Článek
V redakci Seznam Zpráv chystáme spoustu zajímavých novinek, které by vám neměly uniknout. V newsletteru Pohled šéfredaktora vám Jiří Kubík umožňuje nahlédnout do naší „kuchyně“. Přihlaste se k odběru a jednou měsíčně dorazí přímo do vaší e-mailové schránky.
„Důvěra ostatním lidem klesla. Pokles byl dramatický, nelze nicméně s jistotou říci, do jaké míry byl dán skutečným zhoršením vztahů mezi lidmi a nakolik pouhým pocitem, že je společnost rozhádaná,“ uvádějí sociologové agentury STEM, kteří na velkém vzorku dotazovaných zkoumali soudržnost společnosti.
Zatímco ještě v prosinci 2021 odpovídalo 42 procent lidí, že se ostatním lidem dá věřit, za poslední rok jsme v odpovědi na stejnou otázku spadli na 26 procent.
„Otázky, které nás štěpí, jsou spíše přinášeny politickou reprezentací, než že by vycházely ze životních podmínek. Mezi témata, na kterých se výrazněji neshodneme, patří mezinárodní orientace (směřování na Západ, postoj k Evropské unii), hodnocení celkového směřování ČR po roce 1989 a také pohled na menšiny a přístup státu v oblasti sociální politiky,“ stojí ve zprávě expertů STEM.
Klidně si teď předchozí odstavec personifikujme. Vedle sebe stojí předseda vlády s velmi slabou důvěrou Petr Fiala, opozičníci Andrej Babiš a Tomio Okamura torpédující vládu, odborový předák Josef Středula vyhrožující stávkami, zradikalizovaný a lidi na náměstích radikalizující Jindřich Rajchl a nad nimi všemi v náladě rozdělené společnosti zvolený prezident Petr Pavel. Řekl by v tuhle chvíli někdo, že se „většině dá důvěřovat“, jak zněla otázka v průzkumu?
Kéž by lidé dokázali prokouknout, že nezkrocené emoce, které do nás svými výroky perou politici, usilující o co nejlepší výsledek v dalších volbách, mají tak zhoubný vliv na to, jak dokážeme coby společnost fungovat. A kéž by si všichni uvědomovali, jakou roli ve společnosti hrají seriózní média.
Média přinášejí informace, víří debatu, kontrolují ty, co vládnou, i ty, co by vládnout chtěli. Víc po nich nechtějme a z jiných (neboli nekalých) úmyslů je nepodezírejme. Nestojí ani s vládou, ani s opozicí. Nemají to zapotřebí. Jejich úkolem není rozdělovat a vyděšené lidi ještě víc strašit v zájmu příštího úspěchu v nějakých volbách.
Faktem přitom je, že se někteří politici, o nichž média zjistila a zveřejnila kritické informace, snaží novináře ocejchovat jako škůdce či „součást kartelu“. Svým voličům tak naznačují, že médiím prostě nemají věřit. Přeloženo – nemají brát vážně informace, které o nich média zveřejňují, neboť ty by mohly snížit politikův kredit a tím i jeho šanci na úspěch v dalších volbách. Tento trik není vzdálený opozičním ani vládním politikům.
Je to ale celkem průhledné a jednoznačné. A pro novináře, kteří svou práci berou vážně a odpovědně, to nikdy nemá vést k osobním útokům či válkám s daným politikem či politickou stranou. Neměli by se nechat vláčet emocemi a musí zůstat věcní a věrní svým profesním pravidlům. Stejně jako když Seznam Zprávy začátkem letošního roku připravovaly debatu dvou finalistů prezidentské volby.
Nerezignovali jsme na pozvání žádného z kandidátů, nenechali se odradit tím, že jeden z nich (ten, co byl předtím premiérem, zatíženým trestním stíháním ve své dotační kauze) nás dlouhodobě označuje za hyeny a póvl, ačkoliv neváhá veřejně citovat naše zjištění týkající se jeho politických protivníků. Zkrátka pozvání do debaty dostal.
A to, že jeho odpovědí byl v odeslané esemesce jeden jediný znak – zvracející smajlík – byla jeho předvolební vizitka. Když jsem tuto jeho odpověď zveřejnil, velká část čtenářů sama zmínila protiklad spočívající v jeho volebním heslu „nejsem voják, jsem diplomat“.
Zmíněný dramatický pokles důvěry ve společnosti se samozřejmě dotýká i médií. Nežijeme ve vzduchoprázdnu. Ale jediné a správné, co můžeme v takové situaci dělat, je držet se svého úkolu, nevést politické bitvy s jednou stranou proti druhé, vnímat problémy společnosti, otevírat společenská témata a ptát se politiků, jak je chtějí řešit.
Toho jsme se v Seznam Zprávách snažili držet i po celý rok 2023.
Naši reportéři například přinesli sérii kritických a objevných článků týkajících se politického zázemí i minulosti ministra spravedlnosti Pavla Blažka (nejen jeho schování před bouřkou v hospodě u jednoho stolu s Martinem Nejedlým). Důsledně zkoumali papalášské manýry v prezidentské kanceláři dosluhujícího Miloše Zemana i reálnou podobu avizované proměny pod vedením prezidenta Petra Pavla.
Od jara jsme vyjížděli do různých míst republiky, abychom v rámci projektu Jak se žije v Česku popisovali na příkladech konkrétních lidí dopady krize na jednotlivé části společnosti a otevírali témata, která nemají politici přehlížet. S politiky, kteří dokážou odpovídat, jsme vedli kritické rozhovory.
I to považujeme za úkol seriózního média v dnešní době. Stejně jako daty podložené analýzy a reportáže z míst, kde propukly nebo dál probíhají konflikty, a čtenáři se zajímají, co to všechno znamená.
Jsem přesvědčený, že média hrají a budou dál hrát významnou roli pro čtenáře, kteří chtějí vědět. To jim facebookový profil žádného politika, dokonce ani umělou inteligencí generované zprávy nenahradí.
Současnou situaci okolo nesoudržné a nedůvěřivé společnosti proto nevidím v černých barvách. Beru ji jako příležitost všech poctivých novinářů dělat správně svou práci.
Nenechme se vláčet politickými výkřiky, ale pořád chtějme vědět, jak to ve skutečnosti je a kdo s tím něco udělá.
Další Pohled šéfredaktora vás čeká za měsíc. Pokud chcete dostávat celý newsletter rovnou do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
