Článek
Tomio Okamura přednesl na Nový rok nejodpudivější projev takhle vysoce postaveného ústavního činitele v novodobých českých dějinách. Bylo to ještě o něco horší než výstupy Miloše Zemana, v nichž hájil čest ruských zabijáků z Vrbětic, přál spoluobčanům bolest a hrozil pěstí.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout. Nové Šťastné slovo můžete už v pátek dostat přímo do své e-mailové schránky v rámci newsletteru Šťastný oběžník, kde také najdete další zajímavé čtení a novinky od týmu Šťastného pondělí. Přihlaste se k odběru!
Formou i obsahem Okamurova řeč připomínala běžnou produkci tuctového proruského youtubera, který své životní pravdy točí v obýváku na mobil a posílá obdobně smýšlejícím přátelům v řetězových mailech: Zelenskyj je pučista v čele junty, pomoc napadené zemi jen prodlužuje válku, protože kdyby se Ukrajinci nebránili a podle přání a plánu Moskvy už pochcípali, mohl být na světě dávno mír. Úplně nejlepší by bylo nakupovat od agresora, který ne tak dávno zaútočil i na české území, nabízené levné energie a vykopat všechny Ukrajince zpátky na Východ.
Bohužel to bylo poselství předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A ačkoliv si člověk o zahraničněpolitické orientaci nové vládnoucí většiny už nedělá sebemenší iluze, tohle patrně překročilo všechny dosavadní hranice přímé kolaborace. Tomio Okamura ve své nové funkci srší sebevědomím, které je ovšem nepřímo úměrné úspěchům jeho vlastní strany. SPD nezískala ve volbách 15 procent, jak ještě někdy loni v létě doufala, ale zhruba půlku, a to si ještě k tomuhle propadáku musela pomoci soudy tolerovanou koalicí se třemi dalšími stranami, v nichž najdeme velikány typu Zuzany Majerové, Jindřicha Rajchla či druhého Vondráčka.
Přesto se předseda strany s patnácti poslanci dokáže tvářit jak premiér, který zrovna velkolepě oznamuje program své vlády. Což člověka nutně musí vést k otázce, co si o tom myslí skutečný premiér a vítěz voleb Andrej Babiš. Nechává Okamuru pronášet všechny jeho sprostoty, aby pak pro své umírněnější voliče sehrál roli rozumného a odpovědného státníka? Nebo jen nechce podobné věci říkat sám, ale v duši s nimi souhlasí a bude se podle toho v následujících měsících taky chovat?
Ani jedno není úplně uklidňující vysvětlení, ale to první s sebou nese aspoň nějakou naději, že Česko už definitivně neodkráčelo do úplně jiné civilizační zóny, než do které posledních 33 let přes všechny výkyvy patřilo. Přesně to vyjádřil na Nový rok odpoledne na ČT24 politolog Ladislav Cabada, když jsme spolu komentovali projev prezidenta Petra Pavla. Na otázku, zda existují v postojích Babiše a Okamury rozdíly, odvětil prostě: „Doufám, že ano.“
A možná je to ten pravý čas pro Andreje Babiše, aby to dokázal. Není to složité, postup už máme vyzkoušený. Před Vánoci degradovala SPD svého ministra obrany Jaromíra Zůnu, když mu po neuvážených slovech o ruské agresi a potřebě pomáhat napadené zemi zakázala hovořit v podstatě o čemkoliv kromě nákupů tkaniček do bagančat. O Ukrajině má přece v koalici právo se vyjadřovat pouze a jedině předseda vlády.
Nic moc nečekáme, ale pokud chce Babiš dokázat, že je to on, kdo novou vládní alianci skutečně řídí, měl by okamžitě udělat totéž směrem k tomu politickému trpaslíkovi, jehož šéf právě teď sídlí v kanceláři předsedy Sněmovny. Nebyl to náhodou sám premiér, kdo se docela nedávno chvástal, že SPD v jeho vládě bude úplně neškodná a že ho její politici budou poslouchat na slovo? Takže teď má šanci ukázat, že se jeho tradiční verbální suverenita nevyčerpává jen při natáčení videí, kdy mu nikdo nemůže oponovat, nebo při podcastech s Havlíčkem a Juchelkou, což je totéž.
A Okamura může mluvit třeba o… Ano, tady ten plán trochu drhne, protože je obtížné najít téma, o němž by mohl hovořit, abychom se nemuseli jen strašně stydět tak jako na Nový rok. A nezmění se to, dokud bude tenhle člověk sedět na místě, kam ho dostala Babišova touha po dočasné beztrestnosti.
