Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
Mám takovou jednu zvláštní zálibu: Ve volných chvílích hájím na sociálních sítích Andreje Babiše před útoky všech oněch slušných demokratů, kteří sice samozřejmě volí ty správné, prozápadně orientované strany a doma denně oprašují portrét Václava Havla, ale také se ve své laskavé toleranci nedokážou srovnat s faktem, že se bývalý a asi i budoucí český premiér narodil v Bratislavě. A je tedy, pozor, ta hrůza, TEN SLOVÁK.
A ujišťuju vás, že to nejsou ojedinělé excesy, ale celkem pravidelná dávka xenofobní špíny, v níž - vedle mnoha jiných - exceluje třeba vznešený aristokrat, někdejší politik a „Tomio Okamura Dobra“ Jiří Lobkowicz.
Tak ještě jednou pro všechny, speciálně pak pro pana Lobkowicze: Andrej Babiš se narodil v roce 1954 v unitárním Československu, na území pozdější Slovenské republiky. Proto také po rozpadu federace automaticky nabyl slovenskou státní příslušnost a po přesunu do Prahy musel požádat o české občanství. Což v roce 2000 udělal, občanství získal, takže má všechna práva a povinnosti jako každý jiný český občan, může fandit Čechům v hokeji, mluvit o Česku jako o „nás“, kandidovat do veřejných funkcí, tečka, hotovo, tady debata končí. Vyřvávat na twitteru, že v sobě Babiš „nemá kapku české krve“ je na úrovni mentálního jarmarku SPD, a to si z nabízejících se možností charakteristik takové argumentace vybíráme tu vůči panu Lobkowiczovi ještě nejpřívětivější.
A teď na druhou stranu kurtu, k panu Babišovi. Protože i my, jeho spoluobčané, máme od tohoto typického ekonomického migranta, kterému jeho nová vlast umožnila fantasticky zbohatnout, právo cosi požadovat. Například aby při vědomí, jak velkoryse se k němu Česko zachovalo, byl schopen podobně přistupovat i on k lidem, kteří - na rozdíl od něj - hledají v Česku bezpečí před válkou, a ne jen místo, kam by šel uplacírovat Agrofert a pak pro něj vytáhnout z eráru dotace.
A aby speciálně on nehrál na ty nejnižší nacionalistické pudy, i když jak víme, v „těchto volbách jde o všechno“.
O čem je řeč: V poslední epizodě podcastu „Sorry jako“ s Karlem Havlíčkem přišlo na pořad téma přijímacích zkoušek na střední školy a na fakt, že ukrajinské děti - zcela podle zákona - nemusejí skládat složitou zkoušku z češtiny. Tu může v jejich případě nahradit pohovor, z nějž by měli učitelé poznat, jestli dítě zvládne v češtině studovat, i když si ještě není jisto všemi obtížnými finesami cizího jazyka. (A dá se předpokládat, že si během krátké doby češtinu bez problémů osvojí.) Taková konkurence ovšem v některých případech může samozřejmě pro české děti znamenat komplikace při přijetí.
Babiš s Havlíčkem by to téma samozřejmě nikdy sami nevytáhli, ale nemohli jinak, když se jich na to zeptala jejich posluchačka „Zuzana-Tečka-Nová-3A“, jak ji předseda ANO představil. A teď ho cituji doslova, můžete si to zkontrolovat přímo ze záznamu od času 23:36: „Pokud chce jakýkoliv cizinec studovat českou školu, tak nejspíš by měl být schopen komunikovať jazykom země, kdě studuje, neměl by mít žádné úlevy.“
Co k tomu dodat. Je možná pochopitelné, že se někteří lidé nedokážou pořádně naučit jazyk své nové země ani po třiceti letech pobytu v ní, jakkoliv známe mnoho takových, kteří to zvládli bez problémů. Dalo by se to velkoryse přejít, po čtyřicítce už člověk obtížně přijímá nové věci, i když jde jen o velmi podobný jazyk. Nakonec si rozumíme, že?
Ovšem takový člověk by si také měl rozmyslet, jestli pak bude kvůli pár hlasům z politického suterénu mistrovat ukrajinské děti. A to teď řešíme pouze Babišův mluvený projev - kdo od něj v životě dostal jedinou esemesku, určitě potvrdí, že měl co do činění s absolutním pohrdáním základními pravidly českého jazyka. Že by Andrej Babiš dokázal projít přijímacím testem z češtiny pro čtrnáctileté děti, je celkem jistě vyloučeno. A vidíte, stejně může být premiérem.
Andrej Babiš právem žádá, aby byl považován za „Čecha“, tedy českého občana se vším všudy, bez ohledu na to, kde se narodil. Osobně jsem mu v tom ochoten bez problémů vyhovět. S jedinou podmínkou: Že se tu nebude chovat jako ti Češi, kteří by jeho samotného mezi ty „slušné Čechy“ nikdy nepřijali. Přijde mi to jako fér a srozumitelná nabídka.
