Česká televize je vyřízená. Přesně podle plánu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mám Českou televizi rád, mám tam dokonce spoustu přátel, takže to nerad píšu, ale… To, co aktuálně sledujeme, je celkem úspěšný pokus ji v její sebevědomé podobě, jak ji známe a respektujeme, zničit. Nebo možná, lépe řečeno, ji dostat do situace, kdy její plánované zestátnění a následná marginalizace vyvolá i u jejích dosavadních zastánců úlevný pocit, že už to aspoň víme, došlo na naše slova a co jste vlastně čekali jiného?

A samozřejmě, že na tom nese svůj podíl více stran tohohle konfliktu, větší či menší, některé chyby jsou možná páchány v dobré vůli, z pocitu nesnesitelné nespravedlnosti - ve výsledku je to ale jedno.

A nelze se zbavit dojmu, že někteří hlavní aktéři téhle ságy nyní shlížejí na své dílo s jistou pýchou, protože takhle nějak si to nejspíš představovali.

Třeba prominentní člen Rady ČT Pavel Matocha, jenž pronesl ve čtvrtečním rozhovoru s Marií Bastlovou mnoho pozoruhodných myšlenek, z nichž ovšem některé stojí za pár slov.

Například ta, že bylo správné zvolit před dvěma lety generálním ředitelem Jana Součka. Ne, nebylo. Bylo to zoufalé. A i když můžeme souhlasit s Matochovým názorem, že by nikdo neměl stát v čele ČT celých 18 let, jako by k tomu bylo nakročeno v případě znovuzvolení Petra Dvořáka, je tu stále ta drobná potíž: Matocha - stejně jako například jeho souputník z rady Lubomír „Xaver“ Veselý - nejprve hlasovali pro Součkovo vítězství, aby po pouhých osmnácti měsících, které Dvořákův nástupce a jeho pes Čenda strávili v nejvyšším křesle na Kavčích horách, zvedli ruku pro jeho odvolání. Někdo by si dokonce mohl myslet, že v takové situaci můžou radní udělat jedinou možnou věc a rezignovat, protože přivedli Českou televizi pár měsíců před volbami do krizové situace.

Nicméně, pan Matocha se domnívá, že neobsazení nejvyšší manažerské funkce v ČT není v téhle době zase takový problém, neboť televizi normálně řídí statutární zástupce Michal Fila, kterého si mimochodem Souček přivedl z Brna. Ano, instituce velikosti ČT samozřejmě nepřestane fungovat, pokud nějaký čas nebude mít svého šéfa - takový kolaps by mnohem spíše hrozil v případě stávky uklízeček, jak říkával legendární právník Otakar Motejl.

Ale přece jen asi bude existovat nějaký důvod, proč takové podniky mají svého nezpochybnitelného nejvyššího šéfa vybaveného nejen formálním titulem a pravomocemi, ale také příslušnou autoritou navenek i dovnitř. Speciálně před volbami se to ve všeobecně hysterické náladě dost hodí - pracoval jsem ve zpravodajství ČT před volbami 2009 (nakonec zrušenými) a 2010 a celkem živě si pamatuju neuvěřitelnou aktivitu politiků a jejich poskoků, kteří rozhořčeně volali na Kavčí hory, i když se jim třeba jen zdálo, že jim televize zkrátila přenos tiskovky o třicet vteřin.

Matocha s Veselým jsou výsledkem rozložení sil ve Sněmovně ve volebním období 2017-2021, kdy mediální rady obsazovala fungující většina ANO-SPD-KSČM. (I když u Matochy bychom si tipli i na pár hlasů z ODS.) Patřila k nim kdysi i ekonomka Hana Lipovská, pozdější volební kandidátka uskupení „Volný blok“ někdejšího odpadlíka z SPD Lubomíra Volného, proslaveného svou touhou se občas v Parlamentu porvat. To jen tak na okraj, aby bylo jasné, s kým máme tu čest.

