Hlavní obsah

Sabina Slonková: Lajos Bács, testy do škol a arogance moci

Sabina Slonková
novinářka
Foto: Shutterstock.com

Politici rozhodli, že antigenní testy budeme nakupovat v Číně. Od toho se příběh odvíjí (ilustrační snímek).

Reklama

23. 2. 12:00

Tentokrát nejde „jen“ o peníze jako v privatizační éře z 90. let. Jde o lidské životy. Doslova. I přeneseně v podobě dětí a studentů, kterým vláda nepromyšlenými kroky vzala už téměř rok plnohodnotného života.

Článek

Před pětadvaceti lety jsme jako novináři s údivem sledovali, jak se ve výroční zprávě o hospodaření ODS objevili tajemní sponzoři s exotickými jmény Lajos Bács a Radjiv M. Sinha. Když jsme se je snažili kontaktovat, abychom se jich zeptali, proč se občané Maďarska a Mauricia rozhodli finančně vypomoci právě české politické straně, dozvěděli jsme se, že Bács je dávno mrtvý a Sinha o nějaké ODS v životě neslyšel.

Bács se Sinhou ve skutečnosti maskovali tuzemské uchazeče o privatizaci, o nichž rozhodovali ve vládě právě politici obdarované ODS. A plán na zamaskování vznikl přímo v hlavní kanceláři partaje, která tehdy vládla.

Když se podíváme, co současná vláda předvádí s testy na koronavirus do škol, je zjevné, že jsme za čtvrt století o mnoho nepokročili. Parafrázovanými slovy premiéra: Palermo tu řádí dál.

Jenže tentokrát je situace o mnoho horší. Nejde „jen“ o peníze jako v privatizační éře. Jde o lidské životy. Doslova. I přeneseně v podobě dětí a studentů, kterým vláda nepromyšlenými kroky vzala už téměř rok plnohodnotného života.

Politici se teď zkrátka rozhodli, že děti pustí do škol jen v případě, že se otestují antigenními testy. Jenže to musí být podle vládního rozhodnutí jen čínské testy. Nabídky českých firem, že dodají testy tuzemské výroby, vládní politici už měsíce vytrvale ignorují. A pro jistotu také nejnověji zakazují školám, aby si testy kupovaly samy.

V civilizované zemi by už tohle samo o sobě stačilo. Politici by si to nikdy ani nedovolili. Ale tady jsme si na tuhle aroganci moci tak nějak zvykli. Stačí se jen podívat, jak vláda ve skutečnosti (ne)pomáhá podnikatelům a ničí střední třídu. A v dodávkách ochranných pomůcek ministerstva dál upřednostňují čínské dodavatele před těmi českými.

Příběh antigenních testů ale ještě k tomu všemu zavání korupcí. Stejně jako aféra s Bácsem a Sinhou. Oba případy jsou si podobné v tom, že také nevíme, kdo za vítěznou firmou na dodávky testů Tardigrad International Consulting stojí. Ale víme, že nabídla cenu o 40 milionů vyšší než další uchazeči.

Což v praxi znamená, že ten někdo neznámý si rozdělí právě 40 milionů. Za nic. Z našich peněz.

Mimochodem, 40 milionů by stačilo na pokrytí téměř poloviny rozpočtu, s nímž velké politické strany letos podle zákona vstupují do kampaně před říjnovými parlamentními volbami.

A podezření zesiluje další fakt, který lze vyčíst z veřejně dostupných dokumentů. Vítěznou firmu před lety ve skotském Edinburghu zakládala společnost, za niž podepisují dokumenty dvě občanky Dominikánské republiky, které podle investigativní skupiny Bellingcat figurují v síti mezinárodních operací na praní špinavých peněz.

