Článek
Proč musejí silniční cyklisté umírat? A opravdu musejí?
Po páteční smrti Gina Mädera si cyklistický svět klade otázky, které se vynořují po každé tragické události. Někteří znalci jsou teď nekompromisní a tvrdí, že silniční cyklistika je prostě velmi nebezpečná a tragédiím se nedá úplně zabránit.
„Závody na kole jsou ze své podstaty neuvěřitelně nebezpečný sport. Je to prostě povaha tak vysokých rychlostí s tak malou ochranou. Respekt k odvážným sportovcům, kteří riskují vše, aby ukázali svou vášeň. RIP Gino Mädere,“ napsal na Twitter Jonathan Vaughters, šéf stáje EF Education-EasyPost.
A bývalý americký profesionál Tejay van Garderen mu odpověděl: „Dobře jsi to napsal JV. Jsme gladiátoři. Pokaždé, když si připnete číslo a jdete do závodu, může to být naposledy.“
Silniční cyklistika je sama o sobě nebezpečná. Jenže existují ještě formáty etap či závodů, které riziko ještě zvyšují.
Právě čtvrteční model závodu, při němž zahynul Mäder, byl jedním z nich. Zároveň však jsou velmi atraktivní. Cyklisté běžně končí po těžkých výjezdech na nejvyšších bodech. Ale někdy to pořadatelé, aby zvýšili dramatičnost závodění, změní. A to se stalo ve čtvrteční etapě do městečka La Punt.
Cyklisté museli nejprve úspěšně zdolat poslední vrchol, ale pak ještě bojovali o vítězství či dobré umístění v krátkém sjezdu do cílového města. Cíl královské etapy Tour de Suisse byl těsně po dramatickém sjezdu z průsmyku Albula.
Horská prémie, pak sjezd
Ten sjezd je nebezpečný, ale nijak na první pohled vražedný. Je to prostě silnička s ostrými serpentinami. Kdo je opatrný, dává si pozor, nemá problém. Jenže kritická část přišla zároveň po 200 kilometrech. A to už není legrace. I ti nejlepší cyklisté ztrácejí v únavě instinkty, pud sebezáchovy, kontrolu nad vedením kola.
To přesně se mohlo stát mistrovi sjezdů Ginu Mäderovi. Švýcar jel podle všeho ve sjezdu na plný plyn a v jednom kritickém okamžiku přesně neodhadl rychlost a své možnosti. Ostatně nebyl sám, protože prakticky ve stejnou chvíli z tratě vyletěl i další jezdec, Američan Magnus Sheffield.
Rychlosti, kterých dosahují profesionální cyklisté, jsou závratné. Přesahují chvílemi i 100 km/hod. Podobnou rychlostí jeli někteří profíci i při tragické čtvrteční etapě.
Sprint v klesání
Kdo jel někdy na kole kolem 50 km/hod, ví, o čem tu je řeč. Když jste v autě, máte kolem sebe zesílenou kostru vozu a bezpečnostní systém airbagů. Cyklista má jen helmu.
Ale pak je tu ještě jeden nebezpečný formát, k němuž pořadatelé sahají – sprinterský dojezd do cíle v klesání. Kritickým faktorem jsou opět rychlost a těsné rozestupy mezi finišujícími jezdci. Ti už pak nejedou šedesátkou, ale klidně i 80 km/hod. Riziko těžkého pádu se extrémně zvyšuje. To byl případ osudné etapy na Tour of Poland 2021, kdy ve finiši Dylan Groenewegen katapultoval přes plůtky ven z trati Fabia Jacobsena. Ten tehdy málem zemřel.
Rizika se nedají úplně eliminovat. Obrovskou odpovědnost za zdraví cyklistů přebírají pořadatelé závodů. Fanoušci i sponzoři chtějí, aby trasy zvyšovaly dramatičnost. Na druhé straně se ale organizátoři musejí pokusit omezit vše, co rizika pro cyklisty neúměrně zvyšuje.