A připomeňme si taky, že to byla doba, kdy právě přední reprezentanti vzpomínané sněmovní většiny spolu se svým duchovním vůdcem prezidentem Milošem Zemanem dělali všechno pro to, aby televizi veřejné služby zničili, protože banální rovnice říká „čím méně silných a nezávislých médií, tím lépe se vládne“. (Ano, bylo to ve stejné době, kdy premiéru Andreji Babišovi patřilo vydavatelství Mafra, televize Óčko či Rádio Impuls.) Původní plán zněl sejmout Dvořáka ještě před volbami 2021, jenže od něj bylo nakonec raději ustoupeno. Zjednodušeně řečeno, Babiš si v tu dobu při vzpomínce na milionové demonstrace na Letné v roce 2019 nepřál další velký společenský konflikt.

Stačilo ale počkat. Dvořák dokončil druhý šestiletý mandát a byl vyměněn. Nelze popřít, že to České televizi v některých ohledech pomohlo. Teprve Dvořákův odchod odšpuntoval ochotu některých koaličních poslanců zvednout ČT po sedmnácti letech poplatky. Skutečný problém se jmenoval Souček. Jeho éra byla jeden velký karambol - a ten druhý přímo navazující právě sledujeme. A abychom v tom nemáchali jen pana Matochu - všichni členové rady, kteří v květnu hlasovali pro Součkovo odvolání, tedy i ti kolem radního Vlastimila Ježka, který je hlavním Matochovým ideovým odpůrcem, měli jedinou povinnost: Sednout si a vyjednat mezi sebou jméno Součkova nástupce. Času i kandidátů přihlášených do konkurzu bylo dost. Nechávat v tuhle chvíli televizi v nejistotě je jistá forma sabotáže.

A vede to k atmosféře, v níž se nechávají k nepochopitelným kiksům strhnout i lidé, kteří mají být pro veřejnost zárukou profesionálního odstupu vyžadovaného po manažerech takhle důležité instituce. Kupříkladu ředitel zpravodajství Petr Mrzena, který během volby rozesílal radním SMS zprávy, aby rozhodně nevolili Milana Fridricha. Člověk může chápat osobní pohnutky vycházející z velmi kritického Fridrichova projevu na adresu zpravodajství. Ale za prvé, ani ve veřejnoprávní televizi si zaměstnanci nevybírají své nadřízené, a za druhé, přátelé, pardon, tady teď jde o víc než vaši uraženou profesní čest.

Mimochodem, tenhle příběh nám barvitě ilustruje, jaké vztahy asi panovaly v Součkově éře mezi manažery na stupni řízení „ředitel divize“. My všichni korporátní dělníci jsme asi v životě zažili nezbytné intriky a křivárny na pracovišti, ale není zrovna nejtaktičtější odehrát to téměř v živém vysílání před lidmi, kteří se vám každý měsíc - pod hrozbou sankce - skládají na výplaty.

Radní ČT se příští týden pokusí zvolit generálního ředitele znovu: Ve finále proti sobě stojí Milan Fridrich a Hynek Chudárek, aktuální šéf obchodu. Nemám v tomhle souboji favorita, ale pokud jeden z nich nebude zvolen, navíc se solidní většinou, a ne ušmudlanými 10 hlasy ze 17, minimálním požadovaným kvorem, Česká televize už svůj pád těžko zastaví. Není to asi ideální situace a volba, ale v téhle situaci teď ČT prostě je a nikdo nedokáže vrátit čas před volbu Součka v květnu 2023.

Samozřejmě ale, že může být ještě hůře. Třeba hned záhy po volbách, pokud Andrej Babiš s Tomiem Okamurou anebo kýmkoliv dalším ochotným dostanou šanci splnit svůj plán a přivést Českou televizi k poslušnosti. Možná by se to stalo tak jako tak, v téhle chvíli to ale vypadá, že tomu naše „národní kulturní instituce“ běží s ochotou vstříc.