Unikátní kalendáře chtěla půlka Evropy. Teď jsou ve Vimperku

Měl mohutný knír, dlouhé vousy a v rodném listě zapsané městečko Javorník v Rychlebských horách. Jmenoval se Josef Rotter, věnoval se ilustraci a karikatuře. A jeho osud je i z dnešního pohledu jen sotva uvěřitelný.

V 80. letech 19. století studoval ve Vídni Akademii výtvarných umění, na začátku 20. století ale přijal nabídku vyučovat na umělecké škole v dnešním hlavním městě Gruzie Tbilisi. A coby zručný kreslíř přispíval svými ilustracemi do gruzínských, arménských a ázerbájdžánských časopisů.

„Nejvíce ilustrací, přes tisíc, nakreslil v letech 1906 až 1914 pro ázerbájdžánský satirický časopis Molla Nasreddin, který odvážně zesměšňoval nešvary muslimské společnosti. Proto byl časopis často zakazovaný a členové jeho redakce pronásledováni. Zároveň se ale jednalo o časopis, který se četl v celém islámském světě od Maroka po východní Asii. Byl to takový ázerbájdžánský Charlie Hebdo,“ vysvětluje historička umění a kurátorka Eva Reitspiesová.

Osudem tohoto muže se v posledních měsících zabývala v souvislosti s přípravou výstavy s názvem Steinbrenerovi kreslíři. Rotterovy ilustrace ze zahraničních časopisů na ní sice zastoupeny nejsou, ale možné je zde vidět jeho kresby podobného ražení zasílané do Čech. A zdaleka ne jen ony.

Zmíněnou výstavu hostí až do začátku roku 2026 státní zámek v jihočeském Vimperku. Z tohoto města pocházela i rodina knihařů a knihkupců Steinbrenerů v čele se zakladatelem firmy Janem Steinbrenerem. Od jeho narození letos uplynulo 190 let.

Rodina v letech 1875 až 1944 v Rakousku-Uhersku vévodila trhu s knižními kalendáři, které kromě časových údajů obsahovaly i řadu naučných a zábavních informací včetně povídek. Vše skvěle ilustrované.

Josef Rotter přitom patřil mezi jejich nejvytěžovanější ilustrátory. V posledních sedmi letech svého života do roku 1937 poslal Steinbrenerům 550 kreseb. Jeho barevné ilustrace byly často šmrncnuté dálavami a mimoevropskými kulturami.

Na výstavě je toho však k vidění mnohem víc. Průřezová výstava, kterou připravila kurátorka Reitspiesová vůbec poprvé, představuje výběr z kolekce šesti tisíc dochovaných ilustrací různých autorů, kteří do kalendářů přispívali. Koncem padesátých let 20. století je kdosi donesl na zámek a v depozitáři je zanechal svému osudu. Spolu s ilustracemi mají návštěvníci navíc možnost poznat též unikátní příběh jednoho úspěšného byznysplánu.

Už v roce 1907 vydával Jan Steinbrenner své knižní kalendáře v nákladu okolo milionu kusů. Jak je to možné? Kurátorka vysvětluje, že Steinbrenerův úspěch stál pravděpodobně zejména na přístupnosti venkovskému čtenáři.

„Orientoval se především na široké vrstvy prostých obyvatel a tomu odpovídal obsah i cena. Jeho kalendář navíc jako jediný vycházel i v jiných jazycích než v češtině, němčině a polštině, a pokryl tak všechny národnostní skupiny. Dokázal také zareagovat na potřeby různých oborů, speciální kalendáře vydával například pro rolníky, hasiče a vojáky. Vojenský element byl tehdy všudypřítomný.“

Kresby, kterých během existence kalendáře vyšly desetitisíce, doprovázely srdceryvné povídky, ale i příběhy tematizující smrt rodičů, nemoc v rodině anebo milence v nesnázích.

Zajímavější výtvarný doprovod ovšem měly satiry a anekdoty. Příkladem je dnes už jen těžko otisknutelný celostránkový kreslený vtip, týkající se klesajícího zájmu o ženy v souvislosti s věkem. Zmínit je nutné rovněž povídky exotické a dobrodružné, které do středoevropského prostoru přinášely příběhy z Dálného východu či Afriky.

Smysl pro dobrodružství měl i na výstavě zastoupený ilustrátor, typograf a autor plakátů a pohlednic Václav Čutta. Tento pravděpodobně nejznámější ze všech vystavených ilustrátorů bývá někdy srovnáván s mladším oborovým kolegou Zdeňkem Burianem.

Nejatraktivnější jsou ale podle Evy Reitspiesové populárně naučné kresby k různým technologickým vymoženostem, jako byl například vynález letadlové lodi. Fascinující, detailní, až futuristicky vyhlížející kresby na téma „jak to chodí ve státní bance“ dodal Robert Wosak z dnes rakouského města Klosterneuburgu, jeden ze zásadních přispěvatelů ve 30. letech.

Neznámý autor zase čtenářům v roce 1908 přiblížil, jak bude vypadat 40 kilometrů dlouhý most, po kterém se lidé ve speciální lanovce dostanou za čtvrt hodiny z Francie do Anglie.

Na výstavě mají místo i téměř sto let staré komiksy, tedy bizarní kaleidoskopy „etnografických zajímavostí“ s virtuózně namalovanými situacemi napříč světem. Věděli jste například, že „v Bombaji v Indii může člověk splatit daňové nedoplatky v podobě krys? Toto opatření bylo zavedeno kvůli strašlivému přemnožení krys.“

Na ilustracích do Steinbrenerových kalendářů se během let vystřídalo zhruba šest desítek ilustrátorů. O tom, jakým způsobem s nimi navazovala redakce spolupráci, se ovšem podle Evy Reitspiesové neví v podstatě nic: Chybí dobová korespondence. V úvahu tak připadá jak varianta „redakce oslovuje kreslíře“, tak možnost „kolega doporučuje kolegu“.

Většina přispívajících umělců ovšem nepocházela z žádných avantgardních kruhů a někteří ani nebyli k dohledání ve výtvarných encyklopediích. „O to napínavější pátrání po jejich osudech bylo. Musela jsem zkombinovat vídeňské meziválečné adresáře, seznamy studentů na vídeňské akademii a dobové novinové články,“ popisuje kurátorka. Odměnou jí byly i tak zajímavé příběhy jako zmíněný osud Josefa Rottera.