Článek
V newsletteru Pod čarou popisuje každou sobotu Matouš Hrdina společenské trendy, které sice vídáme všude kolem sebe, ale v přílivu každodenního zpravodajství trochu zanikají mezi řádky. Pokud vás ukázka zaujme, přihlaste se k odběru plné verze newsletteru.
Na konci minulého týdne zadržely americké úřady influencera Andrewa Tatea a jeho bratra Tristana, o jejichž vydání požádala Velká Británie kvůli obvinění ze znásilnění a obchodování s lidmi. Americký prezident Trump nahlásil za rok 2025 příjmy ve výši 2,2 miliardy dolarů, které si vydělal především díky obchodům s kryptoměnami. A před pár dny české ministerstvo financí nakázalo poskytovatelům internetu v Česku zablokovat predikční trh Polymarket.
Tyto události spolu mají překvapivě hodně společného. Různými způsoby totiž ilustrují proměny současné digitální ekonomiky. V té má stále menší podíl skutečný obchod se zbožím a službami a hlavní roli začínají hrát nejrůznější spekulace, machinace a podvody. A pokud chce někdo na sítích rychle zbohatnout, jen málokdy to zvládne s čistým štítem.
Začněme u kauzy bratrů Tateových. Zejména Andrew Tate proslul nejrůznějšími misogynními výpady na sociálních sítích, kuplířstvím a násilím na ženách, za které byl již také před čtyřmi lety zatčen (a poté zase propuštěn) v Rumunsku, ale na jeho nevábných podnikatelských aktivitách stojí za pozornost i jiné věci.
Když reportérka magazínu New Yorker Heidi Blake nedávno v rozsáhlém longreadu popsala životní anabázi Tateových, podotkla, že podstatnou část příjmů Andrewa Tatea tvořily i zisky z různých online kurzů a seminářů.
Mimo jiné mezi ně patřila Hustlers University, kde se mohli Tateovi následovníci za pár desítek dolarů měsíčně přiučit, jak rychle zbohatnout. Ve skutečnosti ale šlo především o projekt tzv. partnerského marketingu, kdy žáci za úplatu na sítích šířili klipy z Tateových videí a rekrutovali další předplatitele. A vedle toho tu byla i tzv. War Room – soubor online chatů, kde se také za patřičný poplatek zájemci učili, jak vydělávat prostřednictvím vykořisťování žen při tvorbě pornografie apod.
Poslechněte si audioverzi newsletteru načtenou autorem.
Výuka kuplířství je pochopitelně extrémní příklad, ale v různých mírnějších podobách se podobnými kurzy na sítích živí čím dál více lidí. Vždy je pro ně typické, že opěvovaného úspěchu příslušní lektoři dosáhli až díky pořádání kurzů o úspěchu (pokud vůbec). Ke zbohatnutí doporučují různé praktiky na hraně zákona, ve skutečnosti často dělají reklamu jen sami sobě a různým podvodným službám, a pokud jejich studenti nakonec také uspějí, většinou je to proto, že se sami pustí do rozdávání obdobných rad do života.
Takových vykuků bylo samozřejmě na internetu i mimo něj vždy dost. Dříve ale k těmto trikům patřilo alespoň povrchní předstírání, že jde o skutečné rady pro začínající podnikatele, a nikoliv jen divadlo pro naivní „hejly“, oškubávané o vysoké předplatné. Pak se ale tato hra začala hrát s otevřenými kartami.
Reportér Ryan Broderick už před několika lety popsal, že pochybní „founders“ (tedy údajní zakladatelé hvězdných startupů), kteří na X, LinkedIn a dalších platformách šíří vágní virální tipy k úspěchu, se množí jako houby po dešti, protože toto svérázné podnikání se lze rychle naučit v jiných placených kurzech. Za pár stovek dolarů vám tam většinou dají nepřekvapivou radu, že stačí identifikovat aktuálně virální téma, stylizovat se do role experta, začít chrlit obsah, snažit se manipulovat algoritmus a následně vybírat peníze za další postřehy a rady (a netřeba dodávat, že po nástupu AI je tvorba těchto „expertů“ ještě mnohem snazší než dřív).
Broderick před čtyřmi lety tipoval, že za záplavu těchto otravných rad na sítích mohou nedokonalé algoritmy. Dnes je jasné, že lidé už na sítích sdílejí tak málo vlastního autentického obsahu, že algoritmy X a dalších platforem už ani nemají moc dalších věcí, které nám cpát před oči, a 10 rad, jak se stát AI guru či úspěšným alfa samcem, tak ve feedech vidíme stále častěji.
Dříve utajované praktiky se teď provádějí všem na očích, prolamuje se wrestlingové pravidlo kayfabe (tedy tichá dohoda zasvěcených, že budeme předstírat, že inscenované divadélko myslíme zcela vážně), ale nikomu to kupodivu moc nevadí – jako by se všichni smířili s tím, že na internetu si poctivě vydělat nejde a kšeftování s kurzy a marketingovými triky je celkem legitimní cesta k úspěchu.
Každý chce být spekulantem
Toto otevřené veksláctví se začíná normalizovat ve všech patrech společnosti. Dobře to ukazují další v úvodu zmíněné kauzy, tedy pohádkové kryptoměnové zisky Donalda Trumpa i kontroverze kolem Polymarketu.
Když Trump deklaroval své loňské zisky, snesla se na něj očekávatelná vlna kritiky. Spolu se členy své rodiny totiž na kryptoměnách zřejmě vydělává především díky rozvolňování legislativních pravidel, okatými manipulacemi s kurzy a dalšími praktikami, které jsou potenciálním střetem zájmů.
Platí tu pravidlo, že ryba smrdí od hlavy, a vedle Trumpa se tak podobných čachrů dopouští i řada dalších členů jeho administrativy. Bouřlivě se o tom diskutovalo zejména po začátku války s Íránem, kdy bylo evidentní, že řada washingtonských insiderů si díky zneužívání interních informací vydělala na burzách i různých méně regulovaných predikčních a sázkových platformách, mezi které patří také zmiňovaný Polymarket.
České úřady jeho lokální zákaz správně zdůvodnily tím, že obchodování s „kontrakty“ na „předpovědi“ (třeba kdy začne válka nebo kdo vyhraje fotbalový šampionát), notabene prostřednictvím anonymních kryptoměnových plateb, je zkrátka hazardní hra. Polymarket je ovšem jen špička ledovce. Podobných platforem jistě bude přibývat a neregulovaný divoký gambling prosáklý insider tradingem na sítích dál uspokojivě bují.
Ke slovu se tu dostává smutná hráčská psychologie – jen málokdo má k dispozici důvěrné informace z Wall Street či Bílého domu, ale kdejaký mladý sázkař si myslí, že zrovna on na systém jistě vyzraje (třeba proto, že si na X přečetl erudované vlákno od některého ze zmiňovaných „founders“). A i když to snadno svádí ke kázání o tom, jak jsou sázky a podvody špatné a nemorální, možná bychom neměli být tak přísní.
Mantinely digitální ekonomiky
Již dříve jsem v tomto newsletteru psal o tom, že globální boom digitálního gamblingu, zejména mezi mladými muži, je mimo jiné poháněn rozevírajícími se majetkovými nůžkami, krizí bydlení a dalšími ekonomickými faktory, kvůli kterým se zbohatnutí poctivou prací či podnikáním jeví již jako zcela absurdní iluze a gambling zůstává jedinou nadějí. I kdyby se ale některé dílčí ekonomické ukazatele zlepšily, pořád tu zůstávají další bariéry.
Je celkem pochopitelné, že kdekdo si dnes chce vydělat různými online aktivitami na sociálních sítích. Jejich současná dynamika mu pak ale mnoho možností nedává. Broderick v jiné povedené analýze konstatuje, že drtivou většinu příjmů z online inzerce spolykají Google, Meta a další velcí hráči. Nabídka zástupů influencerů, kteří by chtěli promovat reálné výrobky a služby různých firem, masivně převyšuje poptávku. Jednou z mála zbývajících cest je tedy získávání předplatitelů, které se ale řídí vlastními pravidly.
Nabídka zde zase silně převyšuje poptávku, a tak je potřeba platící příznivce lákat na stále kontroverznější obsah, který ale pořád musí alespoň naoko respektovat pravidla sociálních sítí (výjimkou je portál OnlyFans, kde jsou zástupy modelek a modelů tlačeny – často lidmi jako Tate – do tvorby explicitní pornografie, což jim ale úspěch většinou stejně nezajistí).
Výsledkem jsou půtky streamerů a influencerů, kterými na sebe chtějí upozornit, zmiňované ponory do vod predikčních trhů a hazardu anebo různé provokativní výzvy a akce – třeba jako na kryptoměnové platformě Pump.Fun, kde se v červnu rozjel systém finančních odměn pro uživatele, kteří si troufnou před kamerou dát výpověď v práci, fetovat, ponižovat lidi bez domova a provádět další, čím dál zvrhlejší zadání.
Vůbec přitom není nutné, aby tyto projekty přitáhly zástupy platících fanoušků – jakékoliv předplatitelské schéma žije především z „velkých ryb“ a zmiňované platformy od Polymarketu až po OnlyFans proto především usilují o nalákání menší skupiny movitých příznivců, kteří do nich z různých důvodů začnou lít peníze.
Broderick k tomu dodává, že velkými hráči se stávají i zadlužené a polozapomenuté platformy (používá pro ně hezký neologismus „chudtech“, česky snad „buranské weby“), které na začátku dekády vybujely spolu s boomem kryptoměn či NFT a teď hledají nový smysl existence.
Tento soubor praktik digitální „vekslácké ekonomiky“ se bohužel neomezuje jen na čachry s kurzy produktivity, AI spamem, gamblingem, erotikou a provokacemi, ale zcela doslovně se přelévá i do politiky a do ulic. Když byl loni v prosinci v Británii zavražděn student Henry Nowak a následně vypukly rasistické nepokoje, nerozdmýchala je jen tradiční směs davové psychózy a ultrapravicové propagandy, ale také čistě obchodní motivy.
Dobře to popisuje britský blogger Matt Muir, který podotýká, že pouliční protesty byly plné zástupů samozvaných reportérů s telefony, kteří postávali okolo každé hořící popelnice a snažili se natočit co nejdramatičtější záběry pro své online publikum. Čím „lepší“ a extrémnější obsah pořídili, tím byla lepší i jejich pozice v algoritmických feedech sociálních sítí a výsledkem byla sílící spirála násilí a nenávisti – roztáčená často jen proto, aby někdo nabral více platících fanoušků.
Vyprázdněný obchodní model
V poslední době se v souvislosti s nástupem AI často skloňuje pojem tzv. permanentní spodiny (permanent underclass), k jejímuž nevyhnutelnému vzniku údajně povede AI automatizace a devastace pracovního trhu. Rozmach podvodné digitální ekonomiky bychom tak mohli vnímat jako pochopitelný výsledek snahy mnoha zoufalých lidí o únik z ekonomické pasti.
Možná do toho ale ani nemusíme zatahovat AI. Rozevírající se majetkové nůžky a slábnoucí naděje na společenský vzestup byly problémem už dávno před AI boomem a bizarní krajina digitálního veksláctví může být ve skutečnosti jen odrazem celkového stavu globálního finančního systému.
Ekonom Oren Cass nedávno ve velmi zajímavém komentáři pro New York Times upozornil, že (nejen) americké finanční trhy a jejich aktéři už zcela ztratili styk s reálným stavem ekonomiky i společnosti. Banky se dávno neživí tím, že by odpovědně investovaly svěřené peníze svých klientů a sloužily jako zdroj kapitálu pro běžné podnikatele – místo toho jejich obchodní model spočívá v komplikovaných finančních spekulacích, přeprodávání dluhů a firemních podílů, byznysu s kreditními kartami, poradenství a ve spekulacích všeho druhu.
Místo investic do průmyslu, výzkumu a dalších rozumných sektorů banky a fondy usilují spíše o financializaci jakéhokoliv lidského chování (tedy třeba i předpovídání počasí či fotbalových výsledků) a lijí miliardy do pochybných ztrátových startupů v Silicon Valley nebo predikčních platforem, jako je zmiňovaný Polymarket či Kalshi. Jako by nebylo podstatné, že se nic reálného nevyrábí, neprodává ani nekupuje – hlavní je, že se trhy stále roztáčejí a dluhy a rizika jsou šikovně přesouvány k nic netušícím drobným střadatelům a investorům, na jejichž úkor nevyhnutelně vydělají velcí hráči.
Bezradný mladík, který se pokouší sázet na výsledky geopolitických krizí, zaplavovat sítě AI spamem, lákat předplatitele na provokativní výstupy, prodávat kurzy produktivity, pást modelky na OnlyFans, rozjíždět pyramidové hry nebo spekulovat s kryptoměnami, se tak ve skutečnosti moc neliší od lidí, kteří totéž na Wall Street provádějí v trochu sofistikovanější podobě.
Jistě proto můžeme (a asi bychom měli) z morálních pozic kritizovat lži, podvody a triky drobných pěšáků digitální ekonomiky i špatný příklad hrabivých celebrit typu Donalda Trumpa, ale to ještě samo o sobě ke zlepšení situace nepovede. Současný internet se mění v nehezkou kombinaci kasina, nevěstince a cirkusu především proto, že systém digitální ekonomiky mnoha lidem jinou možnost k výdělku nedává. A když už vše dojde tak daleko, že se pochybné praktiky provádějí zcela bezostyšně všem na očích, je to jistě signál, že je čas na změnu.
Pokud se vám ukázka z newsletteru Pod čarou líbila, přihlaste se k odběru. Každou sobotu ho dostanete přímo do vašeho e-mailu, včetně tipů na další zajímavé čtení z českých i zahraničních médií.
