Hlavní obsah

Na ARO v covidové nemocnici: Nesrovnávejte to s chřipkou, varují lékaři

V nemocnici v Uherském Hradišti leží jedenáct pacientů s covidem ve vážném stavu.Video: Tomáš Svoboda, Jan Kozel, Kamila Krupová, Seznam Zprávy

 

Reklama

8. 10. 2020 21:20

„Jsme na hranici kapacity, chybí lékaři,“ hlásí nejvytíženější „covidová“ nemocnice. V Uherském Hradišti se léčí přes 60 pacientů s koronavirem. Oddělení pro nejtěžší případy se muselo dvojnásobně zvětšit.

Článek

Z „covidové“ mapy republiky na jednom místě na východě vystupuje tmavě červená barva.

Okres Uherské Hradiště je v poslední době smutným premiantem statistik. Hygienici tu evidují přes 400 nakažených na sto tisíc obyvatel.

„Nejspíš jsme doplatili na svou družnost. Hody, vinařské košty a další akce,“ přemítá v Uherskohradišťské nemocnici zastupující staniční sestra Šárka Burešová.

Na anesteziologicko-resuscitačním oddělení se setkávají s koronavirem v první linii. Šárka Burešová s desítkami lékařů, sester, sanitářů a dalšího personálu jedou už týdny nadoraz. „Zatím není moc vidět světlo na konci tunelu,“ krčí rameny.

Ve nemocnici leží více než šedesát pacientů s covidem. Nejvíc v republice. Místní špičkově vybavené ARO přisoudilo nemocnici „covidový status“ už v březnu při začátku epidemie. Zachraňovali tu pacienty z celého Zlínska. „Vzhledem k tomu, že jsme na hranici kapacity, už však péči o tyto lidi přebírají také další nemocnice v kraji,“ vypráví primář Lubor Hruška.

Za prosklenými boxy leží lidé připojení na umělé plicní ventilaci. Často v kritickém stavu, v umělém spánku. „Za dvacet let jsem nezažil, že bychom se starali o tolik lidí, kteří by měli postižené plíce takovým způsobem jako u covidu,“ dodává Hruška.

Ventilátory tady ve dvou podlažích dýchají za jedenáct pacientů v nejvážnějším stavu. Počty se mění každým dnem. „Jipka“ se oproti normálu kapacitně zdvojnásobila. Zabrala i boxy běžně určené pro následnou intenzivní péči. „Máme v záloze ještě tři lůžka,“ upřesňuje ředitel nemocnice Petr Sládek. Jsou to zadní vrátka pro jiné akutní případy.

Oddělení se za půl roku změnilo k nepoznání. Na dlouhé chodbě před boxy jsou stolky obsypané ochrannými pomůckami. Čepice, pláště, gumové rukavice, holínky. „Jednu dobu jsme vyfasovali i silikonové masky. Je to jak branná výchova, model evakuace. Vzpomněla jsem si na mládí,“ směje se staniční sestra Burešová.

V maskách se personálu po několika hodinách tvořily na obličeji velké otlaky. „Potěžkejte si ji. Naštěstí nám vedení umožnilo vrátit se k respirátorům. Za to jsme vděční,“ dodává staniční sestra.

Je středa dopoledne. Zdravotní sestra Monika Hastíková se chystá za pacientem v těžkém stavu. Proticovidové opatření, takzvanou filtraci, má za měsíce zautomatizovanou. Před vstupem do boxu místo ústenky nasadit respirátor, další čepici, plášť, holínky, návleky na boty. A nezapomenout na dvoje rukavice.

„Filtrace je teď náš denní chléb. Někdy ten proces zvládnu i desetkrát za den. Jak je potřeba. Standardní práce v nestandardních podmínkách,“ líčí Monika Hastíková.

Zabere to dvě tři minuty. „Při akutních případech může takový čas vést ke katastrofě. Naštěstí jsme to vždycky zvládli,“ dodává staniční sestra Šárka Burešová.

