Článek
Češi měli mít už za pár měsíců možnost za výhodných podmínek investovat na svůj důchod. Balík úprav, které měly dál rozvinout český kapitálový trh, ale spadl pod stůl. Ve Sněmovně totiž nestihl projít ani druhým čtením. Původně se přitom počítalo, že začne platit už 1. ledna 2022.
Důležitou změnou, která by dala lidem možnost odečíst si každou korunu naspořenou na důchod od daní, byl účet dlouhodobých investic. Každý by si přitom mohl vybrat, do jakých cenných papírů investuje. Dosud je daňově zvýhodněné jen některé životní pojištění a penzijní spoření. Další osud účtu dlouhodobých investic tak bude v rukou až nové Poslanecké sněmovny.
„Vzhledem k neexistenci druhého pilíře, kdy se nedá moc předpokládat, že by byla společná politická vůle v následujícím období toto téma řešit, se tak bohužel odkládá alespoň částečné řešení,“ hodnotí situaci šéf Raiffeisen investiční společnosti Jaromír Sladkovský.
Je to špatná zpráva pro nás všechny, protože stát nám vzhledem k demografii, tedy stárnoucí populaci, nebude v budoucnu schopen zajistit dostatečnou životní úroveň v postproduktivním věku.
„Je to špatná zpráva pro nás všechny, protože stát nám vzhledem k demografii, tedy stárnoucí populaci, nebude v budoucnu schopen zajistit dostatečnou životní úroveň v postproduktivním věku,“ míní.
„Pro budoucí penzisty je to zajisté škoda, jelikož již mohli začít využívat širší možnosti zajištění na stáří, které jsou zcela běžné ve všech ekonomicky vyspělých zemích. Potřeba individuálního zajištění na stáří roste každým rokem, o který se odkládá penzijní reforma,“ přidává se Jana Brodani, šéfka Asociace pro kapitálový trh (AKAT).
Mluvčí ministerstva financí Anna Vasko pro SZ Byznys uvedla, že resort bude po volbách usilovat o znovupředložení tohoto návrhu. „Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o návrh, který odpovídá na poptávku veřejnosti a představuje jednoduchou parametrickou úpravu třetího pilíře bez dopadů do státního rozpočtu, by návrh účtu dlouhodobých investic mohl být schválen již do konce letošního nebo začátkem příštího roku,“ myslí si šéfka AKAT.
Brodani i Sladkovský ale míní, že nový produkt bude Čechům dostupný nejdříve v lednu 2023.
Narovnání problému s hypoteční „turistikou“
Společně s účtem dlouhodobých investic však spadlo pod stůl také řešení současného neutěšeného stavu na trhu hypoték. Jde o refinancování úvěrů, kdy banky klientům odnášejícím hypotéku do jiného finančního ústavu účtují různé částky. Některé stokoruny, jiné i desetitisíce – jde zejména o skupinu Komerční banky nebo UniCredit Bank.
Banky, které se snaží dodržovat právní výklad regulátora trhu – České národní banky –, tvrdí, že je odlišný přístup konkurence poškozuje. Top manažer ČSOB Jan Sadil tyto ztráty v rozhovoru pro SZ Byznys vyčíslil na stovky milionů korun.
Narovnání stavu mělo přijít s novelou zákona o spotřebitelském úvěru, kterou formou pozměňovacího návrhu právě k zákonu přinášejícímu účet dlouhodobých investic předložil poslanec za ANO Jan Řehounek.
Kvůli aktuálně rostoucím úrokovým sazbám se vypjatá situace „hypoteční turistiky“ uklidňuje. O refinancování v běžící fixaci není už takový zájem. Účastníci trhu – včetně dvou rebelujících bank, jak je v rozhovoru pro SZ Byznys nazval viceguvernér ČNB Tomáš Nidetzký – se nicméně shodují na tom, že je třeba situaci propříště legislativně řešit.
Řehounkův návrh měl bankám přiznat náhradu účelně vynaložených nákladů s dřívějším splacením hypotéky až do 3 % z částky předčasně splacené jistiny.
