Hlavní obsah

Místopředseda europarlamentu: Brusel může Česku kvůli Agrofertu „sáhnout“ na peníze. Komise je víc než česká analýza

Místopředseda Evropského parlamentu, bývalý eurokomisař Pavel Telička, o cestě premiérova syna Andreje Babiše mladšího na Ruskem okupovaný Krym. (Video: Veronika Neprašová)

Andrej Babiš ve střetu zájmu je, není o tom pochyb. Rozhovor Seznamu se druhým nejvýše postaveným Čechem v EU Pavlem Teličkou.

Článek

Podle zprávy právního servisu Evropské komise je premiér Andrej Babiš stále ve střetu zájmu i poté, co Agrofert převedl do svěřenského fondu. Zatím to sice není oficiální stanovisko komise, nicméně jak vážné tvrzení to pro Česko je?

Jak znám právní službu Evropské komise, půjde určitě o kvalitní dokument vycházející z unijní legislativy. Když se do té legislativy podíváme, je jasné, že premiér je v zásadním střetu zájmu. Neříkám tím, že ten střet zájmu zneužívá nebo že jeho kroky byly vedeny zlým úmyslem. Nicméně ten střet zájmu tady je. Takže je to celkem zásadní právní stanovisko a na jeho základě bude Evropská komise postupovat administrativně a politicky.

Premiér Babiš a tři jeho ministři závěry právníků Evropské komise odmítli. Opírají se o analýzu, kterou si nechal vypracovat český ministr spravedlnosti. Co může Česko ze strany Evropské komise teď očekávat, pokud se postup premiéra a vlády nezmění?

Nechám stranou to, že se v tomto sporu angažuje ministr spravedlnosti a další členové vlády. To samo o sobě je velmi nestandardní a nemyslím si, že toto je v jeho působnosti. Tady se bavíme o záležitosti představující soukromoprávní rovinu Andreje Babiše. Že údajně existuje nějaká analýza, kterou zadalo ministerstvo spravedlnosti, to je v kategorii, kdy člověk musí přemýšlet, jaké pohnutky k tomu ministra vedou a zda se sám nedostává do určitého střetu.

Pokud se komise s analýzou jejího právního servisu ztotožní, je jasné, že ta osoba musí opustit příslušnou funkci, a nebo nemůže čerpat evropské peníze. A pokud tam už k nějakému čerpání došlo, tak záleží na interpretaci Komise, jak bude postupovat. Ale hypotézy, které zaznívají, že Česko bude muset již vyplacené dotace pro Agrofert vracet, se obávám, jsou velmi relevantními.

Co může dělat česká strana?

Stát příliš možností nemá. Evropská komise je strážkyní smluv a právního řádu EU. To je relevantní, ne nějaké analýzy českých právníků. Samozřejmě pan premiér má možnost se případně právními kroky tomu bránit.

Jaké represivní nebo donucovací prostředky Evropská komise má pro případ, že postoj české vlády a premiéra Babiše zůstane stejný, tedy že nic se měnit nebude?

Pan premiér má samozřejmě politickou zodpovědnost a je na něm, jak bude konat. A jak bude konat vláda, která má také svou politickou zodpovědnost. Komise dodržování právního rámce Unie může samozřejmě vymáhat, případně i soudní cestou. Nechci pouštět do éteru věci, které mi nepřísluší. Ale Komise může jít právní nebo exekutivní cestou a de facto Česku „sáhnout” na finanční prostředky z Unie. Protože ona je institucí, která o unijních penězích ve finále rozhoduje a vyplácí je.

Kolikrát jste za poslední dobu od kolegů v Evropském parlamentu dostal otázku na tuzemskou politickou scénu a kauzu premiéra Babiše?

Spočítal bych to na prstech jedné ruky. Nenamlouvejme si, že jsme zase tak výrazným středem pozornosti. Ale zase v tom vidím odraz toho, že je tady nějaká pachuť už delší čas, že už to pro mnohé nevybočuje z reálií české politické scény. Česká republika pro ně není zrovna zářným příkladem dynamického, aktivního, spolehlivého člena, který nastoluje správně otázky, hledá řešení, přichází s iniciativními návrhy a je v zásadě bezproblémový.

Jak konkrétně ty dotazy zněly a od koho přišly? Alespoň z jaké frakce?