+5

Hodiny strávené ve vrstvách ochranných pomůcek si vybírají svou daň. „Člověk musí dát osobní potřeby stranou. Péče o pacienta je vždycky na prvním místě. Je vám horko, jste unavený, máte žízeň. Ráno jsem vcházela na box v sedm a vycházela po desáté. Někdy už je to na hraně fyzických sil,“ potvrzuje Monika Hastíková.

„Připadáte si jak ve vyšší nadmořské výšce. Dřív se zadýcháte a unavíte. Kvůli rukavicím není citlivost u instrumentálních výkonů taková. Všechno déle trvá, péče je obtížnější,“ vysvětluje primář Hruška.

Přísná opatření ale mají smysl. „Za celou dobu se u nás nakazila jediná sestřička. Když se dodržují postupy, riziko je minimální, i když se onemocnění na personál může přenést,“ zdůrazňuje primář.

Na oddělení nevládne poraženecká nálada, i když personál začíná chybět, a to především anesteziologové. „Byli bychom rádi za každého. Chci všem moc poděkovat. Děláme vše pro to, abychom je neutavili. Museli jsme omezit plánované operace. Operativy je asi padesát procent, co jsme byli zvyklí,“ popisuje ředitel nemocnice Petr Sládek.

Na startu týdne jej jako aktéra rozpálila televizní debata.

„Byl jsem hodně emotivní. Vytáčí mě sobectví lidí. Dokud nemáme někoho nemocného, podvědomě si vybíráme příjemnější variantu. Jenže bez dodržování nařízených či doporučených postupů to prostě nezvládneme. Stačí teď neblbnout a nechodit na akce, kde se pije, zpívá. Právě z toho pramení nejvíc případů,“ říká ředitel.

„Víme, jak to na ARO funguje. Jak rychle se můžete s covidem zhoupnout do vážného stavu a skončit na JIPce. Jakmile tady skončí někdo z rodiny, příbuzným se to najednou převrátí v hlavě a hodnoty jsou jinde,“ dodává.

Primáře nadzvedává ze židle neustálé srovnávání s chřipkou. „My jsme prostě národ švejků. Samozřejmě jsme zažili chřipkové epidemie, ale nápor nebyl nikdy takový. Nakažlivost je daleko vyšší. Bez ochranných pomůcek bychom nebyli schopní péči zvládat,“ zdůrazňuje Hruška.

Nejvíc se obává, že nemoc skolí také personál. „Můžete mít tisíce ventilátorů, ale když nemáte potřebné lidi, tak se o pacienty nepostaráte,“ líčí s obavami.

Na radnici v Uherském Hradišti zasedal se začátkem nouzového stavu krizový štáb. Vedení záchranky si stěžuje třeba na zbytečné telefonní hovory. „Lidé záchranku často volají k případům, které nevyžadují akutní zásah. Paralyzují tak kapacity, které můžou chybět u pacientů vážně ohrožených na životě,“ říká starosta Stanislav Blaha (ODS).

Ve čtvrtek se uzavřely také domovy pro seniory a další zařízení sociální péče. Čísla v okrese nadále rostou, vedení nemocnice i města řeší další krizové scénáře. „Kdyby bylo třeba, budeme tvořit další lůžka v areálu nemocnice,“ dodává starosta.

Už teď v místním špitále léčí covidové pacienty přes 200 lidí. „Pokud se situace bude zhoršovat, budeme shánět personál a posilovat vším, čím to půjde. Museli bychom dál omezit standardní péči,“ přidává se ředitel nemocnice.

Světlo z covidového tunelu zatím neprosvítá, ale ve špitále to nevzdávají. „Fungujeme takto s přestávkami od března. Nezbývá nám nic jiného než zatnout zuby a zvládat péči dál,“ říká zdravotní sestra Hastíková.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované