Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Čtete ukázku z newsletteru Cash Only, ve kterém redaktoři SZ Byznys každý pátek komentují dění v českém byznysu. Pokud vás Cash Only zaujal, přihlaste se k odběru newsletteru.
Clo je v zásadě další daň, kterou stát uvaluje na obchod. Celní příjmy americké federální vlády v loňském fiskálním roce dosáhly 194,9 miliardy dolarů. Je to meziroční nárůst o 146 procent. Tento dramatický skok je důsledkem nové Trumpovy celní politiky zavedené v průběhu roku 2025.
Zní to jako velké číslo. Jenže v kontextu federálního rozpočtu je to jen zlomek (meziroční nárůst je ze dvou procent rozpočtu na čtyři procenta), který nemůže nijak zvlášť dál vyrůst. „Základ daně pro cla jsou dovozy, které tvoří jen asi 13 procent HDP. To je velmi malý, a navíc velmi elastický základ. Jakmile ho zdaníte, rychle se smrskne, protože lidé přestanou kupovat část zboží z dovozu,“ upozorňuje ekonomický historik Douglas A. Irwin z Petersonova Institutu pro mezinárodní ekonomii. Nahradit daň z příjmu celními výnosy je proto matematická fikce.
Navíc je tu ještě jeden nepříjemný detail: Cla nepřiměřeně víc dopadají na chudší domácnosti, které přirozeně vydávají větší část příjmů za zboží (potraviny, oblečení, spotřebiče). Pro bohaté tvoří tyto položky jen malou část výdajů (nakupují mnohem spíš například akcie). Jakýkoli větší přechod od progresivní daně z příjmu k clům by tedy přesouval daňovou zátěž z těch nejbohatších na nejzranitelnější část populace.
Twitterový merkantilista
Druhým deklarovaným cílem Donalda Trumpa bylo omezit obchodní deficit. Amerika má dlouhodobě výrazný schodek dovozu zboží, zatímco naopak do světa masivně vyváží služby firem jako Google, Microsoft či Adobe a má přebytek. Logika zní na první pohled přesvědčivě, protože když zdraží dovozy, lidé přestanou kupovat zboží z Číny a dalších zemí a deficit se sníží. Jenže to není tak jednoduché.
Firmy i domácnosti předvídaly dopady zavedení cel a v prvním pololetí 2025 masivně navyšovaly zásoby, aby unikly zdražení. Deficit proto tehdy dočasně klesl. Jenže v celoroční perspektivě obchodní deficit USA v oblasti zboží za rok 2025 vzrostl na rekordní úroveň 1,24 bilionu dolarů, a to v důsledku 4,3% nárůstu dovozu. Cla tedy obchodní deficit zatím nesnížila.
Americký obchodní schodek totiž nevzniká proto, že by Spojené státy měly špatné mezinárodní obchodní dohody, jak tvrdí Trump. Příčinou je, že USA mají velký fiskální deficit a do země proudí zahraniční kapitál. Celní politika tyto makroekonomické síly jednoduše nedokáže překonat.
Státní rozpočet USA
V rozpočtovém roce 2025 činily celkové výdaje americké vlády 7,01 bilionu dolarů a celkové příjmy 5,23 bilionu dolarů, což vedlo k deficitu ve výši 1,78 bilionu dolarů. Pro zajímavost, čisté platby na obsluhu amerického státního dluhu v rozpočtovém roce 2025 činily přibližně 970 miliard dolarů, což je téměř trojnásobek oproti roku 2020 a představuje asi 3,1 % HDP. Tyto náklady převýšily výdaje na národní obranu (917 miliard dolarů), Medicaid a další významné federální programy.
Třetí a politicky nejcitlivější cíl je obnova průmyslové výroby a pracovních míst v USA, kterou se Trumpovi nepodařilo realizovat. Od tzv. Liberation Day v dubnu loňského roku americká průmyslová výroba navzdory clům stagnovala. Meziroční růst činil jen necelého půl procenta.
Trump si podle historika Irwina stále představuje továrnu jako místo, kde zpocení dělníci dlouhými tyčemi posunují rozžhavené odlitky. Moderní americká ocelárna je však vysoce automatizovaná: Jsou to spíš prázdné haly plné robotů, které obsluhuje u řídicích panelů pár inženýrů s doktorátem.
