Článek
V mladém Renoirovi, který se narodil 25. února roku 1841, rozpoznali rodiče talent už v mládí. Ve třinácti letech ho umístili do dílny bratrů Lévových, kde se vyučil dekoratérem porcelánu.
Malovat olejovými barvami začal Renoir díky svému kolegovi v dílně, od kterého si půjčil barvy. Na snímku jedno z prvních největších děl Snídaně veslařů z roku 1880.
V roce 1862 byl přijat na Akademii výtvarného umění a zároveň začal chodit do jednoho nezávislého ateliéru Charlese Gleyreho. Zde potkal své budoucí kolegy, kteří se stali jeho přáteli po celý život. Portrét herečky Jeanne Samaryové, rok 1877.
Na snímku malující Édouard Manet ve svém ateliéru obklopen francouzskými umělci a spisovateli 19. století, včetně Auguste Renoira, Émile Zoly a Clauda Moneta.
Průmyslová revoluce proměnila ve druhé polovině 19. století způsob života i společenské poměry. Nástup bohatší střední třídy, volného času, ale také fotografie, která se stala velkou konkurencí obrazů, proměnil dosavadní přemýšlení o umění. A jak to tak bývá, nastupující generace malířů měla vždy potřebu se vyhradit vůči generaci předchozí. Žena se slunečníkem, rok 1875.
V roce 1873 se Renoir přestěhoval na Montmartre do domu č. 35 na Rue Saint-Georges, kde žil do roku 1884. Právě zde našel svou inspiraci, modelky, rodinu, ale také obchodníka s obrazy Paula Durand-Ruela, který od roku 1872 kupoval jeho plátna.
Zábava v Moulin de la Galette, rok 1876.
Nad areálem pařížské světové výstavy se v roce 1867 vznášel balon, v jehož koši seděl fotograf Nadar. Právě on se přátelil se skupinou malířů, které se později začalo říkat impresionisté. Sedm let poté jim propůjčil své fotografické studio na bulváru des Capucines 35 k první nezávislé společné výstavě. Tato výstava se zapíše do dějin a od té doby jim už nikdo jinak neřekne než impresionisté.
Není náhoda, že právě fotograf dokázal ocenit nově vznikající umělecký směr. Podobně jako fotografové se impresionisté snažili zachytit kouzlo neopakovatelného okamžiku.
Dobová kritika byla k první výstavě impresionistů nemilosrdná. „Pokuste se tomu mazalovi vyložit, že ženské tělo není rozkládající se maso s mrtvolně fialovými skvrnami,“ napsal znechucený kritik na adresu Renoirových obrazů. Obraz Akt ozářený sluncem, rok 1875.
I přes nelehké počátky způsobil nový směr v umění revoluci. Už nebylo důležité hledat vznešená témata k námětu malby, místo sezení v ateliéru se impresionisté pokoušeli najít krásu přirozenou v autentickém okamžiku přímo v plenéru. Obraz Kanoistův oběd (1879–1880).
Předmětem malby se stal samotný proces vidění a vnímaní lidského oka. Malíři sledovali světlo a začali barvu používat spíše expresivně než realisticky. Byl to tak vůbec první krůček k osvobození barvy směrem k abstraktnímu umění. La Grenouillère, rok 1869.
S impresionismem se rodí také subjektivní umění, důležitý je malířův rukopis a jeho jedinečné vidění. Impresionisté malovali krátkými tahy nemíchanou barvou. Obraz Na houpačce, rok 1876.
Ačkoliv černou barvu impresionisté nepoužívali, Renoir se jí nevzdal. Dílo z roku 1879.
V létě Renoir hodně maloval s Monetem venku, často jezdili do Argenteuil, kde si Monet pronajal dům. Portrét paní Monetové z roku 1874.
Malý ateliér francouzského malíře v areálu Les Collettes v Cagnes.
Pierre-Auguste Renoir na večeři s přáteli ve francouzském Cagnes, snímek z roku 1905.
Renoir se svým synem Jeanem, který se stal významným filmovým režisérem. Snímek kolem roku 1916.
Přestože byl postižen silným revmatismem a na sklonku života částečně ochrnul, nepřestával malovat.
Ke konci svého života v roce 1919 navštívil naposledy Louvre, aby spatřil svá díla viset vedle starých mistrů. Starého malíře vezli na kolečkovém křesle podél stěn. Francouzský impresionistický malíř zemřel 3. prosince 1919 ve věku 78 let.
