Křehký vztah fanouška k reprezentaci. Fotbalistů se dotkla kritika

Fotbalové Maďarsko v posledním kvalifikačním zápase proti Irsku hnalo do baráže na světový šampionát 60 tisíc vášnivých fanoušků. Po trefě Parrotta ze šesté minuty nastavení se cítili, jako by celý národ dostal kudlu do zad. Sen o šampionátu zmizel. Fyzicky to bolelo.

I Česku, v posledním zápase v Olomouci proti Gibraltaru, ještě o něco šlo. Jistě ne o tolik, barážové semifinále mělo v kapse, povinné vítězství potřebovalo k jistotě druhého koše a výhodě domácího prostředí. Po drtivé výhře 6:0 to vyšlo, jenže olomoucký Andrův stadion s kapacitou pro dvanáct a půl tisíc diváků byl sotva poloprázdný.

Ač oficiálně hlasatel oznámil 6587 diváků.

Smutný pohled do reality.

Ani po jasném vítězství a hladovém projevu se po utkání nekřepčilo. Naopak, znovu se zbytečně vyčítalo. Kotel českých fanoušků si volal tým k sobě na děkovačku za bránu, jenže ten kupodivu nepřišel. Dorazili pouze lídři Tomáš Souček s Vladimírem Coufalem.

Asi v desetiminutové debatě létaly k hráčům i kelímky s pivem. Mužstvu se nelíbilo, že během utkání necítilo podporu, jelikož fanoušci od první minuty spustili: Bojujete za Česko!

„Je to složitá situace, která se stala mezi námi a fanoušky,“ vysvětloval kapitán Souček postoj týmu. „K fanouškům máme respekt, ale dnes jsme necítili, že jsme spolu, že se chceme na mistrovství světa dostat společně a tohle byla odpověď. Dáme gól a neradovali se… Mrzí nás to. Určitě ale chceme fanoušky mít na své straně. Jsou důležití. Věřím, že nás to spíš spojí, než rozdělí, že nám to pomůže a v nejdůležitějším zápase v baráži budeme jednotní.“

Pardon, ale chápete to? Jako by snad fanoušci, kteří za týmem létají všude možně, obětují svůj čas i prostředky, neměli právo ani na tak malý projev kritiky?

Generální manažer českých reprezentací Pavel Nedvěd se v rozhovoru pro ČT za reakci hráčů fanouškům omluvil.

Trenér Jaroslav Köstl k tomu na tiskové konferenci dodal: „Ještě jsem to s hráči neprobíral. Jen jsem jim řekl, že kopání příkopů z jedné nebo druhé strany nikomu nepomůže. Mělo by dojít ke smíření, věřím, že fanoušci poženou tým do baráže. Když se zvládne semifinále, jsme jeden zápas od mistrovství světa a to jsme si všichni přáli.“

Jen za jiných okolností. Reprezentace si nepochopitelně dál kazí křehké pouto s fanoušky.

Šedesátník Josef, čtyřicátníci David s Miloslavem i třicátník Adam chodí v Olomouci na fotbal běžně. Mají ho rádi. Nechyběli ani na posledních zápasech české reprezentace, když zavítala na Andrův stadion. Pondělní zápas proti Gibraltaru s výkopem 20:45 však nezávisle na sobě vynechali všichni, třebaže všichni měli k dispozici volné vstupenky uvolněné pro firmy a partnery národního týmu.

Pro šéfy nebylo snadné tento benefit zaměstnancům udat.

Slyšeli důvody, jež se prolínaly:

„Už o nic nejde a po tom bídném výkonu proti San Marinu ani nemám chuť.“

„Po zápase se San Marinem nevidím jediný důvod jít.“

„Hraje se navíc pozdě, ráno mám práci a syn školu.“

„Raději půjdu předtím v Olomouci na hokej. Současná reprezentace mě vůbec nezajímá. Odchodili zápas se San Marinem i proti Saudské Arábii. O porážce na Faerech se nemusíme ani bavit. Nemohou se divit, že nezaplní stadion. Je to jejich vizitka. Už aby byla zase liga.“

Je to jen malý vzorek ponuré nálady, která se vane z výkladní skříně českého fotbalu, ale nepotřebujete oslovit renomovanou agenturu k průzkumu, abyste došli k totožnému závěru: reprezentace netáhne, nebaví. Co hůř - poslední dobou často přímo štvala.

Než se rozstřílela proti slaboučkému Gibraltaru, bývala to pro fanoušky spíš ztráta času, peněz a nálady. Tak proč na ni jít, když fotbal vás má naplňovat radostí a vášní, i když to nevyjde tak jako v Budapešti?

Český kotel za bránou, Fanatismus Česko, na sociální síti avizoval, že dá najevo nespokojenost s výkony. Od první minuty utkání proti Gibraltaru pak hlasitě spustil výzvu: „Bojujte za Česko!“

Mnohokrát to opakoval, než Češi díky své zarputilosti trpaslíka zašlapali.

