Hlavní obsah

Policistka, zpěvačka, sportovkyně. Příběhy žen, které utekly před Tálibánem

Svět bez obalu: Policistka, zpěvačka, sportovkyně. Tři příběhy žen, které utekly před Tálibánem. (Video: RFE/RL)

 

Reklama

11. 9. 21:20

Tálibán po dobytí Afghánistánu sice slíbil, že bude respektovat ženská práva, ale konkrétní kroky tomu neodpovídají. Mnohé tamní političky, sportovkyně a jinak veřejně aktivní ženy raději zvolily odchod ze země.

Článek

Zala Zazaíová. Afghánka, které se podařilo stát se policistkou v provincii Chóst. Neměla to snadné už před příchodem Tálibánu, její mužští kolegové ji zastrašovali, často byla podle svých slov terčem perzekuce. Když se moci chopili radikální islamisté, na nic nečekala a uprchla do Tádžikistánu.

„Nevěděla jsem, jaká mě čeká budoucnost. Zda budeme vůbec ještě smět pracovat. Zda nás vůbec nechají naživu. Měl o nás rozhodovat Tálibán, všechno bylo velmi nejisté,“ popisuje svou situaci v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa.

Během posledních 20 let bylo v Afghánistánu začleněno do bezpečnostních jednotek téměř 4 tisíce policistek. Zazaíová se obává, že právě ženy v uniformách jsou teď v její zemi ve velkém nebezpečí: „Moje kamarádky v Kábulu se skrývají. Bojí se Tálibánu a zůstávají v úkrytu. Jejich situace je velmi špatná.“

Její obavy potvrzuje i nedávné zabití policistky Benan Negarové v provincii Ghór bojovníky Tálibánu. Hnutí tvrdí, že se na její vraždě nepodílelo, ale tomu Zazaíová nevěří.

Frešta Hossejníová je afghánská reprezentantka v taekwondu a též aktivistka za práva žen. I ona utekla do Tádžikistánu - už zhruba před měsícem během tálibánské ofenzívy. „Mnohokrát mi bylo ze strany ultrakonzervativců vyhrožováno, protože jsem aktivistka za práva žen a také profesionální sportovkyně. Získala jsem pro Afghánistán medaile na mnoha sportovních soutěžích v zahraničí. Přesto mě několikrát pobodali, domů mi chodily vzkazy, že mě zabijí. Dokonce stříleli na mé auto a najížděli do něj,“ říká.

Za poslední vlády Tálibánu v zemi v letech 1996-2001 nesměly dívky až na výjimky navštěvovat školy a ženy pracovat. Nyní, po obsazení Afghánistánu v polovině srpna, vedení hnutí slíbilo, že ženská práva bude respektovat. A že ženy budou moci za určitých podmínek dál studovat na soukromých vysokých školách, musejí však například nosit speciální dlouhý černý šat a závoj zvaný nikáb, který zakrývá celý obličej vyjma očí. Ve třídách pak mají být fyzicky odděleny od kolegů mužského pohlaví. K možnosti studia na státních univerzitách se zatím hnutí nevyjádřilo.

Frešta Hossejníová říká, že nemá důvod nové vládě v Afghánistánu věřit, že ženy nezačne rychle utlačovat. „Tálibáncům opravdu nevěřím. Nemají žádné pořádné vzdělání. Vystudovali pouze náboženství. Jen několik jejich vůdců získalo nějaké vzdělání v Kataru a jsou o něco modernější. Ostatní jsou ale negramotní a nevzdělaní lidé,“ dodává sportovkyně.

Ví, že ji v Tádžikistánu nečeká snadný život. Země nabízí uprchlíkům jen malou podporu. Přesto považuje život v nejistotě a vyhnanství za bezpečnější než život pod vládou Tálibánu.

Ze země uprchla i jedna z nejpopulárnějších afghánských zpěvaček Aryana Sajídová. Kábul opustila v jednom z evakuačních letů.

V rozhovoru s redaktory Rádia Svobodná Evropa se podělila o své rozporuplné pocity: „V Afghánistánu jsem nebyla jen zpěvačkou nebo umělkyní. Byla jsem lidskou bytostí, která se snažila lidem předávat pozitivní vibrace a poselství štěstí a naděje. Když se teď ohlédnu za tím, co jsem udělala, mohu jen říct, že vítězství Tálibánu je pro mě katastrofou. Jsem tím hluboce zklamaná.“

Sama žije od osmi let v Turecku. V době, kdy zemi ovládl Tálibán, byla v Afghánistánu kvůli naplánovanému koncertu. Jak říká, teď se ve svých 36 letech stala z emigrantky vyhnankyní, která možná navždy ztratila svou rodnou zemi. „Moje kariéra bude pokračovat, mám své příznivce a fanoušky, budu mít koncerty mimo Afghánistán. Lidé mě mají rádi. Jsem jediná afghánská umělkyně, jejíž koncerty jsou vždy vyprodané. Mám ale velké obavy o ty umělce, kteří zůstali uvnitř Afghánistánu. Co teď budou dělat všichni ti nadaní lidé, kteří si svým uměním vydělávali na živobytí, hudebníci, kteří tvrdě pracovali 10, 20, 30 nebo 40 let a prostřednictvím své hudby živili své rodiny?“

Nevěří, že by Tálibán umožnil ženám, aby se věnovaly umělecké dráze. „Osobně bojovníkům Tálibánu vůbec nevěřím. Vidím, že se nezajímají ani o to, jak dostat potraviny k hladovějícím lidem, nebo jak vytvořit nová pracovní místa pro nezaměstnané. Zaměřují se pouze na ženy. Říkají, že ženy by měly zůstat doma, že by měly nosit hidžáb, že by měly nosit šátek. To je jejich hlavní zájem.“

Představitelé Tálibánu sice ujišťují, že ženám nevezmou jejich získaná práva, ale po převzetí moci byly už některé vyhozeny z práce a další byly nuceny se vdát za tálibánské bojovníky.

V uplynulém týdnu vyšly na různých místech ženy do ulic opakovaně protestovat. Například ve středu v Kábulu byla hlavním tématem demonstrace absence žen v nové vládě. „Vláda bez účasti žen nemá šanci na úspěch,“ skandovaly, zatímco držely transparenty s nápisy jako „Práci, vzdělání, svobodu!“ nebo „Proč svět mlčky přihlíží?“.

Jak uvedl list Los Angeles Times, proti ženám zasáhli příslušníci Tálibánu biči; protest rozehnali.

Během jiného protestu, na němž se několik desítek žen ohrazovalo proti porušování práv vládou islamistického Tálibánu, byli zatčeni dva afghánští novináři, kteří událost zpravodajsky pokrývali. Skončili v cele a byli brutálně zbiti. Podrobnosti naleznete v úvodním videu. Další reportáže z produkce Rádia Svobodná Evropa najdete zde.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované