Hlavní obsah

Předvolební noviny SPD jdou proti EU. Jsou ale plné nepravd a manipulací

Předvolební noviny SPD.

Nepodložené. Neověřitelné. Lež. Manipulace. Taková je řada tvrzení z předvolebních novin Tomia Okamury. Říká jim „Na vlastní oči“ a tvrdí, že jsou „nezávislé“. SPD v nich třeba píše o zrušení Lisabonské smlouvy a snaží se vzbudit přesvědčení, že Česká republika víc (peněz) Unii dává, než od ní získává.

Článek

„Většinu zákonů ve Švýcarsku schvalují občané v referendech.”

Ne. Většina zákonů ve Švýcarsku platí, i když referendem neprošla. Plebiscit je povinný, jen když se rozhoduje o změně ústavy nebo jejich dodatků, v případě, že Švýcaři mají vstoupit do mezinárodní organizace, nebo když jde o jasně vymezené neodkladné rozhodnutí. Švýcaři mohou do nových zákonů promluvit také v momentě, kdy se jim nelíbí, jak parlament rozhodl. Stačí jim k tomu za sto dní od zveřejnění regule nasbírat 50 tisíc podpisů nebo přesvědčit osm kantonů, aby referendum vyvolaly.

„EU ve svých oficiálních dokumentech hovoří o nutnosti podpory masové imigrace a imigraci považuje za pozitivní jev.”

Ne. „Imigrace” a „migrace” není to stejné. Migrace značí pohyb.

Například už v kritizované Marrákešské deklaraci se pojem migrace dělí na „regular” a „irregular” (obvyklá a neobvyklá). „Obvyklá migrace” je zkrátka běžné cestování a nemá většinou nic společného s migrační vlnou a běženci. „Neobvyklá” pak ta nucená, často na popud vnějších okolností – třeba válek. V dokumentech se pak mohou nacházet fráze jako „zlepšení podmínek a zajištění bezpečnosti obvyklé migrace”. Zároveň ale obsahují i jasné cíle v boji proti neobvyklé migraci.

„Migrace je plán na změnu složení voličů. Muslimští a afričtí imigranti převážně volí ‚sluníčkářské‘ sociální demokraty.”

Konspirační teorie o domnělé genocidě bělochů („The Great Replacement” – Velká výměna) je stará už více než padesát let a objevuje se stále dokola. Její kořeny dokonce sahají do období segregace ve Spojených státech. Odvolával se na ni i pachatel masakru v Christchurch. V poslední době se dostala do mainstreamu díky Donaldu Trumpovi a evropským nacionalistickým hnutím. Není ničím podložená a jako každá konspirační teorie staví na myšlence komplexního spiknutí.

„V Evropském parlamentu řekneme jasné ne dvojí kvalitě potravin spotřebního zboží.”

Tady se hnutí SPD střílí do vlastní nohy. Je totiž členem frakce ENF a ta většinově hlasovala proti pozměňovacímu návrhu, který dvojí kvalitu potravin a spotřebního zboží zakazoval. Paradoxně kdyby frakce hlasovala jednotně pro, tak by návrh prošel.

A k tomuto tématu ještě jedna lež z Facebooku Tomia Okamury. Nedávno napsal, že europoslankyně Olga Sehnalová hlasovala proti zákazu dvojí kvality. Sehnalová přitom dlouhodobě prosazovala úplný zákaz rozdílného složení zboží i to, aby se takové podvádění nově hodnotilo jako nekalá obchodní praktika. Byla to právě Sehnalová, kdo hlasoval rovnou pro úplný zákaz dvojí kvality a odmítl mírnější verzi.

„21 českých europoslanců nikdy nemělo a nemá žádný vliv.”

Ne. Právem a úkolem europoslanců je podílet se na tvorbě zákonů, ne jen o nich hlasovat na plénu. V novinách se navíc paradoxně píše, že „SPD má poprvé v historii šanci získat rozhodující hlasy v EU.”

„Brusel nám vrací jen část toho, co posíláme, a ještě říká, na co to máme použít. Členství v EU je pro nás ekonomicky nevýhodné. Podle oficiálních statistik Eurostatu bylo z České republiky od roku 2010 do roku 2016 odkloněno 7,6 procenta HDP, ve formě evropských dotací se nám vrátilo 1,9 procenta.”

