Pražákův nákup: klub na dně ligy a za parkovištěm rival Dědek

Investiční skupina Kaprain, patřící Karlu Pražákovi, už nějakou dobu hledala fotbalovou adresu, se kterou spojí svoje jméno. Po jednání s Olomoucí a obšlapování kolem Plzně získala klub v nejvyšší soutěži: FK Pardubice.

Čistě geografickou optikou dává vstup do fotbalu logiku. Kaprain koupil od Agrofertu před dvěma roky Synthesii. Chemička zaměstnává zhruba 1500 lidí, což z ní dělá jednoho z největších hráčů v celém Pardubickém kraji.

Vlastnit fotbal je nyní moderní, liga se nachází ve zlaté éře, kdy se v ní točí velké miliony. Jedná se i o určitou dávku společenské prestiže a ukázku sepětí s regionem. I když jsou FK Pardubice posledním týmem nejvyšší soutěže, má tenhle krok pro movitého majitele i určitý společenský smysl.

Pikantní na tom ale je, že Kaprain vlastní kromě jiného třeba hokejovou Spartu, která je velkým rivalem Dynama Pardubice. Jedná se o dva nejbohatší kluby extraligy, které při stamilionových investicích (zatím) marně usilují o titul.

Hokejové Pardubice vlastní miliardář Petr Dědek a s Karlem Pražákem platí za velké soky. Kluby často usilují o stejné hráče, jako byl třeba před rokem Jiří Smejkal, který se vracel z Ameriky. Velké emoce ve Spartě spustilo, když se před rokem v létě upsal Pardubicím obránce Ondřej Mikliš, tedy sezonu předtím, než mu končil kontrakt.

V zákulisí platí, že co se týká smluv, dovedou být Pardubice štědřejší než Sparta. Oba kluby mají velké prostředky a dává logiku, že když se do Česka vrací nejlepší hráči, dva bohatí obři se v nabídkách potkají.

Dědek s Pražákem mají svoje zájmy i v golfu. Kaprain vlastní Oaks Prague, jediné české hřiště s licencí PGA Nationals, takže zde lze pořádat i velké mezinárodní turnaje. Společnost Relmost, kterou vlastní Dědek, zase pořádá od roku 2014 golfové turnaje ze série DP World Tour. V létě 2025 se ovšem nehrálo, Relmost hledá vhodnou lokalitu. Oaks Prague to patrně nebude.

A teď to hlavní: FK Pardubice sídlí na novém stadionu Arnošta Košťála ve středu města. Vedle malého parkoviště už desítky let stojí aréna pro Dynamo Pardubice.

Z velkých rivalů se tak stanou blízcí sousedé. Karel Pražák s Petrem Dědkem najednou mohou být blíž, než je napadlo.

Přejít z fotbalového stadionu do kanceláře hokejového klubu zabere pár sekund. Možná patnáct. Teoreticky by se oba miliardáři mohli zvát na kávu, kdyby měli takovou potřebu.

Důležité je taky vnímat, jaký klub Karel Pražák koupil. Nejsou to Pardubice, které kdysi hrály druhou ligu. Shoduje se jen město.

V Pardubicích vrcholový fotbal fakticky skončil v roce 2006. Čtyři podnikatelé (Vladimír Pitter, Vít Zavřel, Jaroslav Novák a Ladislav Novák) následně postavili divizní klub, když sloučili několik menších oddílů dohromady a začala cesta FK Pardubice.

Klub, který měl vizi, že zvládne fungovat jako rodina s kamarádskými pouty a akcentem na mládež i v tvrdém profesionálním světě. Jenže nástup miliardářů do nejvyšší fotbalové soutěže přinesl úplně jiné poměry.

Hlavou a nejsilnějším hráčem klubu byl od začátku podnikatel Vladimír Pitter. I když ještě svůj balík akcií vlastní, fotbal paradoxně neřídil. V létě ho ostatní tři akcionáři sesadili a skončila tak velká sága, kdy z divizního nadšení vyrostla prvoligová euforie postavená hlavně na pevných vnitřních vazbách.

