Za kulisy zimní přípravy. Fotbalisté hledají formu na Maltě

Pro účastníky jde především o příjemnou přípravu v zimní přestávce na přírodní trávě a ve vhodných klimatických podmínkách. V lednu bývá na Maltě okolo 18 stupňů, svítí sluníčko, občas jen sportovce trápí fičivý vítr.

Letos se na Maltu vydaly Slovan Liberec a Trinity Zlín, v předchozích letech si příjemné podnebí vyzkoušely i opakovaně Sigma Olomouc, Mladá Boleslav, Zbrojovka Brno, Baník Ostrava i druholigový MAS Táborsko. Vítaná je i konkurence zahraničních týmů slovenských, rakouských či německých.

„Ale především je skvělé, že se můžeme připravovat na přírodní trávě a v teple,“ chválí si pobyt Luboš Kozel, trenér Slovanu Liberec.

Malta se stala pro české kluby pokladem.

Fotbalový turnaj, který organizuje sázkařská společnost Tipsport, si maltská strana pochvaluje. Převzalo nad ním záštitu i ministerstvo pro cestovní ruch. „V zimě bývá na ostrově dost málo turistů,“ upozorňuje Helmut Amhof, manažer maltského fotbalového svazu rakouského původu, který dostal za úkol propagovat zemi přes sportovní aktivity. A daří se mu to. „Turnaj přitahuje pozornost, píše se o něm a tím se píše i o Maltě,“ říká.

Vyplňuje poněkud hlušší období, kdy turistický ruch dosti uvadá. „Maltská strana vlastně vzkazuje českým občanům, ale i slovenským, německým či rakouským, že i v lednu může být na ostrově ve Středozemním moři krásně a příjemně,“ uvádí Václav Sochor, tiskový mluvčí společnosti Tipsport.

Pětileté zkušenosti jsou veskrze pozitivní. „Na Maltě se mluví anglicky, platí se eurem, stát je členem Evropské unie,“ vypočítává přednosti manažer projektu Lubomír Ježek.

Malta a další ostrovy (druhým největším je malebné Gozo) mají dohromady zeměpisnou rozlohu menší než Praha. Ale fotbal se rozvíjí dosti slušným tempem. Vždycky měl příznivce, ostatně vliv nedaleké Itálie je hodně silný a mnoho místních fanoušků netají slabost pro Juventus Turín, AC Milán, Inter Milán či jiné velké kluby.

Rozvoj však hodně brzdil nedostatek vody. Tedy sladké, moře je všude okolo. Jelikož na ostrově neteče ani jedna řeka, zadržovala se jen z dešťových srážek pomocí nádrží a umělých kanálů. A plýtvat vzácnou tekutinou na udržování travnatých ploch pro fotbal se zdálo nerozumné. Na četných stadionech čekala na milovníky míče kopaného dosti tvrdá půda, spíše mlat než trávník.

Vše se změnilo před několika lety, kdy Malta koupila od Izraele nejmodernější technologii na odsolování mořské vody. Blahodárné kapaliny bylo najednou dost i na hospodářské, a tedy i sportovní využití. Pro účastníky turnaje – a nejen pro ně, mužstva i zvučného věhlasu létají na Maltu na zimní soustředění – je přípravných ploch dostatek, vynikající terén nabízí i národní stadion Ta´Qali, kde se soutěžní zápasy odvíjejí.

Letos k němu přibylo druhé místo, které snese zatížení více zápasů v několika dnech, stadion Tony Bezzina, pojmenovaný po Anthony Bezzinovi, členovi maltského parlamentu a dlouholetém předsedovi populárního klubu Hibernians FC. Voní novotou a snadno naplní požadavky na pořádání fotbalových klání.

