Článek
FKU IK-2 UFSIN Ruska v Mordvinské republice, Javas. Plným zněním Federální státní instituce nápravné kolonie č. 2 oddělení federální služby trestů v Mordvinské republice v Javasu. Toto je zařízení, do něhož byla převezena hvězdná americká basketbalistka a dolarová milionářka Brittney Grinerová. Měla by si tu odsedět devítiletý trest za to, že po příletu do Moskvy letos v únoru jí našli v kufru pár hašišových náplní do elektronických cigaret.
Zkráceně tu věznici nazývejme jako všichni trestanecká kolonie IK-2 v Javasu. Na ruské poměry není až tak daleko od Moskvy. Dá se tam dojet autem po dálnici M5 za jeden den. Jedete na východ a za pouhých osm hodin tam jste. To třeba neblaze proslulý IK-8 „Bílý medvěd“ v Labytnangi je až za polárním kruhem u Vorkuty, 3000 km od Moskvy.
Už ale tušíte, že i IK-2 Javas je zatraceně daleko od civilizace. Kdesi uprostřed nekonečné tajgy. Nejbližším velkým městem je 300 km vzdálená půlmilionová Rjazaň.
Ruský vězeňský systém nemá zájem o rehabilitaci, je založen na odplatě a trestu. Je to systém, který podporuje a je podporován násilím.
Mordvinská republika je skoro jako placka, nejvyšší bod má málo přes 300 m n.m. Panuje tam pravé kontinentální podnebí, už teď je celý den pod nulou, příští neděli teploměr klesne až na -14. V lednu bude běžně -18.
Tahle země by mohla být zajímavá tím, že je například jedním ze světových center ugrofinské kultury. Jenže mnohem známější je něčím úplně jiným. Přibližně kolem 3-4 % obyvatel republiky tvoří vězni. To je závratné číslo, hodně přes 30 000 lidí, třeba jako celý Tábor.
Evropský rekord v počtu věznic
Mordvinsko s méně než milionem obyvatel je na prvním místě v Ruské federaci v počtu pracovně nápravných zařízení. Je jich tam více než 30. Pro srovnání v Petrohradu, ve kterém žije pět milionů obyvatel, jsou čtyři vyšetřovací vazby a šest nápravně pracovních zařízení.
Termín pracovně nápravná zařízení vzhledem k tamním poměrům je však trochu eufemismus. Podle očitých svědectví a organizací za lidská práva se tam těžko někdo může napravit. Práce je víc než dost, ale je často nelidská a vede prakticky jen k tomu, aby zaplatila fungování samotných zařízení. Mnohem přesnější termín je proto trestanecká kolonie.
I ruský vězeňský systém prošel změnami
V Rusku bylo v roce 2019 asi 700 trestaneckých kolonií (včetně sedmi pro doživotně uvězněné). Věznice spravuje Federální vězeňská služba (FSIN). V březnu 2019 měla FSIN pod sebou skoro 559 000 vězňů.
I když to možná zvenčí není tak zřejmé, vězeňský systém prodělal v Rusku za poslední dekády změny. Do roku 1998 byl celý systém řízen a provozován ministerstvem vnitra. Trestanecké kolonie byly drasticky podfinancovány. Vedení věznic často neobdržely více než 60 % požadovaných finančních prostředků. Ty pak dokonce klesly na nulu během tří měsíců před tím, než odpovědnost za systém převzalo ministerstvo spravedlnosti.
Je nesporné, že to přineslo změny k lepšímu. V roce 2011 byla například provedena reforma trestního práva, která snížila minimální tresty odnětí svobody u značného počtu trestných činů na dva měsíce. Projevilo se to i v číslech. Od roku 2000 do roku 2018 se například vězeňská populace podstatně snížila téměř na polovinu - o 458 000.
Nemyslete si, že to je snad výmysl dnešního Ruska. Všechno to začalo už za stalinské krutovlády ve třicátých letech. Přesně tak je stará i historie mnohých zdejších osad. Vznikly často uměle kolem nápravných zařízení, jako jejich logistická podpora. Dodnes tvoří asi největší trestanecký komplex v Evropě.