Když cla zdraží vstupní suroviny na výrobu oceli, zaplatí za to ve vyšších cenách největší odběratelé oceli, například výrobce strojů John Deere či automobilka General Motors. Americké firmy jsou najednou méně konkurenceschopné, protože jejich dražší stoje chce méně lidí. Mnoho firem tak výrobu nerozšířilo, protože se jim zvýšily náklady.
Politické signály
Čtvrtý Trumpův argument, tedy že cla jsou páka pro dosažení férovějších obchodních podmínek, vypadá na papíře nejlépe. V praxi je ale výsledek velmi skromný. Dohody s Velkou Británií, Vietnamem a dalšími státy prezentoval prezident jako historický průlom. V zásadě se ale jedná jen o rámcové dokumenty, které nemusí mít výraznější dopad.
USA navíc uvalily cla i na země, s nimiž mají platné dohody o volném obchodu a reciprocita byla tedy dávno sjednána. Výsledkem obchodních válek je, že Brazílie dnes vyváží do Číny víc sóji než tradiční dodavatelé z řad amerických farmářů. Kanada hledá nové trhy a britský či německý premiér navštěvují Peking, aby dohodli nové obchodní vztahy.
Teorie mezinárodního obchodu
Moderní ekonomická teorie by mohla Trumpovi částečně dát za pravdu, ale jen teoreticky. Nobelisté Abhijit Banerjee a Esther Duflo zkoumali původ myšlenek o mezinárodním obchodu od počátků u Davida Ricarda až po poslední projevy v podobě Trumpových obchodních cel. Na základě empirických studií docházejí k neintuitivnímu závěru, že přínosy mezinárodního obchodu nejsou pro velké ekonomiky typu USA či států západní Evropy se silným vnitřním trhem zdaleka takové, jak se obecně předpokládá.
V případě USA se pohybují v nízkých jednotkách procent HDP ročně. Znamená to, že kdyby Spojené státy přestaly najednou dovážet veškeré zboží ze zahraničí, ekonomice by to umazalo například „jen“ jeden rok růstu HDP. (Banerjee a Duflo se nezabývají historickým vývojem, kdy mezinárodní obchod přispěl ke zbohatnutí USA a západoevropských států v nebývalé míře, ale současnou situací.)
Problém je v tom, že řada dovozů je kritických pro výrobu dalších produktů. Viděli jsme to na příkladu vzácných zemin, na které má téměř monopol Čína, a staly se proto nástrojem tvrdého politického vyjednávání. Když tyto kritické dovozy vypadnou, ochromí se naráz výroba celého odvětví, například automobilového průmyslu.
Trumpova celní politika nedává smysl jako ekonomická strategie. Vyjadřuje mnohem víc Trumpův názor na fungování světa. Trump považuje obchod za špatnou věc. „Dovozy se v jeho logice rovnají ztrátě peněz. Pokud dovozy klesají, i když ceny rostou, je to dobře, protože neutrácíme za zboží z ciziny,“ dodává Irwin na své přednášce na Duke Univerzity.
Je to merkantilismus 18. století v přestrojení twitterové éry. Merkantilismus měl za cíl vyšší vývoz než dovoz, aby stát získával co nejvíc zlatých zásob (bylo to období, kdy byly měny kryté zlatem). Trump je přes všechny proklamace o tvorbě nových pracovních míst přesvědčený, že mezinárodní obchod je pro Ameriku nevýhodný. Cla jsou pak logickým důsledkem tohoto názoru a Trumpovi v zásadě nevadí, že nepřináší kýžené efekty.
Trumpova cla tedy splnila svůj účel jen v jednom ohledu. Je to politický signál jeho voličům. Do amerického rozpočtu opravdu přinesla miliardy dolarů, ale v poměru k federálním výdajům jde o velmi malou částku. Obchodní deficit nesnížila. Průmyslová pracovní místa neobnovila. „Lepší obchodní dohody“ jsou také z velké části jen proklamace.
Kdybychom chtěli být ironičtí, můžeme říct, že cla zvyšují ceny, zpomalují hospodářský růst, snižují firmám zisky, zvyšují nezaměstnanost, prohlubují nerovnosti a stupňují globální napětí. Kromě toho jsou ale úplně v pořádku.
Zajímají vás akciové trhy, energetika nebo plány českých podnikatelů? Přihlaste se k odběru Cash Only a kompletní newsletter budete každý pátek dostávat do své schránky.
