu) a mezinárodní spolupráce.
Pro každý jednotlivý obor a skupinu je ovšem složení těchto faktorů jiné. Názorně to ukazují oborové skupiny:
„Akademická reputace a reputace mezi zaměstnavateli dává výhodu starším a etablovaným univerzitám typu Oxford, Cambridge nebo MIT. Jejich brand upevňuje tyto univerzity na předních příčkách. Další tři indikátory jsou slučitelné pod pojem akademický výkon. V nich budou penalizovány univerzity menších velikostí, regionálního charakteru a školy z rozvojových zemí,“ popisuje Šlosar.
A jak můžeme chápat zlepšující se postavení Univerzity Karlovy i Masarykovy univerzity v humanitních vědách, případně i v konkrétních oborech? Pravděpodobně jako kombinaci faktorů.
„Můj obecný dojem je, že řada našich škol začala poslední dekádu vyvíjet aktivní úsilí se do žebříčků prodrat. Samy o sobě píší analytikům do QS a více dbají i na pouhé vykazování těch ukazatelů, které do žebříčků vstupují,“ poznamenává Münich. Roli by podle něj mohlo hrát i to, že některé školy personálně narostly.
„Já bych setrvalý růst pozice Univerzity Karlovy v rámci humanitních oborů interpretoval jako výsledek dlouholetého tlaku na zvyšování publikační produkce v České republice. Jiné země nemusí být postiženy tak silnou fetišizací metrik (počítání vědeckých výstupů – pozn. red.), tlaky na publikace mohou být menší a jejich pozice v žebříčku neroste či dokonce klesá, a to i při zachování kvality výzkumu,“ uvažuje Šlosar.
Zároveň ale dodává, že se zvyšuje počet časopisů, které vstupují do hodnocení QS. Tyto časopisy jsou častěji zaměřené na lokální poznatky, což právě menší země jako Česko zvýhodňuje. „Zdali tak skutečně dochází ke zkvalitňování věd v České republice v tomto oboru, si netroufám odhadnout,“ říká.
Oslovení odborníci se neshodnou, jakou váhu vlastně žebříčku přikládat. Někteří v nich vidí příležitost pro základní orientaci a pro kladení otázek ohledně výzkumné kvality. Jiní upozorňují, že se z nich stalo „hodnocení pro hodnocení“, tedy že cílem univerzit je dostat se do žebříčků a ne reálně zlepšit své vědecké působení.
Jak tedy finálně uchopit otázku, jestli se česká věda zlepšuje nebo zhoršuje?
„Česká věda v určitém, bibliometrickém (počet vědeckých výstupů, např. článků a knih – pozn. red.) smyslu roste navzdory přístupu státu a setrvale klesajícím relativním výdajům na vědu. Česká věda tak sice zřejmě má prostor pro větší efektivitu v publikační činnosti, ale jedním dechem bych se ptal, za jakou cenu. Klesla kvalita výuky? Zvýšil se stres, počet pracovních hodin a zátěž akademiků? Dokáže česká věda setrvat v současném stavu dlouhodobě? Nečerpá česká věda z rezerv, které jí už docházejí?“ uzavírá Šlosar.
