Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Hostem je Boris Tichý, vedoucí laboratoře genomiky výzkumného centra CEITEC brněnské Masarykovy univerzity.
Dosavadní počet nakažených v Česku je kolem 4,5 tisíce, vycházíme-li tedy z dostupných výsledků. Je to jen špička ledovce?
Samozřejmě nakažených je víc. Ale jestli je to dvakrát, třikrát nebo desetkrát, nelze říct přesně bez pořádného testování i bezpříznakových obyvatel. Je potřeba průzkumně otestovat větší skupinu lidí bez příznaků, abychom věděli, jaká je promořenost populace.
Takže bez takového testování nevíme, co se skrývá pod hladinou, pod tou špičkou ledovce?
Z mého pohledu ano. Netestujeme bezpříznakové přenašeče, protože se vlastně nedostanou do výběru. Situace bude jiná na venkově a ve větších městech, jako je Brno, Praha, Ostrava, kvůli větší koncentraci lidí je tam daleko větší šance na přenos mezi lidmi.
Takže máme úplně mylnou představu o tom, kolik lidí je u nás vlastně infikovaných?
Určitě existují některé modely, které jsou přesnější. Jsou státy, které testují víc, například Island. Je poměrně malý, ale má dobře vyvinuté genetické testování a testuje opravdu masivně. Nemám úplně aktuální data, ale myslím si, že jsou už na třetině populace. Ovšem Island má, tuším, kolem 300 tisíc obyvatel, takže ta třetina je třeba sto tisíc lidí.
V České republice se od začátku dubna tempo testování zrychlilo. Provádí se zhruba k 6000 testů denně, je to dost?
Já si myslím, že by bylo vhodné provádět ještě víc testů. Testovat třeba rizikové skupiny, například seniory, ale především zahájit výzkumné testování těch bezpříznakových náhodně vybraných.
Příští týden proběhnou namátkové testy v nejvíc promořených oblastech, na Litovelsku to bude tisíc a v Praze potom pět tisíc testů z reprezentativního vzorku obyvatelstva. Jakou nejdůležitější informaci z tohohle experimentu můžeme získat?
Získáme náhled na to, jaká je skutečná promořenost populace. Zjistíme, kolik procent je těch bezpříznakových nebo s minimálními příznaky, kteří můžou být stále přenašeči.
Co když pomocí toho experimentu zjistíme, že skutečně nakažených je mnohokrát víc, třeba třicetkrát víc, než pozitivně otestovaných? Co by to znamenalo?
Na to nemůžu odpovědět, tímhle se zabývají epidemiologové a matematici, statistici, kteří mají svoje modely. Pro ně jsou to ale velmi důležitá čísla, která potřebují dosadit do svých modelů, aby věděli, s čím počítat a jak dál modelovat možné šíření, možný další epidemiologický vývoj situace v České republice. Bez těchhle dat je poměrně těžké odpovídající modely vytvořit, protože to jsou neznámá data, která se jenom odhadují. To znamená, že takovéhle testování náhodné populace může zpřesnit data čili může zpřesnit ty modely. Potom už záleží na tom, jak na to krizový štáb a epidemiologové zareagují, jaké bude jejich doporučení.
Smrtnost může růst s počtem odhalení nových nakažených
Kromě toho, že na základě těchto údajů líp odhadneme další vývoj epidemie, předpokládám, že se budou líp počítat i další data, třeba smrtnost. Mám pravdu?
Ano, protože všichni víme, že je určitě víc nakažených, a smrtnost se počítá jako procento zemřelých z pozitivně testovaných. Bude-li procento testovaných vyšší, budou se upravovat i čísla smrtnosti.
V první půlce března se v tuzemsku testování rozbíhalo jen velmi zvolna, stát původně nechtěl třeba ani soukromým laboratořím testování vůbec povolit, pak ale názor změnil a nyní pomáhají i akademická pracoviště. Vázne i teď a v čem případně?
