Český pistolník v NBA. Krejčí se nevzdal a teď překonává rekordy

Pistol Vit. Heat Czech. Vit going Krejci.

To všechno jsou přezdívky a označení, jež v posledních týdnech basketbalista Vít Krejčí vyfasoval. Po zásluze. Odrážejí totiž formu, ve které mladý rozehrávač v současnosti je.

Pomyslný vrchol přišel v polovině listopadu, v zápase proti Los Angeles Clippers, kdy Krejčí překonal hned dva české rekordy.

S 28 nasbíranými body připravil o dosavadní prvenství svého předchůdce v NBA a spoluhráče z reprezentace Tomáše Satoranského. Zároveň trefil osm trojek, čímž vylepšil vlastní dosavadní maximum. Právě ty jsou v této sezoně jeho největší zbraní, s úspěšností střel za tři body skoro 48 procent patří k nejlepším.

Už chápete, proč ty glosy o pistolníkovi či žhavém Čechovi?

Současná Krejčího forma těší hlavně ty, kteří jeho zámořskou cestu sledují od počátku. Neměl to snadné, zejména zranění mu komplikovala cestu za snem. Hlavně opakující se problémy s kolenem, kvůli kterým vynechal sezonu hned po draftu a trápily ho i po prvním skutečně debutovém ročníku v NBA.

Pak výměna z Oklahomy do Atlanty těsně před začátkem sezony a složité zabydlování se v novém týmu. „Už to vypadalo, že na NBA to nebude. Odehrál jen 29 utkání a v průměru měl šest minut na palubovce. A před dalším ročníkem ho Hawks vyškrtli ze soupisky. Myslím, že tehdy by to většina Evropanů zabalila,“ říká novinář a basketbalový expert Adam Štěpánek.

„On se ale ještě víc zatvrdil. Šanci hrát v NBA většinou dostanete jen jednou. Krejčí to pochopil a bojoval o ni i ve chvíli, kdy se objevovaly hlasy, že jde o bezvýchodnou situaci, plýtvá svým talentem a měl by ve svém věku spíše někde pravidelně hrát,“ doplňuje.

Krejčí se neprosadil ani v Minnesotě, kde to zkoušel po konci v Atlantě. Přes její farmu se ale k Hawks v rámci dvoucestné smlouvy vrátil a na omezené ploše 22 jarních utkání ukázal, že do nejlepší ligy světa patří. Loni v létě konečně dostal čtyřletou smlouvu a určitou jistotu.

Letošní podzim je pak po letech trablů a překážek pomyslnou odměnou. A na zámořských webech vycházejí články s titulky jako „Kdo to mohl tušit – Krejčí se pomalu stává jedním z nejlepších střelců v NBA“.

Co se ale změnilo? Zlepšil se o tolik jako individualita, nebo mu skvěle sedí současná hra Atlanty?

„Sešlo se více faktorů. Zranila se hvězda Trae Young a celý tým teď hraje jinak, s větší cirkulací míče v útoku. Dalším hráčům šla zároveň nahoru minutáž. Dále je to sebevědomí, Vítek se chytil hned v prvních zápasech, kdy dostal více prostoru, a teď se veze na takové vlně euforie,“ myslí si Lukáš Feštr, který hraje na stejné pozici rozehrávače českou nejvyšší soutěž za Děčín.

Důležitou úlohu pochopitelně hraje i Krejčího nadřízený Quin Snyder. Brzy šedesátiletý Američan platí za trenéra, který umí pracovat s mladými hráči a pomáhá jim rozvíjet jejich potenciál.

„Vít si pozici jednoznačně vybojoval hlavně sám. Hodně mu ale pomohl i kouč, který mu rozumí a vidí jeho přínos i v polohách, kde by to jiní trenéři nedokázali docenit. Krejčí se v lize udržel díky obraně a postupně si při větší důvěře trenéra začal budovat silnější postavení v útoku, kde je v NBA většinou jasná hierarchie. Teď už má takovou pozici, že když je v utkání rozjetý a trefí dvě tři střely, spoluhráči ho dál krmí,“ vysvětluje Štěpánek.

„Důvěra trenéra je důležitým faktorem. Musíte dostat minuty, abyste se mohli ukázat. A když je dostanete, tak musíte podat dobrý výkon, aby trenér věděl, že se na vás může spolehnout. Tady se to sešlo a Vítek teď hraje, jak hraje,“ souhlasí Feštr.

