Hlavní obsah

Francouzi před 200 lety neměli Kalouska, ale vyšlo to nastejno. Skoro

Petr Holub
reportér
Foto: Profimedia.cz

Charles de Talleyrand (žil v letech 1754-1838) dosadil tři vlády, dvě z nich ovšem zase svrhl. Miroslav Kalousek zatím dokázal vládu vyměnit dvakrát.

Reklama

Miroslav Kalousek se do důchodu nechystá, přesto není známo, jakou další cestu si jeden z nejvýraznějších polistopadových politiků vybere. Existuje ovšem příklad z dějin velké evropské politiky.

Článek

Miroslav Kalousek vloni přijal od krajských organizací TOP 09 nominaci do evropských voleb, i když musel tušit, že ji osobně odmítne lídr kandidátky Alexandr Vondra, a dokonce šéf ODS Petr Fiala. Způsobil tím poprask a přitáhl pozornost médií v časech, kdy roste poptávka po středové straně. Kalousek připustil, že do důchodu nepůjde, a tak není divu, že „vysoce postavené zdroje zevnitř TOP 09“ novinářům odhalily, že „ten mazaný lišák“ už zase plánuje založení nové strany.

Velikán polistopadové politiky se sice omezil na reakci, že jako soukromá osoba nemusí o svých plánech mluvit, spekulaci o jeho návratu na scénu však posílily zprávy na síti X, kde kromě obvyklého vyřizování účtů s Andrejem Babišem a jeho lidmi přitvrdil v kritice ODS a neschopnosti vlády zastavit „šílené tempo zadlužování“.

Jednou větou, Kalousek se poslední dobou dostal do pozice, kterou v historii dokázala řada politiků využít. K těm nejznámějším patří oblíbenec exprezidenta Miloše Zemana, dlouholetý ministr zahraničí Francie Charles de Talleyrand, vévoda z Beneventa. Ten podobnou situaci dokázal využít dokonce třikrát - pravda, v 19. století…

Počátkem prosince 1829 dorazil na Talleyrandův zámek Rochecotte u řeky Loiry nadějný liberální novinář Adolphe Thiers. Posledního z protagonistů Velké revoluce přišel požádat o pomoc v prekérní situaci. Vláda bourbonského krále Karla X. zpřísnila cenzuru a žádný z vydavatelů se neodvažoval tisknout Thiersovy kritické články. Talleyrand sice býval předsedou vlády Karlova bratra Ludvíka XVIII., s Bourbony se však rozešel ve zlém a mimo jiné jejich vládu kritizoval kvůli cenzuře. „Není to francouzské, protože to je hloupé,“ odsoudil tehdejší represi. Proto také nabídl Thiersovi peníze na založení deníku Le National. V příštím roce se stal zákaz Nationalu rozbuškou Červencové revoluce, která Karla X. svrhla. Nahradil ho Ludvík Filip z vedlejší větve Bourbonů, kterého k nástupu na trůn podle historiků přesvědčil Talleyrand. Jedním z prvních kroků nové vlády bylo jmenování Talleyranda velvyslancem v Londýně, kde měl představitelům světové velmoci domluvit, ať výsledky revoluce akceptují. Thiers se stal za nového režimu premiérem, poprvé po šesti letech od převratu.

Svržením Bourbonů se opakovaly dva starší příběhy, jejichž protagonistou byl rovněž beneventský vévoda. V červenci 1799 byl jako nejméně oblíbený člen vlády tzv. Direktoria nucen odstoupit z funkce ministra zahraničí. Tím získal čas zorganizovat spiknutí, které počátkem listopadu direktory svrhlo a dosadilo do čela státu Napoleona Bonaparta.

S Napoleonem se ovšem rozešel v roce 1807 a poté připravoval ve spolupráci s ruským a rakouským vyslancem v Paříži i jeho svržení. Proto se také po dobytí Paříže roku 1814 v jeho paláci ubytoval ruský car a Talleyrand ho přesvědčil, ať podpoří návrat Bourbonů, které ovšem o patnáct let později pomáhal opět svrhnout.

I když se o zištnosti a nemravném životě Talleyranda vyprávějí legendy, přesto získal pověst jednoho z nejlepších světových diplomatů vůbec a dnes už skoro nikdo nepochybuje, že vždy sledoval zájmy Francie a Evropy. Položit politické funkce, přesto se udržet v povědomí veřejnosti a pak využít kontaktů k politickému převratu včetně změny vlády – tak lze ve zkratce charakterizovat Talleyrandův styl.

Nelze přehlédnout, že v tuzemsku se podle toho vzoru nejlépe dokáže zařídit právě Miroslav Kalousek. V roce 2006 zajistil z pozice předsedy účast lidovců ve Sněmovně a poté ve vládě, koncem roku však byl donucen ze stranické funkce odstoupit. Ovšem už o necelé tři roky později založil s Karlem Schwarzenbergem TOP 09, s níž se do Sněmovny i vlády vrátil v roce 2010. V roce 2021 do Sněmovny nekandidoval, dnes je ovšem jeho návrat opět na pořadu dne.

Vznik nové strany se slušnou šancí do voleb v roce 2025 se počítá k aktuálním perspektivám. „Jsme v polovině volebního období a nic nejde vyloučit,“ potvrzuje politolog Ladislav Mrklas z vysoké školy CEVRO. Osobně si nedokáže představit, že se o to znovu pokusí právě Kalousek, i když právě on je jedním z mála politiků, kteří by pro volby do Sněmovny dokázali najít čtrnáct volitelných lídrů a naplnit čtrnáct krajských kandidátek. Hlavním důvodem Mrklasových pochybností je ovšem fakt, že k dispozici už není žádný další Schwarzenberg.

Kalouskova vystoupení na X případně v televizi Barrandov dávají přehled o tom, pro koho zůstávají dveře jeho salónu otevřené. Dvakrát se v posledních dnech zastal předsedy STAN Víta Rakušana, mimo jiné v jeho konfliktu s ODS. Pochvalně zmiňuje Danuši Nerudovou, která vede kandidátku Starostů do Europarlamentu, a nerozešel se s TOP 09 včetně předsedkyně Markéty Pekarové Adamové. S lidovci se vztahy očividně nelepší, Fialu nepříznivě srovnává s bývalým premiérem Petrem Nečasem, definitivně však nezúčtoval se všemi občanskými demokraty, dokonce ani s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou.

Reklama

Související témata:

Doporučované