Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Žijeme v zemi posedlé jadernou energetikou. Rozhodnutí vlády o tom, že z atomového tendru vyřazuje americký Westinghouse a místo jednoho postaví rovnou čtyři nové reaktory, se stalo prvotřídní senzací. Taková je naše fascinace výrobou elektřiny štěpením atomů.
Nadšený premiér Petr Fiala okamžitě zveřejnil plakátky s heslem „Nové jaderné bloky: dostupná energie za přijatelnou cenu“. Skoro to vypadá, že nejsme na začátku složitého tendru, ale že jsme včera spustili nové reaktory a obratem zlevnila elektřina.
Tleská dokonce i Karel Havlíček, stínový premiér z hnutí ANO. A ten jinak dokáže ministrům vyčítat úplně cokoli. Teď najednou kabinet chválí: „To je dobrá zpráva, podporujeme čtyři reaktory!“
Pojďme si probrat, co se to vlastně stalo. Vyřazení Američanů se z několika důvodů dalo očekávat. Už dlouho se šuškalo, že Westinghouse se chová, jako kdyby o zakázku vlastně ani nestál. Předložil nabídku, v níž chyběla jasná záruka, že elektrárna bude fungovat jako celek a že firma zajistí její bezproblémové spuštění.
Z Američanů byla cítit frustrace z tendru na dostavbu Temelína, který zastavila Sobotkova vláda v roce 2014. Tehdy Westinghouse do projektu investoval ohromné peníze. Pak už patrně žádné české vládě nevěřil, že skutečně začne někdy stavět. Proto svou dukovanskou nabídku Američané poněkud odbyli. A možná se také víc soustředí na větší poptávku po nových reaktorech v Polsku, kde už mají jistou zakázku na výstavbu šesti bloků.
Rozhodnutí, že vláda bude o nových jaderných blocích jednat už jen s Francouzi a Korejci, může mít samozřejmě i geopolitický důvod. S Američany jsme už dohodli jiný strategický projekt, také stamiliardový – nákup stíhaček F-35.
Pokud tohle strategické hledisko bude klíčové, dá vláda nakonec přednost francouzské EdF před korejskou KHNP. A to i přesto, že po technické stránce je korejský reaktor pokročilejší, zatímco Francouzi mají se svým projektem pro Dukovany nevyřešené problémy.
V situaci, kdy rozbouřeným světem hýbou nejrůznější konflikty, by asi dávalo smysl svěřit klíčový bezpečnostní projekt blízkému spojenci spíš než někomu z druhého konce světa. S Francií jsme v NATO i v EU. Navíc Francie je velmoc, která chce svou velikost obnovit právě s využitím jaderné energetiky.
V procesu evropské renesance atomu jsou Česko a Francie důležití spojenci. Nedávno v Bruselu jejich lídři společně dotlačili Evropskou komisi k tomu, aby aspoň dočasně zařadila jádro mezi čisté zdroje energie. Teď asi budou usilovat o nějaké dotace na výstavbu jaderných elektráren nebo o společné unijní licence pro reaktory, které by výrazně zjednodušily povolovací proces.
Kabinet Petra Fialy můžeme pochválit za odvahu. Jaderný tendr, jehož se všechny předchozí vlády bály, sune nekompromisně kupředu. Jistě i pod vlivem energetické krize.
Na druhé straně se můžeme ptát, jestli si pětikoalice nebere příliš velké sousto.
Oproti původnímu záměru prostě postavit jeden dukovanský reaktor teď vláda vyzvala účastníky tendru k předložení závazných nabídek na výstavbu čtyř jaderných bloků. Dvou v Dukovanech a dvou v Temelíně. Ministři tvrdí, že přirozeně dostanou „množstevní slevu“, prý až 25 procent na jeden reaktor.
Což je docela dobře možné. Ale co dnes víme zcela jistě, je, že i výstavba jediného jaderného bloku je velmi riskantní dobrodružství. Je to drahé a sofistikované zařízení, jehož termín výstavby se všude v okolí nekonečně oddaluje, přičemž z původních rozpočtů se stávají bezcenné cáry papíru. Kvůli tomu projekty nejsou ani rentabilní a bez veřejné podpory se dnes do výstavby nikdo soudný nepustí.
Zároveň žijeme v době, kdy energetika prochází překotnou revolucí. Nikdo dnes neví, jaká bude nejvýhodnější výroba elektřiny za 15 nebo 20 let, až budeme extrémně drahé reaktory uvádět do provozu.
Co když to budou elektrárny spalující plyn? Nebo vodík? Co když se místo obřích reaktorů naplno prosadí levnější, sériově vyráběné malé modulární reaktory? A co když někdo vymyslí geniální baterku, v níž půjde efektivně, ve velkém a na dlouho skladovat elektřinu z větrníků a solárů?
Pak by, pravda, stamiliardy nacpané do jaderných elektráren vyletěly z okna. Na druhé straně – alibisticky čekat na zázračnou technologii také nejde. Spotřeba elektřiny roste, stejně rychle se blíží definitivní konec uhlí, které dnes zajištuje výrobu poloviny české elektřiny. Vláda proto musela nějak rozhodnout.
Budoucnost ukáže, zda rozhodla správně. Zatím buďme v klidu. Poněkud megalomanské plány na čtyři nové velké reaktory může přibrzdit všední realita. Například obvyklý nedostatek peněz, firem nebo lidí.