V osmitisícovém Javasu jsou trestanecká zařízení hned dvě. Mužská trestanecká kolonie IK-11 a ženská IK-2, kam byla umístěna Američanka Grinerová. Jen o pár kilometrů na jih v osadě Parca jsou další dvě, IK-13 a neblaze proslulá IK-14. O další kilometr na jih v osadě Udarnyj IK-4 a IK-10, v sousedním Lepleji IK-5 a v nedaleké Sosnovce IK-1 a IK-7.
„Věznice v Mordvinii jsou notoricky hrozné, dokonce i na ruské poměry. Jsou známé tvrdými režimy a porušováním lidských práv,“ řekla listu The Guardian Olga Zevelevová, socioložka z Helsinské univerzity, která se v rámci projektu Gulag Echoes specializuje na podmínky ruských věznic. „Je to místo, kterému se každý vězeň chce vyhnout.“
Umělé vesnice kolem věznic
Oblíbené přísloví mezi ruskými vězni prý zní: „Pokud jste nebyli v Mordvinii, tak jste vlastně nebyli ve vězení.“
Tamní osady mají místní úřad, pár obchodů, kostel, hasičárnu, někdy školu nebo banku. Žijí tam hlavně dozorci a další zaměstnanci trestaneckých kolonií, které zabírají skoro nejvíc prostoru osad.
Tato zařízení jsou na hony vzdálena běžným evropským nebo americkým nápravním standardům. Ve všech směrech. Vlastně nikdy to není opevněná betonová budova s několikanásobným systémem ochrany před útěkem.
Mordvinské kolonie jsou oplocené hlídané zóny, v nichž jsou velké primitivní ubikace pro přibližně 50–100 lidí. V nich vězni a vězenkyně prakticky jen spí. Přes den pracují na jiném místě. Vzhledem to trochu připomíná německé koncentrační tábory za druhé světové války. V IK-2 například ženy šijí různé oděvy, nejčastěji vojenské uniformy.
100 žen v ubikaci
„Když přijedete, máte pocit, jako by se všechno na 50 let zaseklo v čase,“ řekla Judith Pallotová, profesorka lidské geografie Ruska na Oxfordské univerzitě, která IK-2 navštívila v roce 2017 v rámci výzkumu ruských věznic.
Grinerová podle ní bude sdílet ubikaci s asi 100 dalšími ženami v přeplněném prostoru plném paland. „Vězenkyně nemají vůbec žádný soukromý prostor. Není dovoleno věšet obrázky blízkých ani si ponechat jiné osobní věci. Je to všechno velmi sterilní,“ řekla.
Ještě než ale Grinerová dorazila do samotné kolonie, musela do tzv. karanténního bloku, aby nepřenesla mezi ostatní vězenkyně nějakou nemoc. V tu chvíli musela odevzdat civilní oblečení, dostala vězeňskou uniformu a šátek, který bude muset nosit většinu dne.
Je to čas adaptace na nový vězeňský život. Grinerové sdělí vnitřní pravidla a její povinnosti. Během těchto dní také zařízení zkoumá, zda by se nemohla stát narušitelkou režimu.
Poznala úplně jiné Rusko
Grinerová zná sice trochu ruské poměry, ale na úplně jiné úrovni. Když hrála ruskou ligu, měla status supercelebrity. Znala stadion, luxusní hotel, restaurace a drahé obchody ve velkých městech. V IK-2 bude zápasit s tím, aby se zorientovala ve všech formálních i neformálních pravidlech, kterými se řídí vězeňská kolonie. První problém je jazyk. Basketbalistka sice umí pár ruských slov, ale v kolonii jsou všechny informace a pokyny v ruštině. „Bůh ví, jak tohle všechno pochopí,“ zdůraznila Pallotová.
V době karantény Grinerové určí, do jakého oddělení, rusky „otrjadu“, nastoupí. Je to základní stavební kámen kolonie. „Otrjad“ znamená nejen fyzický prostor, ale také sociální jednotku, k níž bude patřit.
Až bude Grinerová začleněna, začne její den v šest hodin ranním budíčkem, po kterém přijde skupinové cvičení. Je pravděpodobné, že zbytek dne stráví za šicím strojem, kde by ji čekalo 10 až 12 hodin práce při šití oděvů, převážně uniforem pro vězeňskou službu a pro ruskou armádu bojující na Ukrajině. Ale může se stát, že jí bude přidělena i jiná činnost.
