Hlavní obsah

Plán EU na genderovou rovnost je chytrá věc, říká šéf grantů české vědy

Foto: MUNI

Předseda Grantové agentury ČR Jaroslav Koča.

Reklama

31. 1. 17:24

Politici ani z principu nemůžou poslechnout vše, co vědci říkají, ale musí vědu nechat žít, říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jaroslav Koča, nový předseda Grantové agentury ČR.

Článek

Zkušený vědec Prof. RNDr. Jaroslav Koča, DrSc. v průběhu své dosavadní kariéry publikoval více než 200 původních vědeckých prací v mezinárodních časopisech a vedl více než 40 doktorských studentů a postdoktorandů. Působil na řadě zahraničních pracovišť. Funkce předsedy GA ČR se chopil na sklonku pro vědu nepochybně historicky zásadního roku 2020.

Začněme rovnou u tématu covidové krize. Jak se s ní světová věda podle vás dosud popasovala?

Myslím, že na covidové situaci můžeme vidět sílu základního výzkumu nastřádanou v průběhu času. Ač tomu nikdo nevěřil, svět měl za tři čtvrtě roku vyvinutou vakcínu. Sice se říká fortes fortuna adiuvat, tedy odvážnému štěstí přeje, tady by se ale dalo spíše říct, připravenému štěstí přeje.

Nebyli jsme na to sice připraveni psychicky, ale znalostně ano – i díky základnímu výzkumu. Třeba před 30 lety někdo v laboratoři řešil otázky, které v dané době byly z hlediska nějaké bezprostřední aplikace irelevantní, ale dnes na takových výzkumech můžeme rychle stavět. To, že jsme byli výborně znalostně připravení, se samozřejmě ukázalo u několika přímočarých řešení, která vedla k vývoji vakcíny. Je to dobrý příklad užitečnosti a potřeby základního výzkumu.

Tedy takového výzkumu, který Grantová agentura ČR financuje…

Ano, financujeme základní výzkum a nikoliv aplikovaný. K tomuto dělení bych ale chtěl říct, že ho vlastně nemám vůbec rád. Pro mě je důležitější dělení na výborný nebo kvalitní výzkum a na špatný výzkum. Nějaký význam ale zmiňované rozdělení má. Základní výzkum je ten, který posouvá dopředu vědění lidstva, aplikovaný toto vědění rozvíjí k využití v praxi.

Vědci většinou tvrdí, že toho o covidu-19 víme víc, než se před rokem čekalo. Leckomu ale může připadat, že toho za takovou dobu víme spíš málo. Jak se na to díváte vy?

Já si myslím, že toho víme spíš málo. Zejména kvůli tomu, že některé věci v určitém časovém okně prostě vědět nemůžete. Například, jak dlouho bude trvat imunita po očkování, jak dlouho potrvá imunita po nákaze. Jsem toho názoru, že existují věci, které jsou totálně limitované časem. Když se narodí dítě, tak musíte čekat, řekněme, 10 až 14 měsíců, než začne chodit a ať do toho investujete, co chcete, prostě vám to nepomůže.

Pozorujete v době pandemie větší otevřenost vědců ve sdílení informací napříč světem?

V ochotě spolupracovat jsou velké rozdíly. Souvisí to s něčím, co nazýváme vědecká kultura. V některých zemích je kultura spolupráce velmi dobře zažitá, vědci přirozeně spolupracují a netají před sebou vůbec nic. To mě třeba fascinuje na některých amerických univerzitách, které znám. Tam je věda opravdu mimořádně otevřená a lidé spolu mluví často i o věcech, které by se nám mohly zdát supertajné. V Evropě, a zvlášť pak v některých zemích, ke kterým patříme i my, není tato spolupráce až na takové úrovni, jak by mohla být.

Řada vědců vládám vytkla, že jsme mohli být připravenější. Virologové před rizikem pandemie varovali už roky, ale vlády většinou při příchodu nového koronaviru neměly v záloze žádný plán…

Tohle tak bude asi vždycky. Úloha vědy je, aby posunula poznání. Závěry, které z toho jednotliví vědci dělají, se snaží extrapolovat do budoucna, přičemž ne všechno vyjde. Může vyjít třeba 10 nebo 20 procent. Nemůžeme být připraveni na všechny hrozby. Proto je zapotřebí, aby naše znalostní báze byla co nejvíc robustní. Politici vlastně ani z principu nemohou na všechno reagovat, protože těch věcí, o kterých vědci říkají, že budou fatální, je zkrátka hodně. Nemohou říct, že budou zároveň bojovat proti suchu, tání ledovců, viru, bakterii nebo ozónové díře. To prostě politik ani udělat nemůže. Ale co udělat musí, je, že bádání ve všech těchto důležitých směrech nechá žít a že je nezlikviduje, například nedostatkem financí.

Kromě covidu je teď ve vědě velkým tématem startující evropský program Horizon Europe, je v něm oproti předešlému rozpočtu o 20 miliard eur víc. Co to znamená pro evropskou vědu?

Nemyslím si, že by tam bylo něco principiálně nového. Samozřejmě tam nová témata reagující na vývoj jsou a dávají smysl. Kolem alokovaných finančních prostředků byla velká diskuze, protože vědecká komunita volala po jejich zvýšení. Kvalitativně v programu Horizon Europe z mého pohledu není nic moc nového. Je to pokračování dobré myšlenky, která je tu už dlouho.