Já si myslím, že dodavatelské řetězce pomalu nabíhají zpět a dodavatelé laboratorního materiálu, to znamená třeba izolačních a odběrových souprav, zvyšují produkci. Další věc je, že na zavedení nové metody každá laboratoř potřebuje nějaký čas, obzvlášť tady u těchto metod, u tohoto vyšetření, kde probíhá práce s materiálem, který má vysokou míru rizika infekce, a je nutné dodržovat velmi specifická opatření v laboratoři. Každé laboratoři, která chce začít testovat, trvá nějakou dobu, než prověří všechny své systémy a je opravdu schopná začít zodpovědně vzorky testovat. Třeba my v tuhle chvíli narážíme nejvíc asi na problémy s manipulací vzorků a s jejich registrací a administrativou s tím spojenou. Tou administrativou myslím přijmout vzorek, řádně ho zapsat, zaregistrovat, aby nedocházelo k nějakým administrativním omylům.
To by šlo něčím urychlit?
Určitě si myslím, že urychlit by to šlo. Věřím, že se na tom i pracuje. Data by se sesbírala jenom na vstupu při odběru vzorků a na výstupu by se zase spároval kód ze zkumavky se jménem a odeslal by se výsledek.
Řada pracovišť v Česku má problém v tom, že jim chybí takzvané izolační kity, což je sada chemikálií, které se využívají pro zahubení viru a izolaci jeho ribonukleové kyseliny čili genetické informace viru. Jak jste chybějící izolační kity nahradili vy v Brně, spolu s olomouckými a pražskými akademiky?
My jsme si vybrali jednu z možných metod, což je metoda využívající magnetické mikročástice, na které se ribonukleová kyselina je schopná vázat. Tato metodika už byla popsaná. My jsme probrali, které chemikálie jsou dostupné, nejsou dostupné, jak je smíchat. A vytvořil se seznam chemikálií, které jsou potřeba, a připravily se potřebné roztoky. To obešlo potřebu komerčních kitů, které nejsou k dostání. A druhou částí byly samotné magnetické částice, které pro tenhle vývoj poskytlo olomoucké Regionální centrum pokročilých technologií a materiálů. S použitím reálných klinických vzorků jsme porovnávali tuto metodiku s dostupnými izolačními kity. Porovnávali jsme to na reálných vzorcích, na pozitivních i negativních, jestli nedostáváme horší výsledky, nebo jestli jsou ty výsledky srovnatelné s komerčními kity.
Největší předností té metody je, že k ní stačí komponenty, které má každá laboratoř „na skladě“, nemusí shánět nic zvláštního ani momentálně nedostatkového. Znamená to, že to je tedy i levnější než dosavadní metody izolace a zlevní se tím celý test?
Samotná tahle částka za izolaci je malé procento ceny testu. Daleko větší náklady jsou na technické zázemí, přístroje a hlavně na personální zabezpečení, zvlášť tedy v tom speciálním režimu, kdy je potřeba doopravdy pracovat ve vyšším zabezpečení. A je potřeba mít vyhrazeno poměrně hodně lidí na zpracování tohoto materiálu. Většina laboratoří pravděpodobně kvůli tomu omezuje další diagnostiku.
Kde všude tuhle metodu izolace, kterou jste nám popsal, už používají?
Nemám přesná data, ale vím, že je testovaná v Praze, testujeme i my a ještě jedna naše spřátelená laboratoř tady v Brně, v plánu je ještě testování v laboratoři Fakultní nemocnice Brno, víc toho v tuhle chvíli nevím.
Tomu, aby se metoda rozšířila i do dalších pracovišť, prakticky nic nebrání, takže nezávislost na testech z dovozu je podle vás v dohledu, nebo ne?
Aby to mohly používat další laboratoře, tomu v podstatě nic nebrání. Jen nevím, jaká je současná kapacita olomouckého pracoviště na výrobu magnetických částic, které jsou vlastně důležitou komponentou. Pak samozřejmě záleží na tom, jestli jiné laboratoře mají zkušenost či kapacitu nebo potřebu vlastně tento protokol přecházet. Další světoví výrobci izolačních kitů prudce zvýšili výrobu, kity jsou pořád nedostatkové, ale objevují se noví výrobci, případně známí výrobci navyšují kapacity. Ale jestli to opravdu bude stačit na vykrytí celosvětových potřeb pro testování, to se nedá přesně odhadnout.
