Článek
Úspěšná lež, která splní svůj účel, musí splňovat několik podmínek.
Zaprvé se musí aspoň vzdáleně dotknout pravdy.
Zadruhé: Množstvím zdánlivě obtížně zpochybnitelných detailů naplňuje představu o řádně podloženém textu, protože kdyby to nebyla pravda, nikdo by se s tím takhle nemazal.
A za třetí: Ve chvíli, kdy je lež vyvrácena, je nutné trvat na její pravdivosti, díky níž se sugestibilnější část publika utvrdí ve své víře v ni, zvlášť když mu dokážete vsugerovat, že autoři zamířili tak vysoko, že se toho nakonec lekli i jejich spojenci.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Takže, pokud jste to ještě neslyšeli nebo nečetli: Jsem jedním z těch, kteří stvořili Mikuláše Mináře a vybrali jej pro jeho roli vůdce demonstrací proti vládě Andreje Babiše.
Stalo se to již v roce 2018 a jede v tom samozřejmě Člověk v tísni, Šimon Pánek, George Soros, Seznam, US AID, Česká televize a mnoho dalších lidí a organizací. (Dobře vám radím, radši si to nakreslete, protože tohle je teprve začátek.)
Věc se má mít tak: „Politická neziskovka“ Člověk v tísni založila svou „dceřinou společnost“ Milion chvilek pro demokracii a hledala pro ni lídra. Vyhlásila proto soutěž „Hledá se LeaDr.“, do níž se přihlásil i Mikuláš Minář. Byl vybrán porotou, v níž jsem zasedal i já. Minářovi bylo poskytnuto školení a samozřejmě, protože strýček George se vždycky rád praští přes kapsu, i „finanční zázemí“.
A dál už to znáte, včetně dvou obřích demonstrací Milionu chvilek na Letné v roce 2019 a té navazující z minulého víkendu.
Celou tuhle složitou konstrukci popsal na svém facebooku jistý Jan Čížek, což je stručně řečeno ne úplně bezvýznamný člověk motající se kolem SPD, její několikanásobný kandidát v komunálních volbách, otevřený sympatizant Ku-Klux-Klanu a taky vydavatel lokálních časopisů po celé zemi, zejména pak v metropoli.
„Je tedy na státu, aby nás ochránil. Zasáhl mocensky. Teď se láme chleba. Babiš, Okamura a Macinka dostali od lidí náboje: 108 poslanců. Ti ať udělají takové zákony, které nás té mafiánské Krakatice nadobro zbaví. A my lidi držme při nich,“ vyzval na závěr svého odhalení pan Čížek, na jehož nedávné padesátiny přišel s blahopřáním sám Tomio Okamura, své fanoušky. Člověk úplně cítí, jak se u toho opojil vzrušením, že zrovna hýbe dějinami.
A teď jak to bylo doopravdy.
Mikuláš Minář se skutečně se svým projektem „Milion chvilek pro demokracii“ v roce 2018 zúčastnil soutěže Hledá se LeaDr., kterou skutečně organizoval Člověk v tísni a v jejíž porotě jsem skutečně několik let - od roku 2016 - seděl, což není úplně utajovaná informace.
Mikuláš Minář ovšem ze soutěže pro budoucí politiky vypadl hned v úvodním kole, aniž bychom se tehdy vůbec potkali tváří v tvář. A to je všechno. Vítězem ročníku 2018 se stal ostravský středoškolák Matěj Prokop, který ve finále porazil - a teď pozor - Zdislavu Pokornou, dnešní investigativní hvězdu Deníku N. To všechno se dá zjistit na pár kliků ve vyhledávači Seznam.
Jinými slovy: Pan Čížek, což je tedy slušně řečeno prvotřídní lhář a hochštapler, si to celé vybásnil - není to moje první stejná zkušenost s ním. Milion chvilek není „dceřiná společnost“ Člověka v tísni, Minář nebyl vybrán v žádném konkurzu ani nedostal žádné peníze.
Což je ovšem už dnes nejspíš jedno. „Analýza“ zaujala dost lidí, do čtvrtečního odpoledne tohle dílko sdílelo jen od Čížka 664 lidí a jako svůj vlastní text ho vydal i internetový Deník TO, v jehož čele stojí bývalý šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš.
To mi přišlo už přece jen trochu moc, a protože se s Markem známe přes 30 let, vyzval jsem ho v pondělí na sociální síti X, kde tenhle kousek propagovali, aby to smazal. (Přiznávám, že jsem použil i některé silnější výrazy na adresu pana Čížka, jako „gauner“, což mi stále přijde jako to nejvstřícnější pojmenování.)
A ke cti Marku Stonišovi je potřeba říct, že to Deník TO opravdu smazal a sám šéfredaktor se dokonce omluvil.
Ahoj Jindřichu,
— Marek Stoniš (@MarekStonis) March 24, 2026
až ráno jsem otevřel sítě a vidím, co se děje, proto je má odpověď zpožděná. Pročetl jsem si reakce dotčených, a přestože bych se mohl alibisticky bránit, že jsem “Vašim táborem” taky pravidelně lživě osočován z toho, že mě platí Rusko atd., a text Jana Čížka… https://t.co/66QSb6wVpu
Což samozřejmě neudělal a nikdy neudělá sám Čížek, který pak v diskuzích vysvětloval zmizení textu slovy „Deep State zapracoval a TO TO stáhlo“. A tím celý příběh nekončí. Báchorky se chytla bývalá poslankyně ODS Kateřina Dostálová a celou ji ve svém pořadu na YouTube platformě komunistické kandidátky Jany Bobošíková „Aby bylo jasno“ znova převyprávěla. Tohle video má momentálně 22 tisíc zhlédnutí.
Je to až učebnicová ukázka strategie, kterou sledujeme roky, aniž bychom moc věděli, co s ní máme dělat, protože ani já už příště znovu žádný podobný text sepisovat nechci. Když dokážete sprostých cynických lží vypustit do veřejného prostoru dostatečné množství, v jednu chvíli prostě nebude mít už nikdo dost sil ani chuť je dokola vyvracet. Budou se vynořovat stále dokola, protože s námi v éře nezapomínajícího internetu už zůstanou: Na sociálních sítích, na YouTube, v řetězových mailech, facebookových skupinách. Obrana fakticky neexistuje.
V tomhle příběhu samozřejmě nejde v první řadě o mě. Terčem je Člověk v tísni, jedna z nejctihodnějších organizací v této zemi, která se v očích českých mccarthistů politického suterénu provinila třeba tím, že vysvětluje dětem na školách, že není dobré věřit každé pitomosti, kterou uvidí na sociálních sítích. Kdo si přečetl tenhle příběh, nejspíš pochopil, proč.
