Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Na druhém místě kandidátky hnutí ANO ve Zlínském kraji bude v nadcházejících sněmovních volbách díra. Zlínskou dvojkou favorita voleb měla být poslankyně Margita Balaštíková, ale nebude. Jak zjistily Seznam Zprávy, v rámci svého komplikovaného rozvodu si měla objednat zabití psa patřícího partnerce exmanžela. To stranický šéf Andrej Babiš, známý pejskař, nemohl nechat bez odezvy.
Zamýšlená msta na němé tváři však nebyla jediným prohřeškem poslankyně. Dalším cílem její zloby byla exmanželova firma. Tady měla Balaštíková využít svých kontaktů na vedení Krajské hygienické stanice ve Zlíně.
Na jedné z tajně pořízených nahrávek se chlubí kamarádce, že měla schůzku s šéfkou krajské hygieny Evou Sedláčkovou a oznámila jí, že už nad exmanželovou společností „nedrží ochrannou ruku“: „Mimo jiné jsem jí řekla, že nad tou firmou už nedržím ochrannou ruku, ať prostě, ať je zkontrolují a všecko, co tam jsou za nedostatky, ať jim napálí pokuty, až se z toho pose*ou.“ Jindy zase vysvětluje, že jedna z úřednic „dostala příkaz tam tentokrát něco najít, protože před dvěma lety měla příkaz nevidět“.
Zatímco pes nakonec přežil bez úhony, do firmy ChemProgres skutečně naběhli hygienici a následně velmi agilně vyvolali sérii dalších kontrol od stavebního úřadu po hasiče.
Tady už se letní politická kauza dostává na hřiště Vizity. Především její dohra totiž hezky ukazuje problémy, které provázejí českou hygienickou službu a její fungování téměř od nepaměti.
Nejde o první kauzu spojenou se zlínskou hygienickou stanicí. Její ředitelka, vzděláním lékařka, letos na jaře srazila svým služebním autem motorkáře a podle policie od nehody ujela. Případ je stále v šetření.
Přes všechna tato – mírně řečeno – závažná podezření, která se dotýkají důvěryhodnosti zlínské hygieny, sedí vysoká státní úřednice stále na svém místě a zřejmě se nikam nechystá. Už poté, co vyšla najevo ona dopravní nehoda, ji k rezignaci vyzval i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. A tím to také skončilo.
To je první příznak toho, jak dnes hygienické stanice fungují. Šéfové krajských hygien podléhají služebnímu zákonu, což je při kvalitě této právní úpravy činí prakticky neodpovědnými a neodvolatelnými. I nejvyšší státní tajemník, jemuž šéfka krajské hygieny formálně podléhá, ji může odvolat jen za velmi specifických okolností (třeba po spáchání úmyslného trestného činu) nebo po složité byrokratické kaskádě výtek a výzev.
Nižší úředníci mohou svá místa opustit také po zrušení židle, takzvané „systemizaci“ úředních míst schvalované vládou. Ale „odsystemizovat“ židli ředitele krajské hygienické stanice jaksi dost dobře nelze.
Reálný vliv nemá ani osoba, která zastává post s poněkud matoucím názvem „hlavní hygienička“. Na této pozici v současné době sedí Barbora Macková, která se nechala slyšet, že vysvětlení zlínské krajské šéfky ji neuspokojilo, ale žádnou personální páku nemá. Může ale zadat audit.
Široká autonomie a faktická centrální neřiditelnost krajských hygienických stanic se bolestivě projevila za pandemie covidu, kdy zásadně snižovala akceschopnost státu a komplikovala koordinaci různých opatření. Jak bývalý ministr Adam Vojtěch, tak jeho nástupce Vlastimil Válek reformu řízení hygien chystali, ale ani jeden z nich neuspěl.
Válek dokonce ve vzácném okamžiku sebekritiky v rozhovoru pro Seznam Zprávy uznal, že nedotažení reformy hygienických služeb je jedním z jeho velkých dluhů.
Připomeňme, že Válek před necelými čtyřmi lety nastupoval do funkce s ambiciózním plánem na „český Kochův institut“, tedy silnou centrální instituci na vládní úrovni inspirovanou německým vzorem, jež by v sobě koncentrovala pravomoci dnes roztříštěné právě mezi hygienickou službu, Státní zdravotní ústav a Ústav zdravotnických informací a statistiky.
Postupně Válek z těchto ambicí slevil a připravil novelu zákona, která pracovala jen s hygienami a Státním zdravotním ústavem. Měla vzniknout Státní hygienická služba, z dnešních krajských šéfů měli být oblastní ředitelé podřízení šéfovi centrální hygieny.
Jedním ze zásadních úkolů hygienických služeb by měla být i primární prevence, tedy především propagace zdravého životního stylu, a vůbec péče o veřejné zdraví na všech úrovních, nikoli jen na úrovni kontrol firem, bazénů, restaurací a jídelen či sledování chřipkových epidemií.
Vytvořit například smysluplnou koordinovanou komunikační kampaň zaměřenou na primární prevenci je přitom se 14 autonomními šéfy hygien prakticky nemožné. Proto tuto roli částečně supluje SZÚ, ale ani tomu to moc nejde, a občas také Ministerstvo zdravotnictví. Možnost důsledné koordinace krajských hygien a zdravotního ústavu z centra by podobným snahám dala lepší podmínky.
Válek příslušnou novelu připravil a udělal dokonce jakýsi předběžný krok, když do funkce hlavní hygieničky jmenoval právě Mackovou, která současně vede Státní zdravotní ústav. Novela, jejíž princip centralizace péče o veřejné zdraví byl široce přijímán, ale narazila na dva hlavní problémy.
Prvním byly krajské volby. Když chcete překopat uspořádání 14 krajských institucí, byť bezprostředně nepodléhají krajskému vedení, potřebujete spolupráci hejtmanů. Krajské volby v roce 2024 však s vedením krajů leckde zamíchaly a po vyhrocené volební kampani se novým krajským lídrům do spolupráce s Válkem dvakrát nechtělo.
Druhým problémem bylo, že Válek pro novou organizaci hygien, tento zárodek vysněného Kochova institutu, nepočítal s žádným navýšením nákladů. Přičemž – a je smutné, že po covidové zkušenosti to stále platí – hygienická služba je už čtvrt století chronicky podfinancovaná.
Covidová panika sice přinesla hygienikům spoustu nových počítačů a postupů. Tužek a papírových bloků, s nimiž se začínaly trasovat kontakty prvních covidových pacientů, tak znatelně ubylo. Ale průměrný plat pracovníků hygien ve služebním poměru, tedy těch skutečně kvalifikovaných, vesměs vystudovaných lékařů s atestací, činil v roce 2023 43 257 korun, což je těsně pod hranicí průměrné mzdy.
Do jaké míry je chvástání Margity Balaštíkové vlivem na zlínskou hygienu selháním jednotlivce a do jaké jde o systémový problém, v téhle Vizitě nerozsoudíme. Ale špatně placení hygienici mají docela velkou moc nad mnohdy bohatými firmami ve svém kraji. Tím se nevyhnutelně otevírá prostor pro korupční, politické i jiné tlaky, které s řádnou péčí o veřejné zdraví nemají nic společného. Klíčovým a mnohdy zřejmě přetíženým pilířem řádného fungování hygien se tak stává morální integrita hygieniků.
Tento stav je dlouhodobý. Na hygienách se šetří zhruba od začátku milénia. Chvilkovou výjimkou bylo právě pandemické období, kdy se všichni ve vyzdvihování významu hygienické služby předháněli. Ale už v únoru 2022 začal Válek, čerstvý ministr „rozpočtově odpovědné“ vlády, znovu šetřit i na krajských hygienách.
Je dobré připomenout, že hygienická služba je placena nikoli z úhrad z veřejného zdravotního pojištění jako většina zdravotnického provozu, ale přímo z rozpočtové kapitoly Ministerstva zdravotnictví. Takže její financování je čistě otázkou politických a rozpočtových priorit ministra. A pokud chcete z kulhající hygienické služby budovat Kochův institut, ale zároveň máte pocit, že se to udělá zadarmo či za stávající náklady, pak jste buď naivní, anebo to nemyslíte tak úplně vážně.
Úkol usebrat a oživit českou hygienickou službu a péči o veřejné zdraví obecně tedy přechází na další kabinet. Vzhledem k tomu, jak silné řeči se napříč politickým spektrem vedou o nutnosti a ekonomickém významu prevence a změny životního stylu Čechů, je to úkol nevděčný, politicky špatně prodejný, ale také zatraceně důležitý.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
