Hlavní obsah

Pohádkově silný tým Francie šel za zlatem jako golem. A prezident Macron řádil v čestné loži u Putina

Foto: Profimedia.cz

Emmanuel Macron, prezident Francie, na tribuně moskevského stadionu v Lužnikách nešetřil při finálovém utkání MS s Chorvatskem spektakulárně projevovanými emocemi.

Reklama

16. 7. 2018 9:12

Francouzští fotbalisté jsou ve srovnání s ostatními národními týmy o velký kus napřed. Zlato na MS 2018 získali logicky a zaslouženě.

Článek

Najednou vyskočil a jal se tam nepřehlédnutelným způsobem pumpovat celým tělem nezměrné emoce, a to směrem k týmu trenéra Deschampse na trávníku, k fanouškům Les Bleus (Modrých) na stadionu v moskevských Lužnikách a vlastně i do celé Francie, jež si ho loni zvolila do funkce prezidenta republiky.

Emmanuel Macron a jeho spoluobčané jdou nyní z oslavy do oslavy. Což o to, výročí pádu Bastily si Francie coby svůj hlavní státní svátek připomíná každoročně, jako teď v sobotu, grandiózní vojenskou přehlídkou v Paříži.

Ovšem vylepšit si sváteční víkend též nedělním titulem fotbalových mistrů světa, to už se tedy jen tak snadno nepodaří.

Francie opanovala světový šampionát fotbalistů teprve podruhé v historii, tentokrát díky finálové výhře 4:2 nad Chorvatskem. Nevšední triumf si tak francouzská trikolóra zopakovala po 20 letech, takřka na den přesně.

Pro zajímavost, tehdy v roce 1998 vyšlo finále MS s Brazílií na 12. července. A pád Bastily má každý Francouz spojen se 14. červencem. I proto, že Francouzi MS 1998 pořádali a Brazilce ve finále přehráli v poměru 3:0, probíhaly tehdy (nejen) v Paříži oslavy století. Teď už píšeme století jiné, jedenadvacáté - a emotivní erupce pýchy na francouzskou vlajku a úspěch fotbalistů si tak může naplno užít další generace. Nejen samotných fotbalistů, ale samozřejmě především fanoušků.

Triumf s vročením 1998 si Francouzi spojují se superhvězdou Zinédinem Zidanem, kapitánem tehdejšího výběru Didierem Deschampsem, se startující hvězdnou kariérou Thierry Henryho a finálovým triumfem národního týmu na novotou zářícím obřím stadionu na pařížském předměstí St. Denis.

Na stejném místě, vlastně před branami stadionu, se v listopadu 2015 rozezněly exploze výbušnin, kterými se zabili islámističtí teroristé, patrně zklamaní z toho, že se s náložemi nedostali dovnitř stadionu, kde probíhalo přátelské fotbalové utkání Francie s Německem. Na jiných místech v Paříži, zejména v klubu Bataclan, rozsévali fanatici smrt ještě pekelněji, celkem zemřelo 129 osob.

Připomeňte si místo, kde bylo prolito tolik krve, klub Bataclan:

Teroristické útoky spojené s radikálními islamisty ve Francii logicky vedou ke zpochybňování původního konceptu soužití s přistěhovalci, zejména z afrických zemí. Situaci samozřejmě nyní ještě více komplikuje mohutná migrační vlna, která činí starosti nejen Francii, ale prakticky celé Evropě.

Ještě v roce 1998 vypadalo přitom vše tak idylicky. Právě úspěšný fotbalový tým sloužil jako pozitivní příklad fungování multikulturního principu řešení situace. Zidaneho rodina pochází z Alžírska, Marcel Desailly má kořeny v Ghaně, Lilian Thuram na Guadeloupe a tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

I snaha přistěhovalců a jejich dětí prosadit se společensky uvnitř majoritní francouzské společnosti měla na progresivní fotbalovou vlnu v zemi pozitivní vliv. Když se vyučíte pekařem, budete patrně péct housky. Fajn. Ale prostřednictvím fotbalu se klukům žijícím v trudném prostředí přistěhovaleckých ghett nabízela varianta úniku  z pekla do pohádky. Ta samozřejmě může vyjít málokomu, jen těm nejtalentovanějším a nejvytrvalejším. Ale základna, ze které bylo možné talenty vybírat a pak je za pomoci systému specializovaných lyceí připravit až pro národní mládežnickou akademii v Clairefontaine, se rozšiřovala o další chlapce s vysokou motivovaností po úspěchu.

Co dělaly a jak vypadaly současné hvězdy Francie před 20 lety?

A pak se jednoho dne kruhy osudu opět proťaly. Konkrétně v neděli 15. 7. v moskevských Lužnikách. Principy se nezměnily, jen jména. Tak třeba místo Thierry Henryho, rakety týmu z roku 1998, se teď francouzští příznivci upínají k talentu Kyliana Mbappého, jednoho z mnoha absolventů akademie v Clairefontaine, nutno dodat, že toho patrně nejtalentovanějšího.