Příchod Kaprainu by měl přinést peníze, které bývalí majitelé dát nikdy nemohli. A taky je to definitivní tečka za romancí, která připomínala sportovní filmy, na které máte chuť koukat kolem Vánoc.

Fotbal tady vyučoval jeden z nejlepších trenérů poslední doby Martin Svědík. Majitelé, trenéři i opory klubu se kamarádili. Všichni snili, že jednou postoupí do první ligy, postaví se stadion a vazby vydrží. V nízkonákladovém režimu se dařilo rychle sunout nahoru.

První silná vazba se přetrhla se Svědíkem, kterému vedení dlouho nemohlo odpustit, že odešel nečekaně do Baníku Ostrava. Na garážích před stadionem pak aspoň dlouho svítil nápis „Svěďa je Bůh“. V areálu se jeho jméno vyslovit dlouho nemohlo. Když, tak šeptem.

Test, jestli by mohl v Pardubicích fungovat cizí element, si klub prodělal ve druhé lize s Martinem Haškem. Vedení vyslalo do šatny sparťanskou buňku s koučem z Letné, ale experiment dopadl bídně. Jako kdyby trénovaly dvě skupiny, „my“ a „oni“.

Takže „mód rodina“ naskočil dál. Koučem byl mistr hlášek Jiří Krejčí, který za svým trenérským kutlochem pálil jednu cigaretu za druhou. I bez nového stadionu se podařilo postoupit do první ligy, kde teď Pardubice rozjíždějí pátý rok.

Postavit klub, za dvanáct let ho dostat z divize do nejvyšší soutěže bez bláznivého utrácení, pořád růst a zlepšovat se, beru jako velký kousek.

Jenže v nejvyšší soutěži se už investovat do kádru musí a management současně i musí uměl posily trefovat, ne jenom za ně utrácet.

Když to nevyjde, můžete skončit jako Pardubice. Sunout se níž a níž.

Sledovat lidské pardubické příběhy ve staré éře bavilo.

Nejlepší hráč druhé ligy Jan Jeřábek školil celou soutěž svými zasekávačkami. Mimo zápasy pracoval jako správce hřiště. Na stará kolena se z něj stal ještě fotbalový profesionál.

Brankář Martin Shejbal kdysi působil, že by mu bez různých ortéz a obvazů upadla půlka těla. Ale stejně bez tréninků nastoupil do brány. Válel a chodil kopat penalty.

Tohle všechno tvořilo silnou DNA společně se čtyřmi majiteli, kteří drželi vždycky při sobě a jejich jednota se navenek nerozsypala, ani když policie dělala razie u Pittera.

Skončila až teď, když fotbalu došel dech. Nejvyšší soutěž se stala místem pro daleko mocnější hráče, kterým Pražák samozřejmě je.

Jen se teď v Pardubicích začne stavět fotbal na úplně jiných principech. Končí éra s rodinou a vazbami, které se různě vyvíjely od divize. Úkolem Kaprainu je, aby přivedl tvrdý profesionalismus, minimalizoval omyly, zachránil ligu a všechno ostatní zanesl do kronik.

Lidé od Karla Pražáka dodají prostředky, dá se čekat i příliv nových partnerů díky kontaktům Kaprainu. Ale taky záleží, jak moc dovedou pracovat noví lidé se zažitými pořádky.

Ve městě je totiž jedničkou hokej, což ani nový bohatý majitel těžko někdy změní. V regionu je lídrem zase historicky hradecký fotbal, což bude taky dost obtížné prorazit.

Soupeři totiž teď nejsou Petr Dědek ani Hradec coby dlouhodobá jednička na fotbalovém trhu ve východních Čechách. Hlavní je vlastní struktura, kádr, záchrana v lize a silné vnitřní řízení.