Na sestry z domácí péče se úplně zapomnělo. V Praze mají jen jeden test na osobu

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Vy sama pacienty navštěvujete, kolikrát jste se v poslední době nechala testovat na koronavirus?

My jsme posílali na testování pouze sestřičky, které by měly nějaké příznaky. Zkraje, jak jste již předeslala, jsme bojovali s ochrannými osobními pomůckami, téměř tři týdny, to se už zlepšilo, takže teď máme pomůcek dost. Ale ty první týdny byly skutečně krušné, protože jsme chodili do rodin pacientů, kde se vraceli různě lidé z dovolených a všichni měli samozřejmě strach. V dnešní době je to tak, že jsme obdrželi kapilární testy, konkrétně na sestru jeden test, na jednoho pracovníka jeden test. Bylo to trochu zmatečné a nemohli jsme se dopátrat, kdo bude testy distribuovat. Informace byly, že magistrát, pak že hygienická stanice, asi po několika dnech se nám podařilo testy získat a na můj dotaz na hygieně, jestli se testy budou opakovat, kolik testů dostaneme, tak mi bylo řečeno, že dostaneme test jenom pro jednu sestru jednou. Což mě trochu překvapilo, protože já mám informace od poskytovatelů domácí zdravotní péče napříč republikou a v mnohých krajích je to tak, že agentury dostaly testy na čtyři měsíce, samozřejmě podle počtu pracovníků, aby se mohli po čtrnácti dnech nechat otestovat. Na to mi neuměli na hygieně odpovědět, takže tady v Praze, co já mám informace, jsme dostali jednorázový test a otestovali jsme se a tím by to mělo končit, což mně nepřijde jako moc smysluplné, nedává mi to moc smysl. Ale tak to je.

Takže v případě, že sestra se teď nechá otestovat, ale časem může mít příznaky, tak už ten test nebude mít k dispozici?

Ne, nebude, bude se muset přes praktika otestovat tak, jak je běžný postup. Dojít si se žádankou do nějakého místa v době, kdy se bude testovat, ale my už tady na pracovišti testy nemáme, abychom se mohli sami přetestovat.

Jak to vnímají sestry, které chodí právě do rodin, kde není jasné, jestli se tam může koronavirus vyskytovat?

Sestry samozřejmě mají strach. Mají strach o sebe, o svoje blízké, pečují mnohdy o své staré rodiče nebo nějaké nemocné příbuzné, takže mají strach, aby neonemocněly. Já jsem poslala dopis panu ministrovi a hlavní hygieničce, kde jsem chtěla vypracovat nějaký metodický pokyn, jak máme postupovat v případech, pokud bychom chodili k pacientovi covid pozitivnímu. Protože nemocnice samozřejmě budou propouštět do domácího ošetřování i pacienty, kteří už jsou bez příznaků, kteří jsou jakoby zdraví, ale mají covid pozitivní a je u nich třeba nějaká zdravotní péče, jako je aplikace injekcí, infuzí, nějaké převazy, tak určitě tihle pacienti budou propouštěni do domácího prostředí. Ale už je to asi 14 dní, co jsem ten dotaz vznesla a zatím jsem odpověď neobdržela, takže postupujeme běžně. Sestry používají základní ochranné prostředky, pokud bychom samozřejmě věděli, že tam je covid-19, tak bych si velice rozmyslela, abych tam tu sestru poslala, protože sester je obecně nedostatek, v domácí péči dvojnásobný, a znamenalo by to pro nás potom karanténu, takže bychom si to asi rozmýšleli.

Přitom testování pro sestry je povinné, aby se předešlo šíření nákazy, to znamená, že tu povinnost teď nemůžete splnit?

Nemůžeme ji splnit. Musíme si poradit sami a chovat se tak podle toho, jestli by ta sestra měla příznaky nebo neměla, tak by si asi došla tou běžnou cestou za svým praktickým lékařem a ten by ji otestoval, do té doby bychom čekali. Já jsem se osobně s tím v agentuře nesetkala, že by sestry měly příznaky, zatím všechny sestry byly negativní podle testů, jestli ten test je tedy nějak hodně objektivní. Byl to ten základní kapilární test.

