Článek
Pro český fotbal je to možná zpráva roku: Hugo Sochůrek odletěl do Ameriky. Mladičký sparťanský záložník nejprve v neděli zlomil historický rekord, protože v 17 letech nastoupil za národní tým. A pak ho trenér Miroslav Koubek pozval rovnou na mistrovství světa.
Unikát. Úkaz. Naposledy se totiž něco takového stalo v roce 1970.
Tehdy dostal šanci jistý Milan Albrecht. Pár týdnů před dvacetinami nafasoval dres s číslem 20, pokoutně podepsal smlouvu s firmou Puma na kopačky, čímž si vydělal na Renault 8, v hotelu dostal dvoulůžák s Josefem Jurkaninem, ale na zápasy se jen díval. „Až časem mi začalo docházet, co to bylo za milník v kariéře,“ vypráví na prosluněné zahradě u svého domku v Trenčíně. Za pár dní se chystá s operovaným bederním kloubem na rehabilitaci do termálních lázní Bojnice, kde s manželkou Renatou oslaví zlatou svatbu.
Zdá se to jako věčnost, přitom během šampionátu v Mexiku 1970 jste se ještě neznali.
Já byl mladé ucho z Jednoty Trenčín. Vůbec jsem nepřemýšlel, že by mě státní trenér Jozef Marko mohl vybrat. Pak mi jednoho dne zavolal jeho bratr Václav, který v Trenčíně dělal tajemníka: Milane, vypadá to, že budeš v nominaci. Mně táhlo na dvacet a nijak zvlášť jsem to neprožíval, až zpětně jsem si uvědomil, že jsem měl za sebou dva a půl roku v lize. Hrál jsem pravidelně pod Michalem Vičanem. Říká vám to jméno něco?
Samozřejmě, trenérská legenda, Miško báči. Po válce získal čtyři tituly se Slovanem jako hráč a jako trenér dokonce vyhrál Pohár vítězů pohárů v roce 1969.
On byl svojský. Jednoduchý, ale dobrý člověk. Fotbalu rozuměl a nedělal z něho vědu. Uměl vytvořit dobrou náladu, sprdnout vás i vyhecovat. V jedné chvíli vám vynadal, za okamžik vás držel v náručí. Když zakřičel, věděli jsme, že je malér. Výborná škola.
Mirek Koubek? Toho si pamatuju z ligy. O rok mladší než já, brankář. Určitě udělal moc dobře, že toho vaše mladého vzal na mistrovství. Sochůrek se otrká, vyroste, pozná, co mu schází do nejlepších. I kdyby třeba nehrál minutu jako já v sedmdesátém v Mexiku, bude to pro něj zkušenost k nezaplacení.
Počkejte, překvapila vás tedy nominace? Kvašňák, Ivo Viktor, Vencel, Adamec, Kuna, Veselý… A zelenáč z Trenčína.
Vlastně už jsem nebyl zelenáč. V osmašedesátém jsme vyhráli mistrovství Evropy osmnáctiletých a já hrál ligu týden co týden. To nebyly jen čárky za účast v zápasech, které se tehdy počítaly v časopise Tip. Nepočítal bych si pětiminutové štěky, já hrával bez střídání, přestože jsem byl relativně mladý. Za pět let v Trenčíně si vzpomínám na jeden zápas, který jsem vynechal kvůli roztržené noze.
Poslouchám.
V Teplicích, mokro bylo, v souboji jsem dostal kopačkou. Vlastně až po zápase jsem zjistil, že krvácím. Letěli jsme do Piešťan, tam udělali pár stehů a šlo se domů. Mně se zranění jinak vyhýbala. S výjimkou zlomené čelisti.
Milan Albrecht / Sport SZ
- Narozen 16. července 1950.
- Bývalý fotbalový reprezentant a později trenér, útočník, levé křídlo.
- Účastník MS 1970, v době konání mu bylo 19 let.
- Mistr Evropy do 18 let (1968), mistr Evropy do 23 let (1972). „Trénovali nás pánové Fábera a Vengloš. Finále bylo na dva zápasy se Sovětským svazem, hrál proti nám Oleg Blochin. V Kyjevě 2:2, doma na Bazalech 3:1 a mohlo se slavit. Gól jsem dával v obou zápasech.“
- V reprezentačním áčku odehrál pět zápasů a vstřelil dvě branky.
- V lize hrával za Trenčín, Baník Ostrava, Banskou Bystrici a Vítkovice, celkem 334 zápasů a 65 gólů. „Když jsem v Trenčíně začínal, ještě jsem na hřišti potkal Tomáše Pospíchala, který kopal jako pravé křídlo za Spartu. Ten samý Pospíchal mě pak vedl v Baníku a nakázal, že z nás udělá nejtrénovanější tým ligy. My hrozně nadávali, jak nás v Šilheřovicích honil. Ale pak jsme si s radostí stoupali do fronty pro výplatu.“
- Největší úspěchy? Tři tituly s Baníkem v letech 1976, 1980 a 1981.
- Po kariéře trénoval, kromě jiného byl asistentem v Karviné, vedl NH Havířov. Na rodném Slovensku trénoval Trenčín, Dunajskou Stredu, Ličartovce nebo Zvolen. Teď koučuje vesnický Selec v osmé lize.
To se stalo jak?
Srážka hlavami. To už jsem byl v Baníku. Dohrál jsem a doktor v nemocnici mi pak povídá: Musíš tu zůstat. Ale proč? Čelist napuchlá, zub mi museli vytrhnout. Na šest týdnů mi sdrátovali hubu a manželka mi do špitálu na Fifejdách nosila jídlo. Já se nemocniční stravy nemohl dotknout, jak mi přišla odporná.
Vaše paní tvrdí, jaký jste dobrák. Že nezná skromnějšího člověka. Nebyla to špatná vlastnost pro útočníka?
Nemyslete si, já býval sviňa. Když šlo do tuhého, neznal jsem bratra. V Baníku byl výborný tým a musel jsem se o svůj flek pořádně prát, abych nemusel střídat. V tu chvíli šla skromnost stranou, což trenér Hadamczik dokázal ocenit.
Evžen Hadamczik, abychom si ho nespletli s mladším bratrem Aloisem, který šéfuje hokeji.
Vynikající trenér, jeden z milionu. To, jak rozuměl fotbalu a lidem, měl shůry dáno. Na Bazalech jsem měl dvoupokojový byt hned pod ním. Byl tak lidský. Měl své koně, na které se spoléhal za všech okolností, ale zároveň uměl udržet partu, která se za něj bila. Mohl toho strašně moc dokázat.
Českoslovenští teenageři na MS / Sport SZ
1934: Čestmír Patzel (Teplitzer FK). Bylo mu 19 let a při stříbrném šampionátu v Itálii dělal komparz Pláničkovi.
1938: Karel Senecký (Sparta). Rovněž 19 let, jen o čtyři roky později. Sparťan srdcem i duší. Ligu vyhrál před válkou i po válce. Elegantní útočník.
1970: Milan Albrecht (Trenčín). Táhlo mu na dvacet, když ho trenér Marko pozval do Mexika. Mimochodem, nejmladším Čechem na posledním mistrovství světa byl 24letý brankář Petr Čech.
Baník vedl už v osmatřiceti, jako nejmladší trenér v historii ligy. Získal dva tituly, třikrát skončil druhý, na Bazalech neprohrál 74 zápasů za sebou. A v září 1984 spáchal sebevraždu.
Vypulíroval služební auto a v garáži se oběsil. Vím, že měl krásné nabídky ze Západu. Do Německa ho chtěli dostat. Velmi žhavý byl Rapid Vídeň, kde už kopal Tonda Panenka. Nepustili ho. Vzpomínám, to už mi bylo třicet, jak mi říkal: Půjdu do Sparty, vezmu tě s sebou, jestli budeš chtít.
Taky to nedopadlo.
Měl pět šest pilířů, na které nedal dopustit. S námi se radil, nás držel a my mu to vraceli. Já, Libor Radimec, Rosťa Vojáček, Véna Lička, Zdenda Rygel a Luboš Knapp.
Vysmátý Milan Albrecht na oslavách Baníku Ostrava v roce 2002. To ještě kopal. Vedle se dobře baví bývalý spoluhráč Libor Radimec.
To, že jste z Baníku na dva roky zmizel kvůli vojně, bylo v plánu?
Nemohl jsem se vojně vyhnout. Původně jsem v Trenčíně po večerech dělal strojní průmyslovku. Strašně jsem se tomu bránil. K čemu maturita, když hraju fotbal? Mistr z fabriky TOS ale rozkázal: Jdeš do školy a basta! Čtyři z pěti let jsem odkroutil a přestoupil do Ostravy, kde jsem maturitu dodělal a rozhodl se pokračovat na univerzitě. Ale to už nebylo zadarmo, zápočtů málo, profesory jsem neznal, takže mě vojna neminula.
Ale proč Banská Bystrica?
Chtěli mě do pražské Dukly, protože si Mirek Gajdůšek zlomil kotník, ale plukovník Čikel, lehký atlet a můj budoucí soused, už měl domluvenou jinou Duklu. Dvanáctého června 1976 byla svatba, pak jsme odjeli do Tater na líbánky a rovnou jsem vyfasoval mundúr. Nelituju. Ve druhé lize jsem dal za Banskou Bystrici 15 gólů, postoupili jsme, hráli nejvyšší soutěž a já se mohl vrátit do Baníku.
Čeští teenageři na Euru / SZ
Tomáš Rosický (19 let, osm měsíců a sedm dní). Na Euru 2000 dostal šanci v základní sestavě, neboť bylo potřeba zacelit díru po potrestaném Patriku Bergerovi. Na mladíčka ze Sparty to bylo příliš. Soupeři z Nizozemska a Francie měli ve středové řadě obrovskou sílu.
Adam Hložek (18 let, deset měsíců a 20 dní). Na odloženém covidovém Euru 2021 nastoupil do čtyř zápasů z pěti, ale pokaždé jenom jako střídající žolík. I zpětně se můžeme ptát: Neměl hrát víc?
Pochybuji, že součásná generace tuší, jak to tenkrát chodilo. Upřímně, i příjmení Albrecht je zapomenuté.
Občas se ohlásí lovci autogramů, když jedou z Prahy na východ, aby doplnili památníčky, ale jinak mám svatý klid. Třináctiletého labradora jsme pochovali a nového pejska zatím nechceme. Těšíme se na každou návštěvu vnoučat. Syn se k tomu neměl, ale dcera, která žije přes 20 let v Itálii, za námi jezdí se šestiletým Alessiem a malinkou Diankou.
Taky ještě trénujete.
V dědině Selec kousek od Trenčína. Máme trénink dvakrát týdně, tak mi ten život aspoň rychleji ubíhá. Šéf se zdráhal, jestli mi tu práci nabídnout, aby nebyla pod úroveň, ale to se spletl. Úplně mi stačí.
Asi svým hráčům v osmé lize vyprávíte, že jste potkal Pelého?
Já byl mladý a Pelé bůh. Seděl jsem na lavičce jako náhradník, když před výkopem procházel kolem. Ale mě přitahovali všichni Brazilci tím, jak byli vysportovaní. Šlachovití atleti, kteří měli balon přišitý ke kopačce. Koukal jsem s otevřenou pusou, co umí. Rivelino, Gérson, Jairzinho, Tostão. To byli básníci. Když si uvědomím, že se dneska profíci ve slovenské lize přerazí o míč, je mi smutno.
Hurá do Mexika. Fotbalová reprezentace odlétá na mistrovství světa 1970.
Jistě nepřekvapí, že Brazilci celý šampionát vyhráli.
Byli mimořádní, ale konkurovat jsme klidně mohli víc, kdybychom ve druhém poločase nelapali po dechu. To bylo šílené hrát v Guadalajaře. Příjezd do Mexika se hrubě podcenil, měli jsme vyrazit o dva týdny dřív, abychom se mohli adaptovat na vysokou nadmořskou výšku. Jenže my museli pendlovat po Evropě, aby si Laco Petráš odseděl trest, který si nesl z kvalifikace. Když se pak chalani chtěli v Mexiku rozběhnout do druhého poločasu, pokaždé nemohli popadnout dech. Katastrofa.
A do toho zákulisní půtky, kdy půlka týmu obouvala kopačky od Adidasu a druhá od Pumy.
To nebyly žádné půtky, funkcionáři si po mistrovství vymysleli důvod, jak nás potrestat. I mně napařili tisícovku pokuty, přitom jsem byl v prvním zápase jen náhradník a proti Rumunům a Angličanům zůstal jenom na tribuně.
Upsal jste se Pumě?
My dostali kompletní vybavení od Adidasu, ale kluci z Trnavy byli zvyklí na Pumu. Jožo Adamec, Laco Kuna, Karol Dobiaš a Vlado Hagara museli před každým zápasem začernit znak šelmy, a když to na kopačkách uschlo, namalovali tam tři bílé čárky, aby je nikdo nepopotahoval. Než turnaj začal, přimotal se ke mně Jožo Adamec: Pojďme na izbu! A já: Proč? Co potřebuješ? Neptej se, jen podepíšeš smlouvu.
A jsme u toho.
Neměl jsem se na nic ptát. Jen si prostudovat částku a podepsat. To bylo sponzorství v plenkách, každopádně Puma nabízela lepší peníze. I když jsem byl při vítězném nebo remízovém utkání na lavičce, dostával jsem plné prémie. Kdo měl Adidas, musel hrát, aby si vydělal. Nechci cikánit a tvrdit, jestli na smlouvě bylo 350 nebo 400 dolarů za zápas, ale po mistrovství jsem odjel do Prahy a z Tuzexu si odvezl Renault 8. V barvě bordó. Panečku, to byl vůz. Od státu, že jsme špatně reprezentovali socialistickou vlast, jsme to ovšem schytali. Dostali jsme pokuty, trenéři Marko a Hucko nesměli trénovat.
Vaše paní mi vyprávěla, že jste v Mexiku málem zůstal.
I to vám řekla?
Naznačila.
Šéf hotelu, kde jsme bydleli, měl tři dcery. Krásné. Dvě už trochu starší, třetí v mém věku. Celia se jmenovala. Protože jsme tam trávili měsíc, něco málo ze španělštiny jsem ze slovníků pochytil a po slečně pokukoval. Hotel to byl pěkný, bazén měl, romantická zákoutí. Prostě jsme chodili na schůzky. Hoteliér na nic nečekal a před naším odjezdem nabídl, že vystrojí svatbu. Říkal, že bych v Mexiku hrál fotbal, slušně si vydělal a pak po něm převzal hotel.
Co na to vyprávění říkala paní Albrechtová?
Že jsem dobře udělal, protože bych nepoznal svého anděla strážného.
