Konec šéfa Tottenhamu. Klub dostal mezi elitu, přesto ho fanoušci nesnášejí

Rozhovory příliš často nedával. Na začátku srpna ale Daniel Levy udělal výjimku, když byl hostem populárního podcastu The Overlap někdejšího obránce Garyho Nevilla. Řeč přišla i na jeho komplikovaný vztah s fanoušky, kteří opakovaně žádali jeho hlavu. „Jsem si jistý, že až tady jednou nebudu, tak moji práci docení,“ říkal výkonný předseda klubu.

„Až sem přijdete, uvidíte náš nádherný stadion a uvědomíte si, že jiné kluby teď kopírují to, co děláme. Bude to znak toho, že jsme vybudovali něco velkého a že jsme něco dělali dobře,“ popisoval své pocity.

Předpověděl si vlastní osud, nebo už v té době tušil, že jeho dny v Tottenhamu jsou sečteny? Těžko říct. Faktem je, že téměř přesně o měsíc později byl z šéfovské pozice odvolán. Oficiální prohlášení sice mluvilo jen o jeho odchodu, zdroje BBC i dalších britských médií však měly jasno. Tohle dobrovolná rezignace rozhodně nebyla.

Tak nějak mimoděk, po třech odehraných kolech nové sezony, skončila jedna z nejvýznamnějších funkcionářských ér v historii Premier League.

Levy šéfoval Tottenhamu od března 2001, odešel tedy po téměř čtvrt století. Přicházel do klubu, který v devadesátých letech v lize pravidelně končil mezi desátým a patnáctým místem. Loučí se jako předseda klubu takzvané Big six, velké anglické šestky. Vedle Liverpoolu, Arsenalu nebo Manchesteru United.

„Když přicházel, byl to nemastný neslaný klub středu tabulky. S přestárlou sestavou, bez hvězd, s poetickým, ale zastaralým stadionem. Ne moc dobré vyhlídky. Dvacet let poté byl Tottenham jedním z týmů, které zakládaly Superligu. A jakkoli ten nápad byl strašný, už to, že byli Spurs ke stolu přizváni, je důkazem Levyho úspěšné práce,“ říká pro Seznam Zprávy analytik Daniel Pišťák, spoluautor podcastu Fotbal Venku a dlouholetý příznivec Tottenhamu.

Značka Tottenham Hotspur je dnes řazena vedle klubů s daleko většími úspěchy či historickým významem. Zároveň výrazně vzrostla její hodnota. V roce 2001 byli Spurs oceňováni na 80 milionů liber, dnes je to přes tři miliardy.

Tottenham je zároveň nejvýnosnějším klubem Premier League – navzdory vysokým příjmům se Levymu dařilo držet výdaje na platy a přestupy hráčů v přijatelné míře. Jinými slovy, severolondýnský celek je zavedenou a ekonomicky zdravou značkou. S moderním a nádherným stadionem, na němž se konají koncerty Beyoncé či zápasy NFL.

Jenže fanouškům stále něco chybí. Trofeje. Pod Levyho vedením Tottenham vyhrál jen dvě: Ligový pohár v roce 2008 a letos na jaře Evropskou ligu. Navzdory velkému progresu i dobrým ekonomickým výsledkům se Tottenhamu nevyhýbal výsměch, že je jen odpuzovačem trofejí, ze kterého i Harry Kane musel zmizet, aby aspoň někdy něco vyhrál.

„Levymu svědčilo prostředí, kdy se Spurs drápali nahoru a Premier League byla víceméně britskou záležitostí. V nové realitě, kdy jsou v lize najednou výrazně movitější a na peníze nehledící vlastníci, se už nedokázal přizpůsobit. To způsobilo stagnaci klubu od roku 2019,“ vysvětluje Pišťák. „Jeho největší chybou tak bylo, že i v roce 2025 zkoušel uspět s modelem, který fungoval před deseti lety.“

Jeho odchod během první reprezentační přestávky působil jako blesk z čistého nebe. V kontextu širších změn v klubu to ale úplné překvapení není. Tottenham prošel v první polovině roku poměrně razantní přestavbou vnitřních struktur: Byla odejita Donna Cullenová, Levyho pravá ruka, ustavila se funkce CEO, kterou dřív Spurs neměli a jeho roli plnil sám Levy coby výkonný předseda.