Původně jsem si myslela, že to na vnitro a vicepremiéra Hamáčka někdo ušil a on i jeho lidé naletěli. Když se totiž na krizovém štábu řešilo, kdo bude dodavatele antigenních testů vybírat, všichni klopili oči. Ministr školství Robert Plaga řekl, že to jeho resort nedokáže. To samé zaznělo od zástupců ministerstva zdravotnictví. A státní hmotné rezervy, na které to všichni společně chtěli hodit, zase argumentovaly tím, že mají dle zákona nakupovat výlučně zásoby. Ne zboží, které jde hned do oběhu. Nakonec se podle mých informací přihlásil právě Jan Hamáček, že to tedy udělá, protože jeho lidé už zjara dokázali, že z Číny věci vozit umí.

A z ministerstva zdravotnictví na vnitru obratem přistál na stole papír, z jakých konkrétních firem má Hamáčkův úřad vybírat. Kdo tento seznam sestavil, není zatím jasné. Pod dokumentem je podepsaný Jan Wolf, subalterní úředník ministerstva zdravotnictví z oddělení léčiv a zdravotnických prostředků. Na moje dotazy, kdo seznam ve skutečnosti dával dohromady, pan Wolf odmítl odpovědět.

Z dalšího vývoje příběhu je ale zřejmé, že Hamáček není obětí. Minimálně proto, že si vítěznou firmu neproklepl. Nepotřeboval k tomu žádné tajné služby, stačilo pár kliků na internetu a historii firmy máte v počítači z veřejně dostupných zdrojů. Jenže Hamáček nadto ještě tvrdil, že společnost Tardigrad International Consulting se ve spolupráci se státem osvědčila. „Spolupracuje s řadou státních institucí včetně složek ministerstva zdravotnicí,“ tvrdil vicepremiér.

A ne, není to pravda. Firma žádnou referenci ze státních zakázek nemá, jak obratem upozornil Hlídač státu, který eviduje veškeré státní kontrakty.

A poslední hodiny ukazují, že Hamáčkovi a celé vládě je to jedno. Andrej Babiš sice nejprve vyskakoval a tvrdil, že zakázku zruší, na pondělní vládě si to ale rozmyslel a dodávka jede dál.

Znovu si to zopakujme: protikorupční vládě nevadí, že kdosi neznámý dostane z veřejných peněz 40 milionů za nic.

Laická námitka proti celému tendru může znít, proč prostě do celé transakce stát vtahuje prostředníka a nenakoupí testy v Číně napřímo. Když s ní tedy máme tak dobré vztahy a vrcholní vládní představitelé jezdí na letiště osobně vítat letouny s ochrannými pomůckami.

Podle insiderů to ale není až tak jednoduché. Hlavní překážkou je zjednodušeně to, že se nikdo nechce nechat zavřít. S Čínou se totiž v oblasti zdravotnického materiálu a vybavení zpravidla obchoduje tak, že peníze musíte poslat předem, byť třeba jen 30 procent. Jenže nemáte záruku, že zboží dorazí. Ani že dorazí v požadované kvalitě. A českého úředníka by za to na rozdíl od politiků třeba čekal kriminál.

Pár lidí ze státní administrativy se to přitom už v jiných nákupech během epidemie snažilo řešit. Pokoušeli se do transakcí zatáhnout třeba naši ambasádu v Číně, která by uvolnila peníze až ve chvíli, kdy zboží přistane v České republice. Jenže to zase údajně nešlo pokrýt z účetního hlediska.

Zkrátka obchody s Čínou jsou komplikované, ať nás prezident nebo kdokoli jiný přesvědčuje o sebelepších vazbách do regionu.

S jistotou jsme si to ale všechno mohli ušetřit. Stačilo, aby politici nerozhodli, že antigenní testy do škol musíme nakoupit v Číně. Mohli se obrátit na české firmy, které už třeba v Praze 3 prokázaly, že to umí a jde to. Čas na to měli. Testování ve školách se začalo ve vládních kruzích řešit už na přelomu léta a podzimu.

Jenže tomu snadnému řešení stojí v cestě jedna zjevně nepřekonatelná překážka. Na vládě by museli začít pracovat. A tahle vláda prostě nepracuje.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučené