Článek
Možná jste si všimli, že se na Slovensku blíží parlamentní volby a že Václav Klaus před nimi vyjádřil podporu Robertu Ficovi.
Možná jste zachytili, že se dva špičkoví politici minulý týden na veřejnosti „pobili“. Navzájem.
To však není vše. Na Slovensku jsme došli tak daleko, že se ke kampani vyjádřili dokonce už i psychiatři.
Dění jasně ukazuje, že násilí je v pořádku: bývalý premiér a ministr financí se popral s bývalým několikanásobným ministrem vnitra.
Jak k tomu došlo? Celkem jednoduše. Strana Směr exministra Roberta Kaliňáka měla před úřadem vlády tiskovou konferenci, expremiér Igor Matovič na ni přijel velkým autem a cosi vykřikoval do reproduktorů. Kaliňák spolu s jedním bezvýznamným kandidátem Smeru zasáhl. Matovič kopl Kaliňáka do hrudi. Bezvýznamný kandidát udeřil Matoviče dvakrát pěstí do obličeje.
Kaliňák nejprve popřel, že by se to stalo, ale když mu bylo řečeno, že existuje video incidentu, otočil a řekl, že se jen snažil zjednat pořádek. Matovič řekl, že jako vždy bojoval proti mafii. Bezvýznamný kandidát napsal, že své dva údery věnuje všem Slovákům, kterým Matovič zničil život. Pak to smazal. Později jej odvolali z jakési bezvýznamné funkce, kterou zastával.
Robert Fico, šéf Směru, se postavil za svoje lidi a uvedl, že někdy je lepší udeřit než vysvětlovat. Již předtím se k volební kampani vyjádřili psychiatři, kteří v otevřeném dopise konstatovali, že vyvolává v lidech úzkost.
Kdo je kladný hrdina?
Možná se ptáte, kdo za to může. Odpověď zní: nikdo, všichni jsou oběti.
Igor Matovič je podle svých slov obětí Roberta Kaliňáka a Robert Kaliňák je podle svých slov obětí Igora Matoviče. Ale navzdory tomu, že jsou oba oběťmi, jsou také oba vítězi – tedy každý před svým vlastním publikem. To jen my ostatní jsme prohráli.
Video potyčky slovenských politiků:
Oba politici se prohlásili za oběti konfliktu. Současně jsou ale ve skutečnosti oba také jeho vítězi.Video: Facebook/Obyčajní Ľudia a nezávislé osobnosti
V tomto příběhu neexistují kladné postavy: Igor Matovič nese největší odpovědnost za to, co se na Slovensku odehrálo v letech 2020 až 2023, a Robert Kaliňák jako několikanásobný bývalý ministr vnitra nese velkou odpovědnost za to, co se na Slovensku odehrálo minimálně v letech 2006 až 2018.
Igor Matovič navíc pravidelně, cíleně a záměrně podněcuje právě podobné skandály. Tiskové konference strany Směr narušoval i před volbami v roce 2020. Je to jeho způsob politického boje – díky videu před vilou bývalého ministra financí Jána Počiatka v Cannes tehdy volby vyhrál.
Nyní, kdy se pohybuje na hraně volitelnosti a jde mu o holé politické přežití, se mu takový konflikt obzvlášť hodí. Osobně si myslím, že i ty rány pěstí do obličeje jej potěšily. Igor Matovič se totiž cítí nejlépe, když je obětí.
Tento příběh skutečně nemá žádné kladné hrdiny. Zmínil jsem se už, že se ke kampani vyjádřili psychiatři?
Fyzické násilí je žádoucí?
V konečném důsledku však nejde o to, kdo je v tomto konkrétním případě obětí a kdo pachatelem. Jde prostě o to, že se nám tu rozmáhá násilí.
Jistý kandidát Křesťanskodemokratického hnutí si jednu slečnu přiřadil k Progresivnímu Slovensku a psal jí, že by stejně jako radikální muslimové řezal jí podobným lidem hlavy. KDH ho okamžitě stáhlo z kandidátky. Dotyčná žena nemá s Progresivním Slovenskem vůbec nic společného.
V neděli se objevilo video, ve kterém poměrně bezvýznamný kandidát Matovičova hnutí OĽaNO (a zároveň kickboxer) mlátí svého protivníka na jednom z bratislavských sídlišť.
Kandidát okamžitě odstoupil a Igor Matovič prohlásil, že kdyby neodstoupil, sám by ho vyškrtl z kandidátní listiny. Necelých 24 hodin předtím však tvrdil, že šlo jen o takové „dva otcovské“ pohlavky.
O „dvou výchovných“ hovoří v případě souboje Kaliňáka s Matovičem i Robert Fico. Nemáme prý být tak „úzkoprsí“. Vlastně tak říká, že je vše v pořádku. Fyzická konfrontace, údery a rvačka jsou v určité situaci nejen přípustné, ale i žádoucí.
Už chápete, proč se ke kampani vyjádřili psychiatři?
Vzpomínky na rok 1998
To vše lze samozřejmě označit za pouhý folklór. Pro fanoušky politiků to může být divadlo a v případě Matoviče a Kaliňáka to jistě platí: oba to dělali proto, aby se předvedli svým voličům.
Ale co kandidát KDH, který vyhrožuje uřezáváním hlav? A co kandidát OĽaNO, který k útoku využívá toho, že je trénovaný sportovec?
Slovenská volební kampaň odpovídá společenské atmosféře a společenská atmosféra odpovídá volební kampani. Je to začarovaný kruh, který se točí stále rychleji: čím vypjatější kampaň, tím vypjatější společenská situace a naopak. A vrcholní politici nám říkají, že je to přijatelné, ba dokonce správné.
Přitom oni sami prezentují tyto volby jako boj na život a na smrt, jako boj proti zlu. Zlo nestačí porazit argumenty, se zlem se nevyjednává, se zlem se bojuje fyzicky. Násilí je přípustné, protože člověk na druhé straně vlastně není ani plně člověkem. Je ztělesněním zla.
Vzpomínám si na volby v roce 1998. Slovensko stálo před otázkou, zda si vybrat Vladimíra Mečiara, nebo civilizovaný svět.
Vzpomínám si na tehdejší atmosféru napětí, agrese a výhrůžek. Ale ani tehdy se nestalo, co se děje dnes: ani tehdy kandidáti nevyvolávali fyzické konflikty a jejich předsedové je za to nechválili. Shodou okolností to bylo v roce 1998, kdy se k situaci naposledy vyjádřili psychiatři. Konstatovali, že Vladimír Mečiar není způsobilý zastávat veřejnou funkci.
Dlouhá léta jsme si všichni mysleli, že se něco podobného už nikdy nestane, protože jsme se od té doby civilizačně a občansky posunuli. Dnes vidíme, že to není pravda. Atmosféra je taková, že násilí je považováno za legitimní součást kampaně a je možné ho ospravedlnit. No dobře, ale co se potom bude dít po volbách?
Mimochodem, zmiňoval jsem už, že se ke slovenské volební kampani vyjádřili psychiatři? A chápete už, proč tato kampaň vyvolává v lidech úzkost?