Ke změnám došlo i v dozorčí radě. To vše oslabovalo Levyho pozici. Přes to všechno toto dění přežil a vedl letní přestupové okno, kdy do týmu přišli třeba Mohammed Kudus či Xavi Simons – aby pak za pár dní skončil. „I vzhledem k jeho mediální aktivitě v posledních měsících to působí překvapivě a zřejmě to ani on sám nečekal,“ myslí si Pišťák.

Levy byl v klubu nejen výkonným předsedou, ale také minoritním akcionářem. Primárním vlastníkem klubu byl přes společnost ENIC podnikatel Joe Lewis. Ten se vzhledem k vysokému věku stáhl do ústraní a jeho roli převzala dcera Vivienne. Právě ona se svým bratrem Charliem má dnes hlavní slovo.

Podle zdrojů webu The Athletic došla Lewisova rodina k názoru, že aby byl klub na hřišti úspěšnější, musí Levyho éra skončit. „Lewisové tenhle klub milují po generace. A teď chtějí fanouškům dát, co si přejí. Více vítězství a častější triumfy,“ prozradil novinářům jeden z blízkých přátel majitelů Spurs.

Odchod neoblíbeného předsedy, jehož mnozí příznivci považovali za hlavní důvod, proč Tottenham nedovede konkurovat Liverpoolu či Manchesteru City, však může být dvojsečnou zbraní.

„Navzdory pověsti a postavení byl Levy vždy jen vysoce postavený zaměstnanec, který plnil příkazy svého šéfa. To, že byl prakticky vyhozen, to zdá se potvrzuje. Pokud Spurs šetřili na přestupech a platech a působili spíše jako obchodní subjekt než fotbalový klub, bylo to proto, že se po něm taková politika požadovala,“ tvrdí Martin Samuel, sloupkař listu The Times.

U jiných klubů dnes vnímáme množství rozličných funkcionářů v nejrůznějších pozicích. Přes paletu předsedů, CEO, technických ředitelů či členů představenstva je u řady týmů Premier League často složité odhadnout, komu náleží hlavní odpovědnost. Tady to bylo čtvrt století jasné.

Tottenham rovná se Daniel Levy. Díky výrazné viditelnosti i image zlého lorda Voldemorta byl tak zkušený manažer pro rodinu Lewisových ideálním hromosvodem. Veškeré protesty a kritika byly namířeny proti němu.

To se nyní změní. Klub má nového CEO i předsedu představenstva, jenž však není členem výkonného managementu. Oba jsou ve funkcích teprve pár měsíců a jejich pozice navenek jistě nebude taková, jakou měl Levy. Pokud se Spurs nebude dařit, pozornost fanoušků i médií se teď bude v první řadě upínat na majoritní akcionáře.

Klub s kohoutem ve znaku tak musí naplnit to, co si Lewisova rodina vytkla jako cíl. Začít daleko více vyhrávat. „Asi přijde uvolnění platových mantinelů, které si Spurs předtím nastavili. A může se změnit model utrácení na přestupovém trhu. Spíše než přivádět více levnějších hráčů teď vsadí na menší počet hvězdnějších posil, které klub zatraktivní i marketingově,“ tipuje analytik Pišťák.

Levy už do toho ale mluvit nebude. Šéfovské křeslo v klubu mohl opustit s pocitem, že klub dostal mezi elitu, ale též s hořkostí, že pro spoustu fanoušků bude stále vnímán jako negativní postava. Ten, kvůli kterému Spurs nevyhrávají a stojí na místě.

„Přirovnal bych to k trenéru Arsenu Wengerovi v Arsenalu. Dlouho ho nebylo za co kritizovat. Jenže v posledních letech ve funkci jeho metody a způsob přemýšlení přestaly fungovat a kritika na jeho osobu získala na oprávněnosti,“ myslí si Pišťák. „Možná se ukázalo, že doma zkrátka nikdo není prorokem. A Wengera mezi funkcionáři pořádně docení až v budoucnu.“