Hořelo jim pod zadkem a bojovali. Zachránili prozatím trenéra Haška?

Hymnu zpívali bok po boku u lavičky, ale pokud by reprezentanti nezvládli kvalifikační duel na mistrovství světa proti silným Chorvatům, šéf českého fotbalu David Trunda by trenéra Ivana Haška s posvěcením výkonného výboru a s doporučením generálního manažera Pavla Nedvěda nejspíš odvolal.

Nic neřešící domácí bezbranková plichta tento scénář odkládá na neurčito, byť úvahy o prvním místě a přímém postupu jsou už mimo realitu.

„Zbytek kvalifikace musíme odehrát ve stejném stylu. Nachystat se na baráž tak, abychom byli připraveni na kterýkoli tým,“ velel do kamery ČT stoper Ladislav Krejčí.

Vyšťavení pánové v příkladně propocených červených dresech bod v závěru ubránili z posledních sil. Nejde jim moc co vytknout. Vydali se totálně, jak se sluší. Fanoušci to ocenili potleskem. Už v úvodu je k takovému přístupu nabádali povedeným choreem s nápisem: „Bojujme do posledního dechu!“

Marketingové oddělení reprezentace rozjelo před zápasem sérii nápaditých videí s exreprezentanty, například ze Strahovského kláštera s jednotným sdělením fotbalovému národu: Věříme.

Věříte taktéž, že český tým nebude po 20 letech chybět na světovém šampionátu?

Že to Hašek a spol. zvládnou? Jakkoli?

Třebaže Češi z posledních 26 utkání na domácí půdě prohráli jediné, remíza proti silnému soupeři s fantastickým čtyřicátníkem Lukou Modričem v sestavě zkrátka nestačila.

„Je to pořád málo,“ kývl obránce Vladimír Coufal. „Ale musíme si cenit bodu proti tak skvělému mančaftu. Myslím, že jsme potěšili fanoušky. Nemáme se za co stydět.“

Hašek z výsledku nadšený nebyl: „Brali bychom výhru, ale byl to naprosto vyrovnaný zápas. Hráči jeli nadoraz.“

I když si Chorvaté na rozdíl od domácích vytvořili tři gólové šance, výkon Čechů byl o poznání kvalitnější než v Osijeku, kde v červnu dostali ostudného búra a Haškova židle se pořádně rozkymácela.

Po aspoň poctivě odběhané lopotné výhře v Černé Hoře následoval bídný výkon v přípravě se Saúdskou Arábií (1:1), takže trenérská pozice zůstala ožehavým tématem nejen na stadionech, v hospůdkách, v obývácích u televize a mezi experty, ale také u vedení asociace.

Chorvati si do Prahy přiletěli pro remízu a mají ji. Cesta na mistrovství světa do Severní Ameriky se jim otevírá téměř dokořán. Pokud v závěru kvalifikace nezkolabují, zaslouženě si pojistí postup. Vlastně by bylo s podivem, kdyby to bylo jinak, když naposledy byli na velkém turnaji třetí a čtyři roky předtím dokonce hráli světové finále.

Zlatá generace jim sice povážlivě stárne, ale pořád stíhá a udivuje. Kapitán Modrič hrál reprezentační zápas číslo 191, Perišič 147, Kramarič 108, Pašalič 79. Mohli bychom ve jménech pokračovat, ale proč?

Jako hlavní důkaz nejlépe poslouží jubilejní sté utkání pro trenéra Daliče, který celou tu mašinu sestrojil a šikovně inovuje.

Otázkou ovšem je, proč souboj o první místo v kvalifikační skupině, ze kterého se postupuje přímo za americkým snem, vzdali Češi už v červnu. Prohráli 1:5, dostali ošklivě nafackováno a včera jen doháněli ztrátu, která dohnat nešla.

Odhodlání, energie, chuť, zarputilost, absolutní úsilí, dobře složená sestava, fajn taktika, nehrané vyhecované grimasy. To všechno na trávníku nechali. Proti šikovnějšímu a nabitému soupeři, který se v Edenu nehnal do zbytečných dostihů, mohli při troše štěstí vyhrát, leč by bylo vysoce nepravděpodobné, že by dohnali manko ve skóre.

V neděli budou na Faerských ostrovech pokračovat.

A bojovat o pokračování trenéra Haška. Záleží hlavně na hráčích, jak se k tomu postaví. Budou se prát i za něj.