Vy osobně rychlotestům věříte, protože se vedla debata, nakolik jsou spolehlivé.

Já nevím, já to nemůžu říct. Nevím, opravdu nevím, jestli jim můžu věřit, nebo nemůžu, nemám s tím žádné zkušenosti.

Vy jste se také ohradila proti tomu, kdo by měl provádění testů zaplatit, protože sestřičky to dělají ve svém volném čase a zadarmo, máte už nějakou zpětnou reakci?

Žádná reakce není. Já jsem to chtěla hlavně vědět na hygienické stanici, jestli mají nějaké informace. Tam se divili, proč by to ta sestra nemohla udělat, když testy dostaneme zadarmo. Já jsem to jenom srovnávala s tím, že když test dělá praktický lékař nebo kdokoliv jiný, tak má za ten výkon nějakou úhradu od zdravotní pojišťovny, ale na domácí péči se dost teď v době koronavirové zapomínalo. Řekla bych, že úplně. Pořád jsme slyšeli jenom, že poskytovatelé sociálních služeb, ale o domácí péči se nemluvilo, takže myslím, že to naše sestřičky trošku demotivovalo, ale nějak jsme to zvládli a pokračujeme.

Takže máte pocit, že vás stát odsunul na druhou kolej?

Určitě, neměli jsme vůbec pocit, že by s námi někdo mluvil a že by se na nás myslelo. I co se týče ochranných prostředků, protože ty první týdny skutečně to bylo na nás, co si seženeme a neseženeme.

Když ještě zůstanu u těch testů, tak ministerstvo vám vzkázalo, že peníze za provádění testů vám má nahradit zaměstnavatel, tam nemáte možnost se obrátit?

No zaměstnavatel, to jsou soukromé osoby, ti poskytovatelé a ti mají smlouvu se zdravotní pojišťovnou a těm hradí výkony zdravotní pojišťovna. My jsme žádali pojišťovnu o přidělení nějakého kódu signálního, kterým bychom mohli označovat tyhle výkony, které děláme v souvislosti s onemocněním covid-19, a také jsme nedostali žádnou odpověď.

A je pro vás reálná možnost, že byste si testy popřípadě platili sami, že byste si je nakoupili sami?

Nepředpokládám. Určitě bychom to dělali formou přes praktického lékaře, kdyby došlo k té situaci.

Vy jste zmiňovala nedostatek ochranných pomůcek, jak to vypadalo ze začátku? Jak chráněny respektive nechráněny chodily sestry k pacientům?

Každý poskytovatel asi nějaké minimální zásoby ochranných prostředků měl - jako rukavice, ústenky, takže jsme něco měli. Ale samozřejmě jsme neměli takové množství, které bylo zapotřebí. A ústenka, všichni víme, že by se měla aspoň dvakrát ta jednorázová denně vyměnit, takže určitě některé sestřičky každý den neměnily dvakrát denně, měly jednu na den. A pak se nám podařilo přes soukromé osoby, které roušky šily, že jsme získaly nějaké množství, a to už bylo veselejší, protože jsme si to mohli přeprat a vyžehlit. A po takových třech týdnech jsme začali získávat od města příděly, které přicházely, ale také to bylo dost náročné časově. Vyčlenili jsme na to jednoho pracovníka, který vyplňoval dotazníky a vznášel dotazy a jezdil tam o víkendu si to vyzvedávat, takže to nebylo jednoduché. Ale po těch třech týdnech už se začalo něco dít a něco jsme dostali. My jsme tam v tom rozdělovníku totiž vůbec nebyli, tam byly ambulantní služby, ale nebyla tam konkrétně vyjmenovaná domácí péče a jak to šlo na magistrát a na hygienu, tak nikoho nenapadlo, že pod pojmem ambulantní služba se může skrývat domácí zdravotní péče. Byly tam sociální služby vyjmenované, ale domácí péče tam prostě nefigurovala.

To znamená, že jste z toho systému úplně vypadli?

Úplně jsme z něj vypadli. Ministerstvo to samozřejmě asi mínilo dobře, protože oni pod tím pojmem vědí, že spadáme do následné ambulantní péče, ale lidé, kteří měli na starosti distribuci, tak si to nepředstavili pod tím pojmem. Takže ať jsme volali nejvyšším činitelům na magistrát, nebo na kraj, nebo na hygienu, tak ti si vzali ten seznam a zjistili, že tam domácí péče není a nemáte nárok. Jsou tam sociální služby a jsou tam vyjmenovaní praktici a tak dále a pro nás to bylo hodně demotivující, protože většina praktiků měla samozřejmě ordinace zavřené a na ty se myslelo, i když vlastně potažmo také to byly dávky jako úsměvné, ale nicméně tam byly. My jsme však skutečně péči nepřerušili, my jsme ani nemohli, takže jsme chodili celou tu dobu, byli jsme úplně v té první linii, dělali jsme ještě u pacientů zdravotní výkony a pak jsme nefigurovali na žádném seznamu, to nám tedy docela přišlo líto.

Pacienti, ke kterým chodíte a ke kterým nemocnice posílají, jsou testováni pravidelně na covid-19?

My jsme si vymínili od velkých nemocnic, kde máme nejvíc pacientů a přebíráme je do péče, aby v propouštěcí zprávě byla větička, že jsou negativní. Myslím, že první pacienty před těmi čtrnácti dny, třemi týdny, asi testovali, teď nevím, jak to probíhá, ale tu informaci chceme, aby tam zazněla, že ten pacient je negativní. Nicméně sestry se stejně musí chovat u těch pacientů tak, jako kdyby tam to nebezpečí hrozilo, protože nikdy nevíme. Jeden den se udělá test a zítra to může být úplně jinak, takže asi to všichni tak cítíme.

Ministři mluvili o tom, že právě zdravotníci, kteří byli v první linii, by měli dostat mimořádné odměny, vy jste se přímo obraceli na Ministerstvo zdravotnictví, také o určitých odměnách mluvila ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Jak to vypadá? Dosáhnete na nějaké vyšší odměny?

Já jsem se zúčastnila Rady poskytovatelů, tam se o tom hovořilo, že vyjde kompenzační vyhláška, že musí dojít ke změně zákona. Ten návrh zákona se tam také probíral a kompenzační vyhláška by to tedy měla řešit. Ale neví se, kolik peněz. Mluvilo se o tom, že by to měl být takový rovný přístup v rozdělování odměn, což já si nemyslím, že by to měl být rovnostářský přístup. Podle mne by měli být určitě odměněni ti, kteří pracovali celou tu dobu a ne ti, kteří měli zavřeno, nebo minimálně ne stejně. Asi také s tím měli problémy, ale určitě naše sestry by to měly pocítit, že to skutečně nevzdaly, nešly na nemocenskou, která pro ně byla v té době velice výhodná, a v té práci zůstaly. A řekla jsem to i u pana ministra, že to považuji za hodně důležité, aby odměnu dostaly, protože se neustále hovoří o tom, že bude druhá, třetí vlna, a pokud sestry neuvidí, že za nimi stojíme a že si toho vážíme a neodměníme je nějakým způsobem, tak se nám může při té druhé třetí vlně stát, že sestry zůstanou doma.

Máte příslib nějaké určité částky, nebo odpovědi od ministerstva?

Nemáme. Od ministerstva jsem dostala odpověď od paní ředitelky Žílové, které to pan ministr předal. Ta mi odepsala, že se tím zabývají a že se s námi počítá, ale ta částka ještě není jasná, nebo my jsme ji tam alespoň nikdo neslyšeli na té poradě, ani v té odpovědi nebyla žádná suma.

Takže žádná suma, žádný termín?

Bylo nám řečeno, že během 14 dnů by to mělo být už nějak zveřejněno. Minimálně ministerstvo už by to mělo vědět, jak to bude.