Po natáčení Kafky jsem měl tři měsíce deprese, říká herec Idan Weiss

Pro německého herce Idana Weisse je hlavní role ve filmu Franz první velká filmová zkušenost. Režisérka Agnieszka Holland si ho vybrala, aby ztvárnil světoznámého spisovatele Franze Kafku.

Idan Weiss se kvůli nové roli naučil veslovat a musel zvládnout i záludnosti českého jazyka. Film Franz bude od 25. září v kinech v Česku.

Jak jste se připravoval na spolupráci s Agnieszkou Holland?

V prvním kole castingu jsem měl natočit sám sebe a představit se jako Kafka. Hodně jsem mluvil o tom, že psaní je pro mě naprosto zásadní, pohání mě kupředu. Po dalším kole castingu jsem rychle přečetl Proměnu. Přemýšlel jsem, co asi Kafka prožíval, když text psal.

V čem se vás text dotkl?

Zaujala mě jeho citlivost, ale zároveň temnota. Agnieszka mi hned na prvním setkání řekla, že nechce, abych hrál Kafku, ale že zkusíme zjistit, kdo skutečně byl. Každý den jsem se k němu přibližoval. Zajímalo mě, jak mluvil, jak se pohyboval. Během natáčení jsme hodně improvizovali. Například při scénách, když Kafka sedí u stolu s celou rodinou. Jeho otec Hermann si pochutnává na mase a Franz tiše trpí, protože on byl zapřisáhlý vegetarián.

Filmový Franz touží po tichu, protože v rušné domácnosti rodiny Kafkových nemá klid na psaní. Jak jste se vžil do jeho pocitů?

Tohle byla pro mě hodně zajímavá výzva zkusit něco úplně odlišného. Já jsem totiž extrovert, zato Franz byl introvert. Snažil jsem se vžít do toho, jak mu asi bylo, když bydlel ve velké domácnosti, kde měl průchozí pokoj, kudy neustále někdo procházel. Během natáčení jsem chtěl zažít něco podobného. Mluvil jsem s každým, kdo byl na place. Chtěl se doslova zahltit hlukem, abych pochopil, proč Franzovi tolik chybělo ticho.

Ve filmu je silným tématem tlak okolí, který Kafka vnímal. Od jeho rodiny, která očekávala, kdy se ožení, od jeho snoubenky Felice Bauer…

Myslím, že byl svobodná duše, která ale určitý tlak potřebovala. Rozhodně mi nepřipadal tak depresivní, jak se o něm často mluví nebo píše. Připadá mi úplně špatné, když se Kafka ukazuje neustále jako nějaký zachmuřený nebo depresivní. Určitě byl velmi citlivý a možná trošku jiný. Ano, byl jiný, ale kdo z nás není jiný?

Kvůli roli Franze jste se musel naučit veslovat. Jak souvisí sport s jeho životem?

Zaujalo mě, když jsem se dozvěděl, že měl opravdu rád plavání, veslování a cvičení. Netušil jsem, kolik sportů dělal. Zřejmě navenek nedával najevo příliš mnoho emocí, ale uměl je vyjadřovat prostřednictvím sportu.

A jak jste se popasoval se základy češtiny?

Myslím, že mám talent na jazyky, ale čeština je opravdu velmi těžká. Naštěstí mi hodně pomáhala moje jazyková koučka Claudia. A také jsem měl češtinu stále kolem sebe, protože dost lidí ve štábu mluvilo česky. Řadu scén jsme točili v Česku. Když skončilo natáčení, tak jsem se studiem přestal, ale pár vět jsem si zapamatoval. Třeba tuhle: „Slovo má jedinečnou a nezaměnitelnou váhu!“

Tu říká filmový Kafka, když se rozčílí během licitování s žebrákem. Dokonce i křičel.

Já rozumím, proč byl tak naštvaný. Žebrák ho prosil, aby mu dal korunu, ale Kafka měl jen dvoukorunu. Chtěl tedy po žebrákovi, aby mu vrátil korunu. Lidé si možná myslí, že Franz byl hlavně citlivý a jemný. Zřejmě proto si ho neumí představit rozčileného. Jenže tohle je pro Kafku typické: když se ocitl v situaci, kdy se dělo něco nesprávného, dokázal být velmi úporný. Chtěl dosáhnout nápravy za každou cenu. Ostatně něco podobného je v Procesu, kde se stále snaží dobrat toho, proč je obviněn. Věří, že je to nesprávné, a snaží se proti křivému obvinění bojovat.

Jak prožíval, když četl poprvé na veřejnosti své texty?

To byla další příležitost, kdy Kafka dal průchod emocím. Četl povídku V kárném táboře, kde jsou dost explicitní popisy mučení. Viděl, že někteří lidé odchází z publika, protože jsou šokováni tím, co slyšeli, anebo si povídají o tom, co zaznělo. Takže pro Kafku to byla určitě zajímavá zkušenost, když viděl napřímo vypjaté reakce. Předpokládám, že mu právě tohle první veřejné čtení dodalo sílu, protože většinou byl dost nejistý a stydlivý. A utvrdilo ho v tom, že má pokračovat dál v psaní. Kafku také podpořil jeho nejlepší přítel Max Brod. On určitě věděl, že Franz je o dost lepší spisovatel. Ostatně díky Brodovi se svět dozvěděl, co Kafka napsal. Max totiž odmítl splnit Franzovo poslední přání, aby jeho texty spálil.

Překonat stud musel i s Maxem v nevěstinci…

Bavili jsme se s Agnieszkou, jak asi Franz prožíval něco tak intimního, jako když se ocitl sám v pokoji s prostitutkou. Možná to pro něj bylo poprvé, kdy se dotýkal nejen ženského těla, ale poprvé, kdy se vůbec dotýkal lidského těla.

Zmínil jste stereotypy, jak se o slavném literátovi mluví. Čím to je, že je jeho veřejný obraz tak zredukovaný?

Stala se z něj značka. A něco podobného se stalo s Ianem Curtisem, případně Kurtem Cobainem. Postupně už lidi přestalo zajímat, čím žili, co vytvořili, ale jejich životní příběh a dílo se zredukovalo na jejich značku. Podle mě je velká škoda takhle černobíle nahlížet na známé osobnosti. Naším filmem chceme ukázat mnohem rozmanitější obraz Franze Kafky. Nejsem kafkovský expert, ale studoval jsem ho prostě po svém.

Většinou lidé znají jeho nejslavnější texty, jako je Proměna nebo Proces. Mnohdy říkají, že Kafku přečetli jednou, a moc ho nepochopili. Co byste poradil tomu, kdo mu chce dát šanci?

Ať si přečte Kafkovy Deníky z cest, protože to je skvělá příležitost, jak ho poznat úplně jinak. Jezdil na dovolenou s Maxem Brodem. Vydali se společně do Švýcarska, Itálie nebo do Paříže. Průběžně si zapisovali své zážitky a porovnávali deníkové záznamy. V těch textech jsou velmi humorné scény, které se mi moc líbí. A podobné prvky mě baví i v Procesu. Nejradši mám ale Zámek. Je tam několik postav, které jsou mi velmi povědomé. Nedávno jsem četl knihu švýcarského spisovatele Christiana Krachta, která se jmenuje Faserland. Má tam velmi podobné motivy, jaké jsou v Zámku.

A je něco, co se od Kafky můžeme naučit?

Na chvíli zastavit čas, a bedlivě pozorovat, co je kolem nás. Dívat se na svět trochu jinak. Díky tomu si možná všimneme nějakého zajímavého detailu, který ostatní přehlédnou. Nejen kvůli Kafkovi bychom měli více pozorovat, co se kolem nás děje. Žijeme ve světě, kde každý kouká do telefonu, přebíhá z práce do práce. Lidé spolu už napřímo moc nemluví. Někdy je přeci fajn vzít si knížku, a ponořit se do toho, co se v ní odehrává. V tomhle úplně chápu Kafku, že toužil po soukromém prostoru, kde by ho nikdo a nic nerušilo.

Strávil jste intenzivní přípravou a natáčením filmu Franz dva roky. Jak se z té role dá vystoupit?

Upřímně… nebyl to úplně snadný návrat do „normálního“ života. Hodně jsem se s tím příběhem propojil. Po natáčení jsem měl zhruba tři měsíce deprese. Myslím si, že tohle je součást herectví – když chcete opravdu dobře zahrát tu konkrétní roli, tak musíte určitým způsobem zapomenout sám na sebe. Prostě neumím jen tak sundat kostým a jít domů.