Šikana a násilí
V ženských věznicích panují mírnější poměry než v mužských. Přesto na určitou formu násilí může Grinerová narazit. Běžná bývá šikana ze strany spoluvězenkyň i násilí páchané vězeňskými dozorkyněmi.
„Ruský vězeňský systém nemá zájem o rehabilitaci, je založen na odplatě a trestu. Je to systém, který podporuje a je podporován násilím,“ uvedla Pallotová.
V ruských ženských koloniích praktikují doktrínu samoorganizace. Skoro na všechno dohlížejí mistrové, předsedkyně brigád, tedy vězenkyně zvolené bachařkami, jež se za to těší určitým výhodám. V noci jsou tak vězenkyně prakticky bez oficiálního dozoru.
Vlastně je to podobný systém , jaký si pamatují Češi, kteří sloužili za socialismu rok nebo dva na vojně. Usnadňuje to bachařům práci.
Pomůže jí výška, síla?
Jednou z nejsložitějších bude pro Grinerovou integrace do otrjadu a socializace s prostředím. Určitě má výhodu ve fyzických dispozicích. Měří 206 cm a stále má určitě výbornou fyzickou kondici. Nebude ale mluvit rusky a ostatní vězenkyně na tuto potetovanou Afroameričanku lesbické orientace budou pohlížet jako na exotickou postavu. Prostě Grinerová bude ve všech směrech vyčnívat. Vše ovlivní i situace, kdy USA a Rusko jsou ve stavu studené války. Každopádně se bude muset pokusit najít v kolonii spojence.
Porušování lidských práv v mordvinských věznicích se dostalo výrazněji na povrch v roce 2013. Tehdy Naděžda Tolokonnikovová z protirežimní punkové skupiny Pussy Riot zveřejnila otevřený dopis kritizující podmínky v nedaleké věznici IK-14. Ruska, která tam strávila dva roky a držela i hladovku, popsala, jak byla nucena 17 hodin denně šít policejní uniformy s ostatními vyčerpanými vězenkyněmi.
„Pracovní zónu prostupuje hrozivá, úzkostná atmosféra. Vězenkyně, kterým chybí spánek, jsou deptány nekonečným závodem o plnění nelidských pracovních kvót. Jsou proto na pokraji zhroucení, křičí na sebe a zápasí mezi sebou o ty nejzákladnější věci,“psala Tolokonnikovová.
Chleba byl podle ní vždy okoralý, mléko ředěné vodou, brambory shnilé. Pracovalo se sedmnáct hodin denně, spalo čtyři. Volno bylo jednou za šest neděl a umýt se bylo možné v lepším případě jednou týdně. Když se nepodařilo splnit normu, následoval trest. Nejen pro tu vězeňkyni, jež nestihla ušít, co bylo stanoveno. Potrestána byla celá brigáda. Nedostala najíst. Nebo se nesměla umýt. Nebo musela stát hodiny na vězeňském buzerplacu. Šicí stroje se neustále rozbíjely a vězenkyně si je musely opravovat samy, popisovala Tolokonnikovová.
Poměry na IK-2 by dnes mohly být o něco lepší než dříve. V uplynulých letech zasáhla kolonii série stížností vězňů a organizací pro lidská práva na bití vězenkyň i další bezpráví. Ruští vyšetřovatelé sice nezjistili žádná vážná pochybení, ale před rokem byl odvolán dosavadní velitel IK-2 Vjačeslav Kimjajev a na jeho místo byla dosazena žena, Jelena Alexandrovna Pozdňakovová. Kimjajev byl nicméně později povýšen na vrchního velitele tamních zařízení.
Není prý náhoda, že se úřady rozhodly poslat Grinerovou právě na IK-2. Vedení je tam podle expertů naprosto loajální Moskvě. Centrální orgány tak budou přesně vědět, co se tam bude dít.
Pro Grinerovou to může být dobrá, ale i špatná zpráva. Situace se vůči ní snad nemůže dramaticky vymknout kontrole, na druhé straně psychický tlak ze strany dozorkyň může být vyšší. Američanka může být i privilegovanou vězenkyní, otázkou však je, jak to vše ovlivní protiamerická válečná hysterie.
Protože je však pořád ve hře výměna za významného ruského „obchodníka se smrtí“ Viktora Bouta, může být Grinerová přeci jen vystavena mírnějšímu zacházení.