„Návrh jasně stanoví, že jak náhrada účelně vynaložených nákladů (‚cena peněz‘), tak i administrativní náklady spojené s vyřízením žádosti o předčasné splacení jsou zastropovány. U náhrady účelně vynaložených nákladů jsou to maximálně 3 % z částky předčasně splacené jistiny, u administrativních nákladů nesmí náhrada v jednotlivém případě přesáhnout tisíc korun,“ popisuje Filip Hanzlík z České bankovní asociace.
„Nejde tedy o to, že by se navyšovaly administrativní náklady, ty jsou naopak zastropovány. Jde o to, že návrh zohledňuje evidentní situaci, že účelně vynaložené náklady poskytovatele hypotečního úvěru v souvislosti s jeho předčasným splacením jsou tvořeny nejen administrativními náklady, ale také (a především) cenou peněz vyjádřenou vzorcem spočívajícím v rozdílu úrokových sazeb,“ doplnil.
Co jsou to náklady na financování hypotéky
V případě hypotéky s pevnou sazbou banka garantuje stejnou sazbu po dobu fixace. Peníze, které na hypotéku půjčuje, nedává ze svého. Sama si je půjčuje na kapitálovém trhu (od ČNB nebo vydáním hypotečních zástavních listů) za úrok, který zohledňuje délku fixace.
Když klient chce hypotéku předčasně splatit před koncem fixace úrokové sazby, zbývající část úroků do konce fixace bance neplatí. Ona ale musí dál hradit úroky ze zdrojů, které si na hypotéku půjčila.
Pokud sazby na kapitálovém trhu mezitím klesly, banka tratí. Peníze z vaší předčasně splacené hypotéky sice půjčí jinému klientovi, ale za nižší úrok, než který musí platit na kapitálovém trhu.
Může ale nastat i opačná situace – když sazby na kapitálovém trhu vzrostou, banka na tom vydělá. Peníze půjčí dál za vyšší úrok, než který za ně sama platí.
Podle experta na finanční právo Filipa Čabarta, advokáta kanceláře Havel & Partners, by měla být spravedlivá výše finančních nákladů ideálně určena jako cena, za kterou si banka finanční prostředky pro danou hypotéku na původně sjednanou dobu sama pořídila.
„Velmi zjednodušeně: pokud tedy výše hypotéky činí 5 milionů korun a banka si je na 5 let ‚koupí‘ na peněžním trhu za 1 %, činí její náklady 250 tisíc korun. Tuto částku zahrne do celkové marže rozpočítané pro klienta s pětiletou fixací a postupně se jí vracejí. Pokud se ale klient rozhodne odejít již po prvním roce, kdy splácel úrok např. 2,5 %, uhradil by bance celkem jen 125 tisíc korun, a banka je tedy ponechána s totožně velkou ztrátou,“ popisuje Čabart.
Zahojení na všech klientech
Dodává, že v praxi není možné výši nákladů banky stanovit takto jednoduše, protože banka si „nepůjčuje“ na jednotlivé hypotéky, ale v prostřednictvím velmi složitě skládaných portfolií finančních nástrojů. Rozpočítání nákladů na jednotlivou hypotéku k okamžiku předčasného splacení je tak pro běžného spotřebitele prakticky nemožné.
„Zde tedy rozumím snaze zavést alespoň orientačně maximální hranici, kterou lze po dlužníkovi požadovat. Pokud ale stanovíme tuto hranici fixně zákonem příliš nízko, ponecháme bankám pouze jedinou možnost, jak své potenciální ztráty z předčasně odchozích klientů sanovat, a tou je plošné zvýšení marže pro všechny klienty,“ tvrdí advokát.
Podobně uvažuje například i mluvčí České spořitelny Filip Hrubý: „Pokud by nakonec mělo dojít k zastropování těchto nákladů na úrovni nižší než 3 %, jsme přesvědčeni, že významně poklesne motivace bank nabízet dlouhé fixace úrokových sazeb.“ Což podle něj obratem zvýší finanční rizika pro hypoteční dlužníky v případě růstu úrokových sazeb.
Úprava zákonného limitu by podle Filipa Čabarta neměla automaticky znamenat, že všechny banky začnou klientům účtovat rovná tři procenta. „Stanovením maximální hranice se nic nemění na tom, že stále musí jít o skutečně a účelně vynaložené náklady,“ ujistil advokát.