My poskytujeme peníze na veškerý základní výzkum, který je kompetitivní, a tím pádem si s Horizonem – řekněme– nelezeme do zelí. Naopak je pro nás příjemné, když máme z České republiky hodně úspěšných žadatelů v Horizonu, protože nám to umožňuje trošku volněji dýchat. Takže pro nás je Horizon přítel, který na rozdíl od nás financuje vybrané obory a takzvanou užitečnost, zatímco my financujeme kvalitu a excelenci ze všech oborů.

Z nových pravidel vyčnívá i vyžadování plánů genderové rovnosti. Evropská komise avizovala, že je bude chtít od každé instituce, která bude v rámci Horizon Europe o podporu žádat. Zatím se neví, jakou přesnou formu tyto plány budou mít. Umíte si představit, že to bude fungovat?

Já si to určitě dovedu představit. Za předpokladu, že tyto dokumenty budou jasné a stručné, se toho vůbec neděsím a vůbec mi to nevadí. Před 10 nebo 20 lety se mluvilo například o tom, že by instituce měly mít mechanismy sebereflexe, což pro řadu z nich byla zbytečná byrokracie. Já v takových krocích nevidím to, že někde budou ležet zbytečné papíry, ale možnost jít kupředu. Mnohokrát už jsem slyšel názor, proč nás má hodnotit někdo ze zahraničí? Vždyť my sami tomu rozumíme nejlépe… Toto není podle mě správný názor. Je dobře, že nás nějaké těleso nezávisle zhodnotí. Všechno nemusíme respektovat, ale určitě bychom si náměty i kritiku měli vyslechnout.

U genderového plánu je to velmi podobné. Genderovým plánem se neříká, že když někde bude jeden muž, bude tam i jedna žena. Ne. Alespoň já to takhle chápu. Genderový plán říká, že daná instituce ví, že tato problematika je na stole a že má nějaké algoritmy řešení. Uvědomělá instituce ví, že třeba právě ve vědě je mezi ženami celá řada extrémních talentů, se kterými může pracovat. Taková instituce je vyspělejší a chytřejší než ta, která problematiku přehlíží nebo bagatelizuje.

Genderové otázky se netýkají jen vědy. Podle mě jsou obecně daleko lepší a efektivnější smíšené manažerské týmy než čistě ženské nebo mužské. Pravda je, že v některých oborech, abyste muže nebo ženy pohledal, což je dáno samou podstatou oborů. Nakonec se ukáže, že chytrý manažer či manažerka genderovou perspektivu nereflektují jen kvůli tomu, aby vylepšili ženám pozici, ale také kvůli sobě, protože chtějí mít lepší tým.

Jak je na tom s genderovou rovností česká věda?

Upřímně řečeno si myslím, že máme rezervy. Často na tyto otázky nahlížíme skrze čísla, což je škoda. Měla by to být hlavně otázka managementu a ne všichni si tohle do důsledku uvědomují. Ale nechtěl bych zase dopadnout jako některé země, které už překročily pomyslnou hranici na druhou stranu.

Co přesně tím máte na mysli?

Že snahou pomoci vlastně ženám škodí. To se stává, když jsou ženy posunuty na pozice kvůli kvótám a číslům, i když by se tam stejně dostaly a byly spokojené, že si to vybojovaly svým talentem a úsilím.

S vaší předchůdkyní Alicí Valkárovou jsme se před jejím odchodem z funkce hodně bavili o tom, jak se pozná dobrý výzkum. Jaký je váš názor?

K tomu bych chtěl říct, že Grantová agentura ČR nefinancuje jiné než dobré projekty. Rozlišujeme je, řekněme, na výborné a excelentní a jiné nefinancujeme. Těch excelentních je méně, těch výborných začíná už být poměrně hodně. To je dobrá zpráva. V první řadě by takové projekty měly posouvat vědu kupředu. To o nich musí však prohlašovat nejen řešitel, ale také vědecká komunita. Dále je zapotřebí, aby tyto projekty byly konkurenceschopné. To znamená, že musí být schopné soutěžit, nejlépe s kýmkoliv na této planetě. Pak říkáme, že takové projekty jsou zralé pro naše financování. A pokud jsou „superzralé“, tak říkáme, že jsou excelentní.

Jsou po vašem příchodu do čela agentury na obzoru nějaké zásadnější změny?

Chceme pokračovat a rozšiřovat hlavně podporu mezinárodních projektů, a to z několika důvodů. Jedním z nich je, aby česká věda byla stále více a více konkurenceschopná v porovnání se světem. Věda totiž není lokální, ale světová. Vědci něco vymyslí například v japonské laboratoři a za půl hodiny to ví celý svět. To bylo krásně vidět i na covidové situaci.

Usilujeme také o to, abychom byli zajímaví a přínosní pro vědkyně a vědce v každé etapě jejich profesionální dráhy. Pro mladé excelentní vědce jsou určeny nově třeba projekty Junior Star, zkušení odborníci mohou žádat o vysoce výběrové projekty Expro. O standardní projekty můžete žádat kdykoli v průběhu vědecké kariéry. Projektové skupiny neustále rozvíjíme, reagujeme na podněty od vědecké obce a také na aktuální dění.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené