Článek
Český fotbal potřebuje rázné změny. První přišla, trenér Miroslav Koubek končí. Nebude to však změna všespásná. A mimochodem, jestli něco kouče stálo angažmá, tak rozhodně ne mediální kampaň, kterou dost nešikovně zmiňoval.
Jen pro srovnání. V Tunisku vyhodili trenéra Lamouchiho hned po první porážce na mistrovství světa. Vůbec se s ním nepárali a fanoušci by ho nejradši kamenovali.
V Saúdské Arábii odstoupil rovnou šéf svazu, protože „za selhání přijímá plnou zodpovědnost“.
A v Jižní Koreji došel vztek tak daleko, že trenérovi po vyřazení rozostřili tvář v televizním vysílání. Tak, aby ho naštvaný národ ani nemusel vidět. Po internetu mu vyhrožovali smrtí a prezident země Hong Mjong-po nařídil vyšetřování: „Vyzývám ministerstvo sportu, aby zavedlo okamžité reformy.“ Jen připomeňme, že Korejci byli českým soupeřem a získali ve skupině tři body, zatímco Česko jen jeden.
Mezitím trenér Koubek po sérii kritických komentářů napříč všemi platformami ve svém rezignačním vyjádření píše o „fabulacích a mediální kampani“. Na tak zkušeného člověka, který má za sebou velmi povedenou kariéru, se to chápe jen těžko.
Jestli ho něco stálo zaměstnání, pak jedině to, jakým způsobem chtěl s mužstvem uspět na šampionátu.
Hlavně obranou. Hrou na jistotu. Všechno se sesypalo, když začal hned po prvním utkání šíleně rotovat sestavou. Do mužstva zbytečně vlezlo napětí. A proč nedal ani za rozhodnutého stavu proti Mexiku šanci teenagerovi Hugovi Sochůrkovi? Reagoval, že by to bylo jen gesto. Ale jak by se aspoň něco takového českému fotbalu hodilo.
Nepřišlo ani gesto, ani úspěch, ani zajímavý herní projev. A upřímně, ani ona mediální kampaň.
Pokud platí, že Koubek funkci nabídl svazovému šéfovi sám, odchází v tomto ohledu s hlavou nahoře. Možná prozřel. Možná ho prostě v necelých 75 letech nebavilo číst a poslouchat kritická slova. Možná si uvědomil, že nemá tým kam posunout, jakkoli o tom ještě po debaklu 0:3 od Mexika mluvil.
Každopádně fotbal znovu padl k bodu nula. Možná ještě níž. Zázračně zvládnutá baráž, ve které reprezentace dvakrát zvládla penaltový rozstřel, zůstane jen milým záchvěvem. Tehdy byl Koubek na vrcholu a zapomnělo se, že to může být jen přelud. Nakonec u národního týmu vydržel pouze 192 dní. Smlouva, která měla trvat do června 2028, se ukončuje okamžitě, k poslednímu červnu.
Ještě před půl rokem byl fotbalový předseda David Trunda nadšený a líčil: „Pan trenér hoří touhou pro reprezentaci pracovat a také má plán.“
Po baráži nadšeně zvolal: „Je to Pan stratég.“
Kdy hráli Češi a výsledky na MS ve fotbale 2026
Jenže teď je všechno jinak. Za Koubkem vidíte pět soutěžních zápasů, z nichž žádný nevyhrál, přestože v březnové baráži s ním (a díky němu) prožila celá země obrovskou dávku štěstí.
Účast na mistrovství světa pak měla být jeden velký svátek, místo toho zůstává hořkost. Spekuluje se o přetížení hráčů, o rozporech uvnitř týmu, dokonce i mezi Koubkem a generálním manažerem Pavlem Nedvědem. Z tohoto pohledu je dobře, že Koubek končí. Po ohni, který chtěl v mužstvu zažehnout, zůstal jen popel.
Ale co s tím?
Kdo bude Koubkovým nástupcem?
Už konečně nastal čas pro cizince, který nebude podléhat panice?
Vypadá to jako sportovní sebevražedná mise. Národní tým je bez útočníka Patrika Schicka, jediného hráče s opravdovým mezinárodním renomé. Další mazáci o konci minimálně seriózně přemýšlejí. Prožili takové zklamání, že těžko hledají motivaci. Těšili se na vrchol kariéry, první světový šampionát pro Česko po dvaceti letech, místo toho je nepovedený turnaj profackoval. Už na přelomu září a října je čekají čtyři duely Ligy národů proti velmocem z Anglie, Chorvatska a Španělska. Pokud by Češi hráli jako na MS, každý takový zápas zavání debaklem.
Než se začne řešit seznam Koubkových nástupců, musí si vedení českého fotbalu odpovědět na kardinální otázku: Opravdu stávající tým nemá na víc?
Pokud ne, jedná se jen o změnu pro změnu a je vcelku jedno, jestli hráče povede Koubek, jeho předchůdce Ivan Hašek nebo někdo podobný.
Pokud ano, musí přijít někdo, kdo bude chtít hrát jiný fotbal. Zábavnější. Riskantnější. Odvážnější. S jinými hráči. S rychlostními a technickými typy, kteří víc odpovídají tomu, kudy se v roce 2026 jde k úspěchu. I za cenu toho, že třeba ve Španělsku schytají Češi více gólů, než by bylo záhodno. Ale i statečná porážka se zajímavější hrou bude teď otráveným fanouškům stačit.
