Článek
Čtete ukázku z Vizity – newsletteru Martina Čabana plného postřehů o českém zdravotnictví a jeho přesazích do politiky. Pokud vás Vizita zaujme, určitě se přihlaste k odběru!
Žalobu podala společnost ProVisio. Tu vlastní Petr Stuchlík, podnikatel, investor a také neúspěšný kandidát hnutí ANO na pražského primátora z roku 2018. Pojišťovna žalobu oficiálně obdržela v lednu. Kdy bychom se mohli dočkat nějakého verdiktu, nejde vůbec odhadnout.
Předmětem žaloby je patent, který ProVisio vlastní a jejž firmě po neuvěřitelných bezmála 13 letech od podání patentové přihlášky přiřkl Úřad průmyslového vlastnictví na konci roku 2024. Pro pravidelné čtenáře Vizity není tento košatý a v mnoha vrstvách docela pikantní příběh neznámý, popsal jsem ho celkem obsáhle loni v červnu. Zde proto jen úplně stručně.
Aktuální patent číslo 310238, o nějž se povede soudní spor, vychází z původní verze vlastněné ještě společností IZIP – největším průkopníkem a zároveň největším průšvihem českého eHealth. Roztodivnými cestami, které jsem popisoval v červnovém textu, se tento patent dostal do majetku dnes Stuchlíkovy firmy ProVisio.
Dle jejího výkladu tento velmi obecně formulovaný patent (chránící sběr a sdílení zdravotních dat prostřednictvím centrálního úložiště a pacientských a lékařských přístupů) porušují v podstatě všechny klientské aplikace českých zdravotních pojišťoven a také český stát, přesněji řečeno aplikace Ministerstva zdravotnictví EZKarta.
Se všemi těmito aktéry se ProVisio pokoušelo o patentu jednat a následně je obeslalo předžalobními výzvami, v nichž se bezvýsledně domáhalo vypnutí příslušných aplikací. Tato jednání se odehrála v průběhu loňského jara. Nyní tedy padla žaloba. A možná trochu překvapivě je prozatím jediným žalovaným subjektem právě VZP.
Vzhledem k fázi, do níž se spor dostal, jsou obě strany celkem logicky skoupé na slovo. VZP prostřednictvím své mluvčí Viktorie Plívové pouze potvrdila, že pojišťovna žalobu obdržela. „Žalobce navrhuje, aby soud rozhodl o povinnosti VZP zdržet se provozování a užívání systému MojeVZP v takovém rozsahu, který dle jeho názoru zasahuje do patentu,“ stojí v prohlášení. „Vzhledem k tomu, že je soudní řízení na samém počátku, nemůžeme se k věci podrobněji vyjadřovat,“ dodává Plívová. Ani Stuchlík nechtěl věc blíže komentovat.
V žalobě, do níž jsem měl možnost nahlédnout, se ProVisio v podstatě domáhá zastavení aplikace MojeVZP a dále také detailních informací o jejím provozu, včetně počtu uživatelů, registrací, instalací, době jejího fungování a finančních přínosech.
Zároveň navrhuje takzvané „obrácení důkazního břemene“. To znamená, že podle autorů žaloby by to měla být VZP, kdo bude dokazovat, že patent ProVisia neporušuje.
Součástí žaloby oproti očekávání naopak není žádost o předběžné opatření, jímž by bylo možné, pokud by mu soud vyhověl, VZP její aplikaci „vypnout“ do doby ukončení patentového sporu. Podle advokáta a patentového zástupce Petra Novotného, který Stuchlíkovu firmu ve sporu zastupuje, šlo o vstřícné gesto.
„Otázku předběžného opatření jsme s klientem zodpovědně řešili. Nechtěli jsme si však brát pacienty jako rukojmí,“ říká pro Vizitu Novotný. „Udělení patentu trvalo dlouho a institut předběžného opatření je primárně založen pro věci, které nesnesou odkladu. Ve vztahu k samotné délce provozu aplikace jsme s klientem dospěli k názoru, že předběžné opatření by vážně uškodilo nejen pacientům, ale i tak těžce zkoušené digitalizaci českého zdravotnictví,“ dodává advokát.
Nabízí se otázka, proč se cílem žaloby stala nakonec právě jen VZP, a nikoli další pojišťovny, případně ministerstvo. Důvodů může být víc. Intuitivně se nabízí vysvětlení, že mezi pojišťovnami je VZP největším „soustem“.
Obsluhuje 60 procent všech pojištěnců, tedy přes šest milionů lidí, a případný úspěch a následné vymáhání licenčních poplatků z patentu slibuje i největší zisk. Navíc zbylé pojišťovny mají v mnoha ohledech tendenci VZP následovat, a případný úspěch ve sporu s největším hráčem by zásadně posílil pozici v dalších sporech s menšími pojišťovnami.
Z textu žaloby ale vyplývá i další důvod. ProVisio je především přesvědčeno, že má na VZP „nabito“ o něco lépe než na její konkurenty. Když VZP v roce 2015 ukončila i poslední zbytky spolupráce s IZIP, rozhodla se vyvinout vlastní systém, z nějž se postupně zrodila MojeVZP. Do VZP přitom přešla část vývojářů právě z IZIP. Konkrétně jde o čtyři lidi, jejichž jména jsou v žalobě uvedena, přičemž jedno patří i někdejšímu IT řediteli IZIP, který má ve VZP dodnes působit.
Z toho ProVisio v žalobě vyvozuje, že „vznik aplikace MojeVZP / VZP Point musel být založen na znalostech a know-how společnosti IZIP, a. s.“. A vzhledem k tomu, že žádost o patent, o jehož porušení se nyní vede spor, byla podána už tři roky předtím, dovozuje ProVisio, že práce zmíněných klíčových vývojářů musela být založena „i na obsahu a funkčnosti patentu (po odborné IT stránce)“.
Tento argument personální kontinuitou mezi firmou IZIP a vývojovým týmem stojícím za systémy VZP proti jiným pojišťovnám ProVisio uplatní jen stěží.
Výsledek sporu nejde předjímat, soud se může táhnout roky. Je určitě dobře, že nad klienty VZP bezprostředně nevisí Damoklův meč zmíněného předběžného opatření. I tak má ale spor, zejména pokud by ProVisio se svými nároky uspělo, potenciál zásadně zkomplikovat a prodražit supercitlivý proces postupné elektronizace českého zdravotnictví.
Průběh i výsledek sporu malé neznámé softwarové firmy se stamiliardovým gigantem budou bedlivě sledovat nejen všichni právníci ve zdravotních pojišťovnách, ale každý, komu leží na srdci digitalizace zdravotnictví.
V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.