Od 50. minuty, za stavu 6:0, už fanoušci juchali: „To je naše Česko!“

Asi největší obžalobou stavu české reprezentace byl čtvrteční pouťák proti San Marinu, poslednímu týmu žebříčku FIFA. Dorazilo na něj jen 3721 diváků. Sázka na premiéru a nadšení v Karviné nevyšla. Zaplnit pětitisícový stánek se nepodařilo. Navíc upachtěné vítězství 1:0 po trefě kapitána Součka na další dostaveníčko národního mančaftu v Olomouci nenavnadilo.

Pouto mezi fanouškem a reprezentací se zase přetrhalo. Přitom se zdálo, že chvíli pod trenérem Jaroslavem Šilhavým zesílilo. Konkrétně během odloženého Eura 2021. Tým působil zdravě, týmově, pospolitě.

Jenže nakonec také nudně a rozhodně ne zdravě. Vzpomínáte?

Čest nejvěrnějším, co v mírném dešti a třech stupních vyrazili v pondělí večer v Olomouci povzbuzovat, nebo aspoň sledovat počínání hráčů v dresech se lvíčkem na prsou.

Bylo jich přes šest tisíc, což je na Olomouc, na kterou bývá i proti nezvučným sokům spolehnutí, málo. Vstupenky v cenovém rozmezí 190 až 890 korun nebyly horkým zbožím.

Reprezentace zakončila kalendářní rok na Hané výhrou už potřetí za sebou. V rodišti trenéra Karla Brücknera, který stále jako jediný trenér dovedl Česko před 20 lety na světový šampionát, vyhrála posledních pět zápasů.

„V Olomouci je super stadion, návštěvnost tady byla vždy výborná,“ chválil před výkopem vděčné publikum záložník Souček.

Vybavil si, jak loni, když český národní tým porazil na Andrově stadionu Gruzii 2:1 a zajistil si návrat do elitní skupiny Ligy národů, je hnalo 12 221 diváků.

Nebo jak v roce 2023 stvrdila reprezentace v Olomouci před 11 650 lidmi výhrou 3:0 proti Moldavsku postup na Euro, jenže utrápený kouč Šilhavý po zápase oznámil konec u reprezentace, potlesk novinářů mu byl slabou útěchou. Pachuť z toho, že si reprezentanti Coufal, Kuchta a Brabec vyrazili před utkáním zapařit do místního klubu Belmondo, přebíjela všechno.

Nastala éra Ivana Haška, ale o éru se vlastně, jak už víme, nejednalo. Zlepšení týmu oproti Šilhavému žádné, spíše naopak.

Zase se hledá trenér. Haškův asistent Jaroslav Köstl má být dočasným řešením, jež ukazuje na nepřipravenost vedení.

Plno bylo v Olomouci také na národní tým v roce 2022, to v přípravě zdemoloval 5:0 Faerské ostrovy. Ano, Faery…

Hattrickem se blýskl debutant Mojmír Chytil, tehdy ještě útočník místní Sigmy. Řekl si o přestup do Slavie.

Pondělní sváteční návštěva 17. listopadu spíše připomněla v Olomouci zápas proti omlazenému Kuvajtu z listopadu 2021, výhru 7:0 tehdy sledovalo jen 5367 diváků.

O jejich přízeň je potřeba usilovat, hýčkat si ji. Jenže hráči se zachovali opačně, nepřiměřeně podrážděně. Nedá se reprezentaci pod novým velením vytknout, že by nešlapala do marketingu. Na sítích většinou slaví úspěchy, je vtipná, nápaditá, trendy, jenže takovou ji chtějí fanoušci na hřišti. Když to nejde tam, může vám dělat trailery třeba Tarantino a plno nebude.

„I my hráči to vnímáme, že na klubové úrovni fanouškovství je daleko větší než na reprezentační. Myslím si, že to správně není. Ale my si vážíme každého fanouška, který nám fandí,“ přemítal Souček. „Víme, že jsme vlastně v březnu dva zápasy od mistrovství světa. To je náš cíl a chceme tam dostat všechny fanoušky. Hrajeme to pro lidi, samozřejmě oni chtějí vidět góly.“

Česko skončilo na druhém místě skupiny a v březnu ho čeká play off o světový šampionát. V Olomouci potřebovalo zvítězit, aby se před losem dostalo do druhého ze čtyř výkonnostních košů a mělo výhodu semifinále v domácím prostředí. Aspoň to se podařilo, navíc způsobem, který diváky odměnil za oddanost.

Restů však zbývá dost. A po malicherné reakci týmu zase potrvá, než Česko odpustí a bude mít fotbalovou reprezentaci rádo bez výčitek.

Svižná hra jako proti outsiderovi z Gibraltaru nesmí být jen omluvou, ale trvalým nastavením.