Hlavní obsah

„Jsem mistr světa v nicnedělání“, říká Jožo Ráž, a zálibně předpovídá svůj ústup z pódií po letošním turné Elánu

„Jsem takový, jaký jsem a komu se to nelíbí, ať se o mě nestará,“ říká Ráž.Video: Seznam Zprávy

 

Reklama

„To říká už dvacet let. Kdo by mu to věřil“, glosuje vtipně otcův plán jeho starší syn. Elán je přitom Jožův život, jak sám říká. Přesto prý všechno jednou končí a slavný zpěvák opustí statisícové davy a koncertní energii, na které je závislý. „ To je něco, z čeho se dá žít. Teď už budu ale jen sedět doma, zatáhnu záclony, vypnu telefony, dám si cigáro a whiskey a vedle sebe chci mít jen manželku.“

Článek

O historii Elánu, kapely, jejíž je spoluzakladatelem, se najde nejvěrohodnější zápis na stěnách Jožovy kanceláře. Je v Bratislavě, ale její adresu přísně tají. Chce mít, jako vždy, svatý pokoj. Nás ale do jejich prostor pustil. Chce-li někdo důkaz pro tvrzení, že je Jožo kontroverzní osobnost, najde ho na stejné stěně. Vedle portrétu Che Guevary tu visí plakáty polonahých modelek z pánských magazínů. Pěkné baby jsou ostatně to, k čemu má charizmatický frontman slavné kapely podle svých slov stále vřelý vztah. Stejně jako k doutníkům, skotské, stíhačkám, rychlým kolům nebo boxerským rukavicím. Nic z toho, ale není destruující vášní. Jožo se baví. Tak to dělal celý život. „Jsem takový, jaký jsem a komu se to nelíbí, ať se o mě nestará.“

Nejsem rebel. Já jen dělám, co chci, a říkám, co chci…odmítá nálepku Jožo Ráž

Video: Seznam Zprávy

Stadion Ondřeje Nepely v Bratislavě je jedním z míst, kde se Elánům dobře hraje. „ Je to místo, kde se dá pod střechou hrát pro dostatečný počet lidí. Pro nás jsou všechny scény malé.“ Desetitisícový dav je něco, co Jožovy dává sílu. Je to oboustranné. „Já dám lidem to nejlepší ze sebe, co mám, a oni mi dají něco, něco, co mi nikdo jiný nemůže dát. Kdo to zažil, ten to zná, a kdo to nezažil, neví, co to je.“ Přesto nenese popularitu dobře. Vadí mu neohleduplnost fanoušků. Slávu pokládá za důležitou k jedinému účelu, a sice, dostat muziku k lidem. „ Písničky děláme pro lidi, aby se rozveselili, aby měli naději. Svět je strašně nepříjemný a život je těžký, a tak se lidé potřebují občas uvolnit a získat trochu naděje. A to se my snažíme lidem dát.“

V nahrávacím studiu kolegy z kapely Jana Baláže vznikají všechny hity kapely. I my jsme dostali ochutnávku z právě připravované nové desky. Že se hit nedá vysedět, ale že je potřeba najít způsob, jak se napojit na kanál inspirace mimo racionální cesty, tvrdí Jožo odjakživa. Není to věc učení, ale daru do kolébky, talentu.

Ke slávě ovšem vedly bídné schody. Náhodou se nám připletla do cesty stará Škoda 1203, dodávka, se kterou kapela jezdila v samých začátcích a Jožo se rozpovídal o hubených letech. Aby si vydělali na slušnou aparaturu, hráli za hranicemi za tvrdých podmínek. „Všude kolem hojnost všeho. A my furt hladový, nasraný.“ Vydrželi ale, a proto jsou dneska tam, kde jsou.

Na Bratislavský Slavín si chodí Jožo pro infúzi ticha. Nemá rád hluk. Přesto, že je muzikant. Cestou po schodech nahoru se nezadýchá. Je trénovaný. Po své dramatické nehodě na motocyklu v roce 1999, kdy skončil na dlouhé dva měsíce v kómatu a s těžkými zraněními, se musel dát dohromady pod vedením skvělého fyzioterapeuta, s nímž spolupracuje dodnes.

I do míst, kde trénuje fyzičku, která ale podle jeho slov už nikdy nebude taková, jako před osudnou nehodou, jsme se podívali s kamerou. „Dva roky jsem se učil chodit…Jinak se ale moje názory, moje filozofie, nezměnily. Změnilo se tempo mého života. Od té nehody chodím všude přesně, což se předtím nikdy nepodařilo, a nespěchám, to se změnilo.“ Nehodu samotnou považuje paradoxně za záchranu sebe sama. Tak, jak žil do té doby, zběsilé tempo a intenzita jeho života, ho musely zákonitě dovést k nárazu do zdi, řečeno obrazně. Tušil to.

S lecčíms se umí v životě vypořádat i proto, že musel mít pro strach uděláno. Narodil se v bratislavské čtvrti, kde na ulici probíhala bez nadsázky válka cikánských gangů. Zažil šikanu. „ Šel jsem nahoru po ulici a zpoza rohu vyšli dva kluci. A já věděl, že se nevyhnu nějaké nepříjemnosti. Takže zbývalo utíkat pryč, nebo se pobít.“ Začal chodit na karate a v tu ránu získal sebedůvěru i psychickou převahu. Později se přidal i box.

A právě s trenérem boxu jsme přichystali Jožovi malé překvapení. Uvidíte sami, zda ještě umí ránu dát.

Tajné místo není jen Jožova kancelář. Má ještě jedno. Velmi osobní. Sem chodí se svým psem. Má rád samotu. Užívá si ji. A chce ji i do budoucna. Hudební legenda, zdá se, už skutečně nechce život v záři reflektorů, ale za zataženými závěsy…

Jaký je muž s pověstí rebela opravdu? Proč musí říkat a dělat jen to, co si skutečně myslí? To a mnohé další, Jožovu srdci blízké, se dozvíte v pořadu Moje místa, který Televize Seznam vysílá nově každé úterý od 20:00, a jako vždy ho doplňují Intimní zpovědi.

Jak naladit Televizi Seznam u vás doma? Praktický návod ZDE.

Reklama

Doporučované