Logicky z dalších frakcí (politická uskupení, která v Evropském parlamentu zastupují a sdružují jednotlivé členské politické strany, pozn. red.) ta uštěpačnost bude častější, frakce si to navzájem vracejí. Pokud si liberálové berou na paškál Maďarsko a Polsko, tak se to odtamtud zase vrátí. Ale těch dotazů není mnoho a to vysvětlení je mimo jiné i takové, že situace v České republice, bez ohledu na to, jak mě mrzí a trápí, je daleko k tomu, jaká je situace v Maďarsku nebo Polsku.

Vy osobně jste spokojený s tím, jak premiér informace ve své kauze dosud vysvětloval?

Před tím, než jsem ukončil svou spolupráci s ANO, probíhala s panem Babišem a kolegou Ježkem dlouhá diskuze. A v momentě, kdy se objevily některé věci, jsme řekli, že by pan Babiš neměl kandidovat na premiéra. To jednoznačně říká, jak jsme už v té době hodnotili některé věci.

V té době přitom šlo v uvozovkách „pouze“ o kauzu korunových dluhopisů.

Ono toho bylo víc. Třeba vztah k médiím, podpora prezidenta Zemana, zároveň se spekulovalo o tom, kdo všechno by se mohl dostat na kandidátku ANO, dále ty nahrávky (případ novináře Marka Přibila – pozn. red.). Je legitimní, abychom u každého člověka ctili presumpci neviny a aby každý člověk měl možnost očistit své jméno. A to se určitě mělo dařit efektivněji v pozici poslance než premiéra. Takže jak jsme to hodnotili tehdy, platí dnes stejně, ne-li dvojnásob. Jakkoliv si jako právník nedovoluji dělat bez znalosti spisu kategorické závěry.

Ale druhá rovina je politická a dopady, které to má na vnitropolitickou kulturu, společnost, na jeho postavení, jeho váhu a váhu České republiky v zahraničí. Jsou věci, které jdou za rámec jedné osoby, mají celospolečenskou rovinu, a proto se na mém hodnocení nic nemění. Myslím, že to Česku opravdu škodí.

Jednou z klíčových nových informací, které Seznam přinesl, je ta, že syn pana premiéra a také obviněný v kauze Čapí hnízdo Andrej Babiš mladší pobýval na Ruskem okupovaném Krymu. Vnímáte to jako bezpečnostní riziko pro Českou republiku?

Nejsem od toho, abych suploval činnost tajných služeb. Nedovolím si bez znalosti věci a přístupu k informacím a materiálům říct, že už to dosáhlo roviny bezpečnostního rizika. Ale logicky ty otazníky tam musejí být a nedají se rozptýlit.

Ale hlavně je tady další významná rovina – zahraničněpolitická. I když budu vycházet z hypotézy, že tam byl premiérův syn dobrovolně na léčebném pobytu, tak přece jako premiér nebo lídr významné politické strany nezvolím území, které je anektované. I kdybychom vyšli z hypotézy, že tam nebylo bezpečnostní riziko, že to bylo konzultované, že to je zajištěné, přece nemůžu volit místo, které bylo anektované a je důvodem, proč byly uvaleny sankce na ruské subjekty. To mi hlava nebere. Logicky od tohoto hodnocení k riziku není daleko. Stáváte se zranitelným, byť to nemusí dojít do stadia skutečného rizika. To nedokážu hodnotit. Ale nikdy bych takové riziko, i v nižší funkci než premiér, nepodstoupil.

Jedno vysvětlení může být, že to nedoceňuje nebo je mu to jedno, nebo je to všechno trochu jinak. Má to x různých interpretací a když je má Telička, tak je může mít celá řada dalších lidí a premiéra už to staví do složitější situace, než kdyby zvolil jiné místo.

Jak se potom na Českou republiku dívají unijní partneři, když premiér státu, který oficiálně odsoudil anexi Krymu jako okupaci, na toto území zároveň pošle svého syna léčit a dává tím najevo, že jde o úplně normální část světa?

Logicky nejen pro Ukrajince, ale i třeba pro baltské kolegy je to facka. My tím vlastně říkáme, že kdyby se náhodou něco stalo na území našich bezprostředních spojenců, partnerů v Unii, kdyby došlo na nejhorší a byl průnik do těchto zemí, tak co mohou od České republiky očekávat?

Oni už vědí, co můžou bohužel očekávat od prezidenta Zemana. Tam si nedělají iluze. Našeho prezidenta vnímají zejména kolegové z Pobaltí jako reprezentanta zájmů Kremlu, a nikoliv jako spojence, na kterého se můžou spolehnout. A teď je tady druhý významný ústavní činitel, který udělal toto. Logicky to podrývá autoritu nejen premiéra, ale váhu celé naší země.

Převeďme vaši řečnickou otázku do reálu: Jací jsme pro naše spojence v EU partnery? Co na tuto otázku odpovídáte, když ji dostanete?

Mě se na to lidé moc neptají, protože mě znají léta. Ukazuje to na určitý strukturovaný náhled na nás. Řada českých diplomatů i tady v Bruselu má velmi dobré jméno, někteří z nich jsou vynikající a hasí tady požáry, které tuzemští politici podnítí. Máme i celou řadu kvalitních europoslanců. Zaplať pánbůh za ně. Není to černobílý obrázek.

Bývalý generální sekretář Evropské rady, významný francouzský diplomat Pierre de Boissieu mi v roce 2004 při obědě řekl, že pokud někdo má legitimizovat rozšíření Unie, tak jsme to byli podle něj my a Polsko. V zásadě říkal, vy máte ten potenciál, nejen ekonomický, ale i politický.

Naplnili jsme ho?

Kdybychom si sedli dnes, myslím, že by mi řekl, že jsme ten potenciál nevyužili. A já bych s ním souhlasil.

V čem Česko podle vás svůj potenciál nevyužilo?

Měli jsme na to a stále na to máme, abychom byli celkem významnou součástí Unie, abychom měli podstatně větší vliv, než máme. Ale pak musíte mít jasnou evropskou politiku, vědět, co chcete a jít za tím. Získávat spojence, hledat kompromisy, angažovat se i v otázkách, které se nás netýkají. Aby na nás bylo spolehnutí, nepodrývat permanentně společné pozice.

Z vlastní zkušenosti vím, že i ze země malé můžeme prosazovat věci. Není to tak, jak říkal Václav Klaus, že se v Unii rozpouštíme jako kostka cukru v čaji. To může říct jen člověk, který vůbec nezná situaci nebo je ideologicky zaťatý.

Premiér Babiš si ale zakládá na tom, že na rozdíl do svých předchůdců je na unijním poli aktivní, odkazuje se na témata, která podle svých slov v Unii prosadil.

Říkat, že naše priority jsou migrace a reverse charge, jen ukazuje, jak zúžené a zploštělé to je. Nechtěl bych panu premiérovi ubírat jeho agilitu, drajv, ale k tomu potřebujete být konzistentní, mít jasnou politiku a nedělat chyby. Není to o tom, kolikrát se sejdete s Macronem a kolikrát půjdete na utopence nebo na svíčkovou. Mě zajímá ten efekt, jaký to přináší. A tady se obávám, že ten z té nejvyšší politické úrovně občanům nepřinášíme.

Platíme v Unii za partnery prozápadní a proevropské?

Je to strukturovanější, nelze generalizovat. Máme politiky prozápadní, proreformní, znalejší. Ale pak i takové, kteří jsou spíše provýchodní, a pak takové, kteří nejsou dostatečně čitelní. Pokud je prezident Zeman čitelný, tak pro mnohé premiér Babiš není čitelný. Protože něco jiného je, co řeknu, a druhé, co dělám. A když tam není přímá vazba a konzistentnost, tak to logicky vzbuzuje otazníky.

Díkybohu jsme ukotveni v EU a v NATO, ale sami tuto ukotvenost umíme rozhoupat. A pokud nejste dostatečně silný a důvěryhodný partner pro ostatní, tak budou věci, které s vámi probírat nebudu. Budu je řešit s někým jiným. Nebo vám nebudu naslouchat ve věcech, které jsou pro vás podstatné.

Takže naši partneři vnímají, že u nás dochází k vnitřnímu střetu. A že to není jen o několika politicích, ale že oni mají také nějakou podporu. A že proevropské síly jsou značně fragmentované a programově zúžené na střelbu do Babiše, byť on si nadbíhá. Ale kde je program jasně vyprofilovaný, kterým získáváme podporu veřejnosti a nivelizujeme podporu populisticko-nacionalistických sil? Příliš často jsme zticha, příliš často jdeme na kompromis. Ale abych byl fér – krize politiky je i v dalších zemích. Je tady nějaká civilizačně generační fáze, kterou procházíme, ale ze které se my Češi strašně dlouho vyhrabáváme.

Doporučujeme