Čeští hráči si podmínky vysloveně pochvalují. „Moc se mi tu líbí, vypadneme z Česka, kde bychom hráli na umělce,“ lebedí si liberecký Matěj Valenta, český reprezentant výběru do 21 let. „Tráva je nejlepší, co nás může v zimní přípravě potkat. Ať už fouká, nebo nefouká, je to super,“ připomíná jen živel, který doprovází mořské pobřeží. „Je tu sedmnáct stupňů, krásná teplota,“ souhlasí zkušený zlínský obránce Václav Procházka .

A otužilci i v lednu mohou vlézt do moře. „Určitě to hráčům nezakazuju, je to otužování a nejlepší způsob rehabilitace. Studená voda, navíc mořská, je zdravá,“ přímo vybízí své svěřence liberecký kouč Luboš Kozel.

Český fotbal tak obohacuje vztahy, které s ostrovem zatím nabral především na reprezentační úrovni.

Maltský reprezentační výběr patří mezi fotbalové trpaslíky, nikdy se nezúčastnil mistrovství Evropy, natož mistrovství světa. Na své půdě však dokázal leckoho potrápit. Poznali to i čeští (dříve českoslovenští) hráči.

Bilance zní jasně pro středoevropské borce: 12, 9-3-0, 34:5. Ale všechny tři remízy – bezbrankové na maltské půdě – byly hodně nepříjemné. První přišla v kvalifikaci MS 1986, kdy za československý výběr neproměnil kultovní záložník Jan Berger pokutový kop a i vinou této ztráty tým Josefa Masopusta na šampionát do Mexika nepostoupil.

Podobný průběh měl zápas kvalifikace ME 1996, kdy při penaltě selhal Jan Suchopárek, ale nakonec si už český výběr došel na EURO v Anglii pro stříbro. Další zaváhání přišlo v kvalifikaci MS 2002, český tým si přesto zajistil aspoň (neúspěšnou) baráž.

Trápení poznal i Luboš Kozel, jenž jako trenér vedl na letošním Tipsport Malta Cupu Slovan Liberec. V kvalifikaci MS 1998 ve Francii zažil hubené vítězství 1:0. „Malta se doma proti favoritovi vždycky dokázala vyhecovat,“ vzpomíná. „Venku ale pak dostávala příděly,“ připomíná tenisové výsledky dvakrát 6:0 (1996 a 2016) a jednou 6:1 (1994).

Úskalí spočívalo i v nekvalitním trávníku na národním stadionu v Ta´Qali. „Byl to mlat, víc písek a hlína než tráva,“ vybavuje si Kozel. „A to vždy víc vyhovuje tomu, kdo se brání,“ upozorňuje.

Nevýraznější českou stopu na maltské reprezentaci ovšem otiskl Dušan Fitzel, bývalý záložník Dukly Praha, jenž po skončení kariéry pracoval pro českou fotbalovou asociaci ve funkci technického ředitele a dohlížel na rozvoj sportu. V letech 2006–2009 seděl na její lavičce s obstojnou bilancí 34, 3-4-27.

Ale mnohem dříve, než se československé týmy –reprezentační, či klubové – prodíraly nástrahami na nerovných površích, nepřímou něžnou fotbalovou českou šlépěj vložila na ostrovní půdu žena.

V roce 1967 se ‎anglická legenda Stanley Matthews, držitel prvního Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy v roce 1956, který za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu, na turné po Československu setkala s tlumočnicí Mílou Winterovou. Matthews nabyl přesvědčení, že našel pravou lásku, a rozvedl se. Následující roky spolu s českou rodačkou trávili na Maltě.

Koupili si vilu v Marsaxlokku, Matthews ještě chvíli dohrával v nižších soutěžích (v 50 letech!), místní fotbaloví bossové využili přítomnosti anglické legendy a nabídli mu místo trenéra.

V ročníku 1970/1971 dovedl FC Hibernians Valletta k vítězství v lize i poháru. Později se manželé, sňatek se uskutečnil v roce 1975, odstěhovali do Jižní Afriky a poté do kanadského Toronta. Míla zemřela v roce 1999, krátce po ní i její partner.