Krejčího fantastická bilance při střelbě za tři body přesto bere dech. V průměru se pokusí o pět až šest trojek za zápas. A téměř v polovině případů to skončí košem.

„Už předchozí dvě sezony měl úspěšnost 41 a 43 procent, což je znak velice slušného střelce. Letošních 47 procent je ale přece jen hodně a nevěřím, že to tak vysoko udrží. Nicméně i zopakování 43 procent z loňska by bylo famózní. Pokud sezonu v podobném duchu dotáhne do konce v tomto stylu, půjde o jeden z nejhodnotnějších kontraktů v lize,“ říká Michal Bernáth, novinář a autor podcastu o NBA Two Man Game.

„Při absenci generála palubovky Younga hrají Hawks ve větším tempu a to se týká i Krejčího. Před sezonou mi navíc říkal, že i trenér Snyder po něm chce víc sebevědomí, víc hry s míčem. Na druhou stranu Vítek není ten typ hráče, který by to s chutí bral na sebe, zkouší spíše střely, které na něj vyjdou v rytmu hry přirozeně,“ dodává.

Současnou téměř sluncem zalitou situaci kalí jen jediná věc. I přes perfektní výkony a skvělá čísla Krejčí do zápasů téměř se železnou pravidelností naskakuje z lavičky. Není členem základní sestavy. Co to znamená? A může se to do budoucna změnit?

„Hlavní důvod bych viděl v tom, že týmu se daří. Trenér pak nemá tolik důvodů základní sestavu měnit. Zastávám názor, že je jedno, kdo zápas začíná, ale důležité je, kdo ho končí. Někdy je lepší být náhradníkem a hrát 25 až 30 minut než začínat v základu, ale hrát 15 až 20. A i takoví hráči v NBA jsou,“ líčí ligový profesionál Feštr.

„Roli může hrát i smlouva. Není tajemstvím, že v Americe mají kolikrát přednost hráči, kteří berou více peněz. A nemusí to ani znamenat, že na to mají výkonnost. Je ale každopádně dobře, že Vítek minuty dostává. Snad rapidně neklesnou po návratu Younga na palubovku, byla by to škoda,“ uzavírá hráč Děčína.

Atlanta Hawks jsou aktuálně v tabulce Východní konference na sedmém místě a jejich jednoznačnou ambicí je postup do play-off. Renomovaný server The Athletic je před sezonou označil za pátý nejlepší tým celé ligy.

„Současné vyšší cíle Hawks jsou pro Víta dvousečné. Každý hráč chce nastupovat za dobrý tým, který má šanci jít daleko v play-off, a zahrát si v daleko vyšší intenzitě, než ve které se hraje v základní části. Na druhou stranu je s tím ale spojen daleko větší tlak na konzistentní výkony a neustálé potvrzování formy. Tím spíš, že v Atlantě je na Krejčího pozicích opravdu přetlak,“ myslí si Štěpánek.

„A jestli má s něčím Vít dlouhodobě zatím problémy, tak právě s vyrovnaností výkonů, hlavně ve střelecké úspěšnosti. Na druhou stranu to má složité. Nedávno třeba dal při výhře nad Pelicans 21 bodů, když proměnil sedm z deseti trojek. A v dalším utkání v Charlotte se za 32 minut dostal k jediné střele,“ doplňuje novinář.

Krejčí teď hraje v průměru okolo 23 minut za utkání. Těší se důvěře trenéra a fanoušci ho zbožňují. A chválí ho i jeho předchůdci, třeba bývalý hráč Bostonu či Clevelandu a současný reprezentační manažer Jiří Welsch. Lze ale basketbalistu Atlanty s ním či Tomášem Satoranským srovnávat?

„Když Jirka Welsch do ligy v roce 2002 přišel, vypadala hra úplně jinak. Už posun od Satyho k Vítkovi je, myslím, příznačný pro způsob, jakým se změnila tvář útoku – hráči na hlubších pozicích iniciují mnohem častěji ofenzivu, bez střelby za tři body je pro ně složité sehnat minuty. Před 20 lety oproti tomu byly častější izolace útočníka a hra hvězd jeden na jednoho,“ vysvětluje Bernáth.

Krejčímu současná basketbalová doba sedí a své místo na slunci v Atlantě konečně našel. Díky zarputilosti a univerzálnosti navíc může být v zámoří platným hráčem ještě dlouho. A tuzemského fanouška může těšit, že s Tomášem Satoranským česká éra v NBA neskončila.