Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Nejde jen o to, kdo není zrovna tou nejostřejší tužkou v penále. Ale o čím dál oblíbenější řečnickou strategii: o mluvení oklikou přes zápory. Nevyjadřovat se rovnou, ale skrze jednoduché nebo dvojité „ne“, skýtá netušené možnosti.
Přinejmenším tu, že řečník nebo řečnice může působit jaksi originálně až tajuplně. Lépe řečeno, může si tak připadat. Když místo „to pivo je teplé“ prohlásí „pivo není úplně nejstudenější“, je to hned jiné kafe. A oslazené tolik žádanou ironií. Místo slova ruina si zabásníme „ten dům není ve zrovna nejzachovalejším stavu“, mrk mrk, a necháváme otevřená zadní vrátka pro vysvětlení, co jsme tím přesně mysleli.
Jazykovědci vědí, a redakce Šuplíku to objevila, že zmíněný úkaz patří mezi litotes, což je odborný termín pro zaobalené vyjádření pomocí záporu. Něco sdělujeme tím, že popíráme opak. Takhle definované (litotes pochází z klasické řečtiny) to působí složitě, ale ve skutečnosti jde o běžný provoz. Není toho málo. Přeloženo: je toho hodně.
Nejlepší jsou ty litoty, co popírají superlativy, na tom se dá opravdu vyřádit. To jsou fráze, jako že něco „není nejšťastnější“, v krajním případě, že zvolené řešení „není právě nejoptimálnější“. Když se ale ukáže, že suma na vaší výplatní pásce není z nejvyšších, klidně si ulevte od plic, jak se sluší a patří. Žádné kudrlinky, rovnou k věci.
Zlatou žilou litotů jsou samozřejmě zasedání parlamentu: „Já si myslím, že to není úplně nejšťastnější, a připojuju se k mým předřečníkům a předřečnicím, abychom tento návrh nepodpořili.“ Vždycky čekáme, kdy se konečně někdo přihlásí s ostrou polemikou, že něco naopak úplně nejšťastnější je - a zas nic. Ale proč to konečně neříct naplno: „Tento návrh je úplně nejšťastnější“? Za co se poslanectvo stydí? Za trochu toho štěstí? No to snad ne.
V politice je každou chvíli něco ne-šťastné, kdežto o štěstí nezakopnete ani omylem. Pak se nedivme blbé náladě. „Slova pana Macinky jsou nešťastná,“ pravil ministerský předseda a nám jich hned začalo být líto! Slova pana Macinky nemusí být nutně úplně nejšťastnější, ale alespoň trochu je potěšit, osušit jim slzy, to bychom věru rádi. Víme, že by si to zasloužila.
Díky záporům se dá vyhnout přímočarosti a hovořit ne-přímo, zdrženlivě, na půl plynu. V tom spočívá jejich klíčový benefit, to nelze nevidět. Taková zaobalená řeč bývá výhodná, ať už je motivem naše ohleduplnost, nejistota nebo obava, abychom nevypustili větší než malé množství úsudku a mohli z něj kdyžtak vycouvat. Něco nám připadá špatné - ale my místo toho řekneme, že to není ta nejlepší volba.
Redakční stanovisko Šuplíku: Fakt už si tohle hlídejme. Jako bychom si vedle všech těch nekompromisních ortelů na internetech osvojili také opačný sklon: vyjadřovat se ustavičně jako falešní absolventi diplomatické akademie. Obezličkami.
Vedlejším účinkem je, že jazyk se tím propadá do eufemismů, což ještě není nejhorší, ale co víc, rýsují se nová nedorozumění. Když někdo není nejrychlejší, bude to znamenat, že je v cíli druhý, nebo že je pomalý?
Důležité je umět číst mezi řádky. Jakmile to lyžařské skiareály už nevydrží a začnou hlásit, že podmínky „nejsou ideální“, vykašlete se na jejich litoty a počítejte s tím, že na svahu mezi kamením kvetou petrklíče.
Oslabování sdělení záporem přichází na pomoc vždy ve chvílích, kdy se jazyk začne dotýkat tabu. Hezky, i když ne nejdokonaleji, to vyjádřil poslanec, ex-ekolog a ministerský kandidát Motoristů sobě Igor Červený: „Ten rozpočet není ideální a my jsme z něho všichni napříč celou koalicí smutní.“ Opravujeme: „Nejsme z něj nejšťastnější.“ A kdo by taky byl? Hledat štěstí ausgerechnet v rozpočtu je pošetilost prvního řádu. I když, uznáváme, nic není nemožné.