Procento HDP vychází z výpočtu ekonoma Thomase Pikettyho, který zahrnuje tři hlavní položky – úroky, dividendy a reinvestované zisky. Jenže dividendy, které noviny SPD zmiňují, jsou nejmenší položkou. Pohybují se mezi 9–19 procenty celkového důchodu z vlastnictví. Na dividendách tak posíláme do zahraničí jen 10 až 16 miliard korun ročně, píše ekonom Zdeněk Kudrna. Výše dividend navíc podle statistiků souvisí s vysokou ziskovostí přímých zahraničních investic v ČR. Navíc platí, že Česko z Bruselu inkasovalo o 742 miliard korun víc, než kolik do společné kasy poslalo.

„EU plánuje změny v hlasování, kdy by se o některých otázkách rozhodovalo v Bruselu prostou většinou.”

To už se děje. Rada EU rozhoduje prostou většinou při hlasování o nelegislativních otázkách. Prostou většinu tvoří 15 z 28 členských zemí.

„Podpoříme zrušení Lisabonské smlouvy.”

Zrušit Lisabonskou smlouvu v podstatě nejde. A uznává to i lídr SPD v eurovolbách. „Předpokládalo by to podporu představitelů dalších zemí a velmi silnou podporu v Evropském parlamentu. Za těchto podmínek je to možné,” přiznal v DVTV.

Lisabonská smlouva je totiž kompromis všech členských států, který se dlouho rodil. SPD tak volá po něčem, co nikdo jiný nechce – po nové smlouvě.

„Kvůli rostoucímu antisemitismu se z Francie masově vystěhovávají desetitisíce Židů.”

Ne. Židé se z Francie pryč nestěhují, i když je pravdou, že antisemitismus v zemi galského kohouta sílí. Podle European Jewish Congress sice desetitisíce Židů emigrovaly z Francie do Izraele, trvalo to ale dvacet let. The New York Times pak zmiňují přesídlení desetitisíců lidí z periferií Paříže a Lyonu do židovských sousedství.

„Podpoříme vymáhání válečných reparací z druhé světové války po Německu.”

Tato otázka je uzavřená od roku 1997. Deklaraci podepsali tehdejší český předseda vlády Václav Klaus, německý spolkový kancléř Helmut Kohl a oba ministři zahraničí. Ctít chtějí dohodu, podle které křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a nebudou tížit vztahy budoucí. Obě strany závazek důsledně dodržují.

„Mezi země, v nichž jsou křesťané nejvíce pronásledováni, patří Afghánistán, Somálsko, Libye, Pákistán, Súdán, Eritrea, Jemen, Írán a Indie – je vidět, že muslimské země převládají.”

Čína. Nejvíc křesťanů žije (mezi zmíněnými zeměmi) v Číně. Podle nevládní organizace Open Doors 92 milionů. Report z roku 2016 „Bloody Harvest/The Slaughter: An Update” publikován trojicí David Kilgour, David Matas a Ethan Gutmann zjistil, že vězněné menšiny věřících v Číně, včetně křesťanů, jsou i cílenou skupinou krádeží orgánů. Podle Fox News jsou zavírány tisíce kostelů.

„Lichva musí být trestná. Poslanci SPD navrhli zákon o lichvě.”

Navrhli, ale neprosadili. Podle stanoviska vlády by totiž zakázal i ty úvěry, které jsou zcela legitimní. Jen vlivem matematických zákonitostí u nich vychází RPSN běžně až v řádech stovek procent. Je to případ kontokorentních úvěrů, kreditních karet nebo tzv. mikropůjček.

Citát Martina Schulze: „Není filozofií Evropské unie, aby dav rozhodoval o svém osudu.“

Nic, co by SPD nepoužívala už dřív. V minulosti tento výrok nepřisuzovala Schulzovi, ale předsedovi Evropské komise Junckerovi. Citát se poprvé objevil v německém Contra Magazinu. Jednalo se ale o satiru, tuto větu si magazín vymyslel.

„Konec zahraničních misí. Ušetřené miliardy chceme dát na důchody.”

Že čeští vojáci slouží v zahraničních misích Severoatlantické aliance a Evropské unie, je český příspěvek k mezinárodní bezpečnosti. Vyplývá ze smluv, se kterými jsme souhlasili. Stát za mise ročně zaplatí přes dvě miliardy korun. Důchody loni vyšly v součtu poprvé na víc než 400 miliard. Peníze stát rozdělil mezi 3,5 milionu důchodců u nás (a další malou část v zahraničí).

V případě zrušení úplně všech zahraničních misí a přesunutí peněz na důchody by si každý polepšil zhruba o 48 korun měsíčně.

„Stát vyhazuje na politické neziskovky více než 10 miliard ročně.”

Částka 10,8 miliardy korun ze státního rozpočtu nebyla pro politické neziskové organizace, ale pro všechny příjemce. Jsou mezi nimi například i Horská služba nebo Svaz ledního hokeje. Největším příjemcem dotací ze státního rozpočtu je Fotbalová asociace ČR, která podle Hospodářských novin v letech 2013 až 2017 dostala 1,89 miliardy korun.

„Model Norska, USA, Kanady a Švýcarska je pro ČR plánem B.”

Norsko sice není v Unii, ale těží z Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Přispívá tak do fondů, které pomáhají snižovat ekonomické a sociální rozdíly a taky zlepšovat vztahy starých členských zemí s nováčky z původního východního bloku. Norsko také využívá výhod svobodného vnitřního trhu. Vztahují se na něj ale cla a má samostatnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

I Švýcarsko může volně obchodovat v rámci sdružení. Sdílí taky dohody ze Schengenu a Dublinu týkající se společného hraničního systému, imigrační politiky a mezinárodní ochrany cizinců.

Kanada má s EU komplexní hospodářskou a obchodní dohodu a také dohodu o strategickém partnerství. Jednání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi USA a EU se přerušila po zvolení Donalda Trumpa v červenci 2013.

„Eurokomisař Günther Oettinger navrhl harmonizaci azylového práva v Evropě, a to včetně dávek pro azylanty… Připomeňme, že EU prosazovala pro státy odmítající uprchlíky výkupné za jednoho uprchlíka ve výši 60 tisíc eur. V této logice by měl uprchlík dostávat jednotnou dávku pět tisíc eur měsíčně, tedy zhruba 130 tisíc korun na měsíc!”

130 tisíc korun za měsíc by platilo pouze v případě, že by všech 60 tisíc eur, která by měly země obdržet za přijetí žadatelů o azyl, získal v plné výši daný žadatel. To se ale v návrhu komisaře Oettingera nikde nepíše. Jde o dvě odlišné věci. Harmonizace azylového práva cílí na vyrovnání podmínek v jednotlivých zemích. To by podle Oettingera prakticky znamenalo zvýšení standardů v některých zemích, ale i i snížení standardů například v Německu. Tím by se standardy všech zemí vyrovnaly.

„Pronásledováno je po světě víc než 245 milionů křesťanů.”

Předvolební tisk SPD dává pronásledování křesťanů za vinu muslimským zemím. Česká republika ale měla v minulosti možnost přijmout křesťanské uprchlíky. Po celou dobu, co 78 čínských křesťanů prchajících před perzekucí žádalo v Česku o azyl, byla Okamurova SPD v Poslanecké sněmovně. Azyl byl odmítnut sedmdesáti lidem. Ke křesťanským uprchlíkům z Iráku se Okamura vyjádřil tak, že nemá jistotu, zda jde skutečně o křesťany, a že by mohli být bojovníky Islámského státu.

A další…

V novinách se objevuje několik dalších nepřesností ohledně politiků, které často negativně zmiňují. Herman van Rompuy není předseda Evropského parlamentu. Tím je Antonio Tajani. Van Rompuy byl předsedou Evropské rady, ale tím už také není. Jiří Pospíšil je předsedou TOP 09, ale nekandiduje za STAN. Naopak Stanislav Polčák je kandidátem STAN a ne TOP 09. Pavel Telička zase kandiduje za HLAS, nikoliv za ANO.

Doporučujeme