Ačkoli má Hašek po 20 zápasech u národního týmu lepší bodový průměr než jeho předchůdci Šilhavý, Jarolím, Vrba a Bílek, prostě to pořád není ono.

Záblesky střídá nuda. Nudu střídají záblesky. Ostatně jako ve čtvrtek večer.

Pochopitelně to souvisí s úrovní hráčů, které má k dispozici. Žádné evropské veličiny, žádné nadprůměrné a takzvaně rozdílové borce, jak se moderně říká. Ten jediný, který by se dal do špičkové kategorie zařadit, je navíc dost nevyzpytatelný.

Všimli jste si, že by včera Patrik Schick chyběl? Bylo by to s ním lepší?

Jeden z nejlepších bundesligových kanonýrů je zraněný – a výkon reprezentace se zlepšil.

Můžete jen přemýšlet, jestli je lehce netečný útočník rušivým elementem, který do bojovného charakteru mužstva nepasuje, nebo mu trenérský štáb neumí najít vhodnou pozici. Obojí je špatně, každopádně pracovitý obr Chorý bývá v urputném pojetí českého týmu užitečnější pomocník. Chodí do soubojů, má zájem vybojovat ztracené míče, zády k bráně udrží míč proti přesile.

Čechům tuze chybí skalpy těžkých fotbalových vah, nedokážou je povalit. Nemají na to sílu. Špička reprezentaci uniká.

„Ale jestli chceme uspět proti světovým týmům, musíme předvádět takový výkon jako teď. Víme, že je nebudeme přehrávat a držet balon. Musíme mít šanci udržet vzadu nulu. Jsem pyšný na to, co jsme předvedli,“ hlásil Krejčí. „Musím pochválit celý mančaft, jak se všemi silami od první do poslední minuty bránil.“

Což o to, bránil bezvadně. Jenže útoků nebylo moc. Ne tolik, aby svalil Chorvaty k zemi. Zaskočit favority se tak nedaří. Na loňském evropském šampionátu Haškův tým padl s Portugalci i Turky. Patřil k nejnudnějším na turnaji. Raději už zapomenout.

Na Portugalce nestačili Češi ani v Lize národů. V ní podlehli také Španělům, se kterými uhráli jednu povzbudivou plichtu 2:2. To bylo před více než třemi lety a národní tým vedl ještě Jaroslav Šilhavý. Čekalo se na posun. Proto sám trenér skončil navzdory postupu na mistrovství Evropy.

Bolavá byla v roce 2022 i porážka v baráži o světový šampionát se Švédskem.

Teď veškerá pozornost směřuje k tomu, aby baráž o mundial v příštím roce vyšla. Jakkoli!

Vybavíte si, kdy Češi naposledy porazili elitní tým? Bylo to na Euru 2021 v osmifinále; po trefách Holeše a Schicka vyřadili Nizozemsko.

Na podobné infuze sebevědomí a euforie reprezentace od té doby čeká.

Posun nepřichází, ani pod mikroskopem byste ho nenašli. Hašek o sobě poslouchá pochyby, že mu dávno ujel vlak a že ani s asistenty Veselým a Köstlem, kteří mají dodávat pečlivý servis, nestačí na fotbalovou modernu.

A tak se dokolečka spekuluje o jeho pozici.

Po trapasu v Osijeku měli noví šéfové českého fotbalu, kteří vyhráli květnové volby, unikátní šanci prosadit razantní změnu. Možná i kvůli tomu k národnímu mužstvu povolali slavného Pavla Nedvěda coby manažera. Jestli chtěli Haškovi zamávat a cítili, že pro to mají pádné argumenty, příležitost prováhali.

Stačilo bouchnout do stolu.

Možná nebyli dost odvážní, spíš však neměli připravenou náhradní variantu.

Kdyby Česko prohrálo s Chorvaty i doma, nabízela se možnost s volným Miroslavem Koubkem. Jenže taktickému pedantovi, jenž byl nedávno odvolán v Plzni, je už 74 let a šlo by spíše o brigádu, překlenovací období.

Zahraniční cesta, po které jdou třeba Slováci s Italem Calzonou, zůstává nevyzkoušená. Spekulace o tureckém matadorovi Fatihu Terimovi byla jen reklamním trikem.

Teď by měli počkat a před očima si promítat černobílý transparent, který z vášnivého kotle fanoušků vyzýval: Bojujme do posledního dechu!

Čili s Ivanem Haškem.

Do jarní baráže o mistrovství světa.

Dokud Haškův soubor dýchá, věří.