Článek
Legenda o maskovaném mstiteli vychází v nakladatelství Mystery Press v limitovaném nákladu 333 signovaných výtisků a ke každému z nich autor ručně vytvořil originální kresbu tohoto superhrdiny.
V únoru jste vstoupil do komiksové síně slávy, když jste získal cenu Muriel. Teď vám k 80. narozeninám vyšla speciální sběratelská edice legendárního komiksu Pérák. Vypadá to, že máte úspěšný rok.
Přišlo to nečekaně, poněvadž moje aktivní komiksová éra je dávno za mnou. Ta odstartovala před 40 lety, kdy jsem začal spolupracovat s Kájou Saudkem. Tehdy jsme spolu vytvořili komiks Arnal a dračí zuby a v podstatě za ten jsem dostal tu Muriel. Kdyby Kája nezemřel, určitě jsme tam stáli spolu.
Vašim scénářům nejčastěji vdechl život právě Kája Saudek. Proč neilustroval také Péráka?
Vysvětlení je velice jednoduché. Protože spolupráce s Kájou byla velmi - abych to řekl diplomaticky - kostrbatá. Já pro něj strašně rád psal scénáře. A nejen psal, já jsem je také kreslil. Nejdřív jsem příběh vytvořil jako storyboard a Kája to potom udělal ve svém stylu. Ale lezlo to z něho jak z chlupaté deky. Zrovna v té době, kdy jsem dostal nápad na Péráka, se zasekl a prohlašoval, že už nic kreslit nebude. Tak jsem si řekl, že si to musím nakreslit sám.
Kdo vám to tehdy vydal?
Bylo to ještě za minulého režimu, jak se dnes říká, za komárů. Sehnal jsem si natajno tiskárnu Československých drah, kde se tiskly jídelní lístky pro železniční vozy. Vydal jsem to sám v nákladu asi 200 kusů a pak to rozdával kamarádům.
Komiks pochází z konce 80. let a parodoval tehdejší režim. Je v něčem aktuální ještě dnes?
No tak vzhledem k tomu, že současný režim se čím dál tím víc podobá tomu bývalému, tak zcela určitě.
Po revoluci jste rozpracoval i třetí díl. Dokončíte ho?
Určitě ne. To byl pokus, který následoval těsně po po převratu. Jmenuje se Kdo zachrání Bilaka? Nakreslil jsem jednu nebo dvě tabule a nechal jsem toho, protože jsem si uvědomoval, že tam není žádný zobecňující přesah. Je to taková komunální satira, narážky na situaci, která za tři měsíce nebude nikoho zajímat a za další tři měsíce už nikdo nebude vědět, o co jde. Takže jsem toho nechal, a udělal jsem dobře.
Co čtenář ve sběratelském vydání najde?
Kromě dvou dílů Pérák: Toho dne byla mlha a o deset let mladšího Pérák contra Globeman, který vycházel už jen na internetu, je tam právě i ukázka tohoto třetího nedokončeného komiksu. Tak, aby to bylo kompletní. Dostal jsem po dohodě s grafičkou takový pošetilý nápad, že na každý z těch 333 kusů namaluji ručně kresbu na obálku. Trvalo mi to tři dny.
A neláká vás udělat nového Péráka ze současnosti?
To víte, že láká, dokonce velmi. A sice z toho důvodu, že se na mě obrátili, abych udělal z Péráka audioknihu. A já se tou myšlenkou vážně zaobírám. Jenže jsem člověk papírové minulosti a na papíru lpím. A ta audiokniha, která už mi zraje v hlavě, bude takovou tréninkovou arénou pro to, abych z toho pak vytvořil knihu. Mám sen udělat hodně obrazovou knihu, kde by byly moje obrázky i komiksy. Byl by to takový textový a obrazový Superpérák.
Sám jste na komiksech vyrůstal. Jaké se vám z mládí vybavují?
Jsem z generace, která žila na starých skautských časopisech Junák a Vpřed, které šly z ruky do ruky. A tam vycházely americké komiksy, takové ty legrační disneyovského typu. Mé oblíbené postavy byl Pepek námořník, Kukuřičný Oskar a Karbanátkový Wimpy. No a samozřejmě Rychlé šípy.
