Článek
Šťastné slovo
Pravidelná sobotní glosa Jindřicha Šídla o věcech, které hýbou politikou a společností a kterých jste si třeba nevšimli, nebo nechtěli všimnout.
V době, kdy se slovenský premiér Robert Fico a jeho nejbližší vyznávají ze svého obdivu k myšlence drastické redukce demokracie, se následující dva příběhy zdají jako skoro bezvýznamné. Jenže možná jsou docela přesnou ilustrací stavu, do nějž se východní sousedé dostali. A najdeme tu i českou stopu.
Příběh první: populární stand-up komici Jakub Lužina a Matej Adamy už nemohou se svými „politickými“ pořady Bratislavský kaviár a Zpráva o stavu republiky vystupovat v bratislavském V-klubu. Prý „nejsou hodni jeho prostor“, jak jim sdělila ředitelka Národního osvětového centra Eva Smolíková, v jehož budově se „Véčko“ nachází.
Národní osvětové centrum spadá pod ministerstvo kultury, které shodou mnoha nešťastných okolností řídí nominantka Slovenské národní strany Martina Šimkovičová. Proti té i někdejší kulturní superhvězda SPD Miloslav Rozner vypadá jako státník a vzdělaný intelektuál s širokým kulturním a společenským rozhledem.
Příběh druhý: z bratislavského Volkswagenu dostal výpověď místní dělník Peter Janek, protože sundal ze sloupu před fabrikou duhovou vlajku. Tou se firma hlásila k Mezinárodnímu dni boje proti homofobii. Což v zemi, která před třemi lety zažila nenávistí motivovanou vraždu u bratislavského gay klubu, není úplně od věci. Janek svůj odpor vůči „LGBTQ+ ideologii“ dal najevo už podruhé. Poprvé mu vedení firmy jen domluvilo, což se zjevně minulo účinkem.
A teď můžete hádat, kdo se pro dnešní slovenskou politickou elitu stal šikanovaným hrdinou boje za svobodu slova, na jehož obranu je potřeba se postavit. Ano, správně, vyhození komici vyjadřující se pravidelně k politice to nebyli.
„Je absurdní, aby zahraniční kapitalisté vnucovali našim slovenským dělníkům, co si mají myslet. Co si ještě chtějí zahraniční kapitalisté dovolovat vůči Slovákům?“ zabouřil na svém Facebooku podle očekávání vrchní Ficův bijec, europoslanec Smeru a celoživotní obdivovatel putinovského Ruska Luboš Blaha. Ten slovník je úplně fantastický: „zahraniční kapitalisté“! To snad v Česku nevysloví už ani Kateřina Konečná, zvlášť, když si vzpomene na své severomoravské přátele.
Když o téhle situaci mluvíte s komikem Jakubem Lužinou, nedočkáte se stížností. „Vlastně nám to pomohlo. Přestěhujeme se do soukromého klubu Kácéčko, ani jsme nemuseli měnit data podzimních představení,“ říká Lužina. „Vlastně mě překvapilo, jak slabá ta jejich reakce byla, když si tak uvědomím, co všechno by nám mohli udělat. Tohle je slabota. Prostě chtěli ukázat, že to můžou udělat, tak to udělali.“
Pusťte si Šťastné pondělí
To je docela přesné: můžou, tak to prostě udělali. Člověku to trochu připomíná skvělý film Nejistá sezóna, v němž mimořádně populární Divadlo Járy Cimrmana putovalo po pražských scénách, aby se na konci sezóny dozvědělo, že svých stávajících prostor „není hodno“. Jen ten film vznikl v roce 1987.
No a teď ještě rychle do Česka. Naštěstí v naší zemi působí vlivná organizace, na jejímž nedávném Konzervativním kempu se sjeli zástupci politické elity od ANO přes SPD a komunisty až po lidovce. Společnost pro obranu svobody projevu v čele s vývojářem Danielem Vávrou velmi pečlivě sleduje náznaky umlčování nepohodlných názorů v zemích EU, a tak je přirozené, že si všimla i bratislavských událostí.
A teď zcela zbytečná anketní otázka: Který z oněch dvou slovenských příběhů si asi tak vybrali jako hodný pozornosti a patřičného pohoršení? Odpověď najdete na jejich Facebooku, ale ti bystřejší už to tuší.
Vzhledem k neskrývaným ambicím „SOS projevu“ prosadit svou agendu do programu příští vlády a také vzhledem k vřelým vztahům favoritů českých voleb k vládnoucí slovenské reprezentaci se máme na co těšit.