Právě u něj můžeme začít oblíbenou přehlídku nejrůznějších nej. Mbappé oslaví dvacetiny až v prosinci. A platí tedy, že když v neděli přispěl týmu mimo jiné i další vstřelenou brankou, stal se po Pelém teprve druhým teenagerem v historii, který skóroval ve finále MS. A teprve třetím, který v něm vůbec startoval, kromě něj a Pelého to v roce 1982 zažil Ital Giuseppe Bergomi.

Pelé právě Mbappého v průběhu šampionátu pozorně sledoval:

Ještě nablýskanější rubričku než dosud si pro sebe v dějinách světového fotbalu vysloužil Didier Deschamps. Jako hráč se stal mistrem světa v roce 1998, jako trenér nyní. Navázal tak v tomto směru na Brazilce Maria Zagalla a Němce Franze Beckenbauera. Oba zvedali trofej určenou šampionům coby hráči i v roli trenérské.

Na chorvatské straně se Mario Mandžukič musel smířit s tím, že je prvním v historii, komu ve finále MS zapsali vlastní gól. O něco lepším pocitem ho asi naplnilo vstřelení poslední branky finálového utkání na 4:2. Rozvlnit ve finále gólem vlastní a soupeřovu síť, to je pochopitelně také unikát.

Uvnitř fotbalové komunity plynou na francouzské adresy, ať už od celebrit  či trenérů, obvykle jen slova chvály a obdivu určená francouzskému týmu či skvělým jednotlivcům, kupříkladu na českých sociálních sítích se vsak objevily relativně často výrazy jistého zklamání, že prý Francie nehrála podle těchto kritiků na šampionátu dostatečně atraktivně.

Namátkou jeden kritický tweet:

Těžko odhadovat, jakou míru pohlednosti francouzské hry by si nespokojenci představovali. Žádné patičky a jiné neefektivní kudrlinky opravdu v repertoáru příliš neměli. Rozhodně víc než na efekt však Francouzi mysleli na efektivitu.

V základní skupině  chvílemi  Francouzi  vypadali, jako by je to už snad v Rusku ani nezajímalo. O gól porazili Australany a Peru, bezgólová remíza s Dánskem pak Francii i Dánsko poslala ze skupiny do osmifinále.

Mnohem atraktivnější podívanou nabídlo francouzské osmifinále s Messiho Argentinou. Nejrychlejším sprintem v dějinách fotbalu (okamžitá rychlost 38 km/h)  i vstřelenou brankou se v něm blýskl Mbappé, Francouzům se nakonec podařio v utkání svojí fotbalovou silou i lepší organizací hry  znovu převážit a postoupit dál.

Za předčasné finále turnaje mnozí považovali semifinálové klání Francouzů s Belgičany.  Rozhodla jediná branka, z provenience stopera Umtitiho.

Francouzi dokázali ve všech stupních vyřazovací části turnaje postoupit přes soupeře už  po základní hrací době 90 minut. I díky tomu v porovnání s druhým finalistou z Chorvatska Francouzi po dobu celého turnaje lépe střádali síly.

Procházeli turnajem tak trochu jako středověký golem. Nepředváděli letecké dny, rozhodně nikoli pokaždé a pořád. Golem tedy kráčel možná pomaleji, zato však nezastavitelně.

Do problematické situace nepříznivého vývoje skóre se Francouzi dostali jen na 9 minut ve druhé půli duelu s Argentinou. Jinak potíže nepřipustili. A ve finále jim k tomu, pravda, svými nepřestnostmi pomohli i sudí. Chorvaté sice odehráli lepší první poločas než favorit. Jenže i díky gólu z chybně nařízeného trestného kopu a pak díky penaltě za smolnou ruku vedla Francie v poločase 2:1. A než se Chorvati po změně stran nadechli, že by s tím zkusili něco udělat, udeřili gólově Pogba s Mbappém a finále bylo vyřešené.

Ruský prezident Putin připomněl, že pořadatelskou štafetu předává Rusko do Kataru, kde bude MS 2022:

Trenér Didier Deschamps dokázal v týmu plném hvězd vyladit ideální klima, bez hádek, sporů, vnitřních problémů, jež Francouze trápily v minulosti. I hvězdy s mimořádným egem typu Paula Pogby pracovaly pro tým. Nadstandardní práci odváděl mezi jinými rozhodně Kanté, který balony jako stroj jak čistě odebíral, tak i rozehrával. Deschamps našel pro turnaj vhodné role i Griezmannovi či Mbappému. Striktní dodržování interních pravidel se všem vyplatilo, Francie podruhé získala titul mistrů světa, ruská mise byla beze zbytku naplněna.

A francouzský prezident Emmanuel Macron si na VIP tribuně mohl za možná poněkud překvapených pohledů ruského prezidenta Vladimira Putina, chorvatské hlavy státu Kolindy Grabarové-Kitarovičové či prezidenta FIFA Giana Infantiniho pořádně zařádit. Fotbalové mistrovství světa prostě nevyhráváte každý den. Ani ve Francii.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované