Ján Moder o konci třinecké pohádky, rozchodech i vlastním platovém stropu

Od roku 2019 nevyhrál titul nikdo jiný než Třinec. Teď poprvé po dlouhé době se extraliga dohrávala bez hegemona z Beskyd, Oceláři vypadli „už“ ve čtvrtfinále. „Šestý titul v řadě by byl samozřejmě krásný, ale každá pohádka jednou končí,“ pronese v rozhovoru pro Seznam Zprávy prezident klubu Ján Moder.

Když se ho před pár lety fanoušci klubu zeptali, zda je připraven, že jednou zlatá éra klubu skončí, hned opáčil: „Já ano. A vy?“ Ne že by si nepřál šestý titul v řadě (v roce 2020 zrušil zápasy o titul covid). Ale s realitou pracovat umí: „Hráči velmi tvrdě bojovali se Spartou. Jasně že bych byl moc rád, kdybychom uspěli a vyřadili ji. Ale na kdyby se nehraje.“

V první části rozhovoru rozebírá hlavně hokej. Ve druhé, která vyjde v pondělí 5. května mluví o propojení byznysu a hokeje i železnorudných dolech na Ukrajině. Patří skupině, ve které má podíl, ale společnost mají nyní pod vládou Rusové a železnou rudu těží pro své potřeby.

Sparta čeká na titul od roku 2007, vy jste za tu dobu vyhráli extraligu šestkrát. Vystihuje tohle srovnání dobře výjimečnost Třince?

A dvakrát jsme byli ještě ve finále. Uvědomoval jsem si velikost toho příběhu od třetího titulu v řadě. Každého dalšího jsem si vážil víc a víc. Občas se říká, že cesta je cíl. Vážně jsem si výjimečnost, co se nám tady povedlo, vážil už na ní.“

Jen poslední ročník musel bolet, když se Třinec v jednu chvíli propadl až na poslední místo. Chtěl jste od sportovního ředitele Jana Peterka často slyšet, proč je tak trpělivý, nemění se trenéři a v Třinci je relativní klid?

Ani ne. Měl takové pokyny i shora, všechno fungovalo ve vzájemné symbióze.

Vy jste také zastával linii, že nemá smysl vyhazovat trenéry a dělat v rozjeté sezoně velké změny?

Jednoznačně. Trenér Moták má naši důvěru a neviděl jsem důvod, proč bychom ho měli měnit.

I když se jedná často o nejjednodušší řešení, které se nabízí a často je i celkem funkční?

My jsme k tomu ani historicky moc často nepřistupovali. Vždycky jsem zastával spíš směr, abychom měli ve vedení klubu i týmu ty samé lidi co nejdéle. Stane se, že něco pokazíte, pak máte mít ale přece i šanci to opravit.

Ale i Třinec v minulosti propouštěl trenéry při nezdarech.

Párkrát jsme se tady rozloučili s trenérem hned po jedné sezoně, ale k tomu bych se už nevracel. Jen to řeknu tak, že se nám třeba nelíbilo nějaké sebeuspokojení, kterému trenéři podlehli, když víte, že tým měl na víc. Pokud tam jsou chyby, které vidím i já, ale slyšíte, že máme být vlastně rádi? Děkuji pěkně, ale to nestačí. Ale s prací pana Motáka jsme spokojeni velmi.

Ani jste nečelil otázkám, proč jste nenařídil radikální změnu, když se Třinec dostal i na dno tabulky?

Čelil, ale neviděl jsem k tomu jediný důvod. A mám pocit, že se to vyplatilo, tým se nakonec zvedl.

Každý rok je v extralize víc hvězd, chodí do ní dražší hráči. Je z pohledu majitele klubu udržitelné pokračovat v takovém režimu třeba dalších pět let?

Myslím, že by mohlo. My jsme v malém městě a máme tady hodně drobnějších podnikatelů. Udělají za rok zisk milion a jsou schopni dát polovinu na hokej. Ve velkém městě je zase o něco snazší si na takové peníze sáhnout a většina klubů v Česku ve větších městech sídlí. Peníze se dají nasbírat.

Takže se dají sbírat i v Třinci?

V tomhle směru nemůžeme držet krok se Spartou, s Brnem nebo aktuálně s Pardubicemi. Dnes nastala totiž doba, kdy se dá navyšovat podíl v rozpočtu ze vstupného. Čím máte dražší hráče, tím můžete mít vyšší příjmy. No a dost se liší, pokud prodáváte 5400 lístků na play-off za tisíc korun, nebo jestli prodáte 11 a 17 tisíc vstupenek. Takže je to udržitelný trend a jsem rád, že se do Česka daří stahovat výjimečné hráče, jakými jsou Sedlák, Červenka, Špaček a další. Mladí hráči vidí, jak hrají velcí hokejisté, ligu to oživí. Jen tedy samozřejmě záleží, co se bude dít v dnešní turbulentní době.

Ekonomický výsledek se hůř předpovídá?

Výhledy jsou strašně divoké z hlediska Evropské unie, celní války, vývoje německého průmyslu v návaznosti na český a tak dále. Finanční skupiny třeba pak nepodporují sport v takové míře jako klasický průmysl. Věřím, že i když firmy budou mít třeba o něco horší výsledky, sport podporovat nepřestanou.

Třinec v posledních letech nastoupil cestu, že nezávodí se Spartou a Pardubicemi, kdo přivede větší hvězdu. Snažíte se spíš najít hráče, který vám pomůže, aby zapadl dílek do skládanky. Není těžké se udržet v mantinelech a nezapojit se do lámání největších jmen?

Do některých nákupů jít nemůžeme. Máme striktně daný rozpočet, svůj vlastní platový strop, ve kterém se pohybujeme. Podle mě jsme asi jediný extraligový klub, který současně vlastní dvě arény. Jejich provoz nás stojí dost peněz. Vím, že ostatní platí městům nějaké nájmy, ale nemají haly ve stoprocentní režii. My musíme počítat s tím, že tohle nás stojí taky dost peněz.

Zabralo čas, než jste došli k cestě, že nemusíte v létě přivést nejlepšího hráče na trhu, abyste vyhráli titul?

My jsme od začátku chtěli vychovávat vlastní hráče, razil jsem tuhle cestu od chvíle, co jsem přišel. Už od roku 1997 jsme takhle přemýšleli a od Lva Hradec Králové jsme koupili juniorskou extraligu. Podařilo se nám tady na začátku milénia soustředit velmi dobré hráče z okolí. Hráli tady Havlát, Krejčí, Pastrňák a další. Snaha vychovávat si vlastní kluky tady byla. Někdy jen šli manažeři a trenéři lehčí cestou, někoho koupili. Pravda tedy je, že když někoho opravdu výjimečného posunete na úroveň NHL, za přestupy se neplatí, dostaneme kompenzaci v řádu nižších stovek tisíc dolarů. Hokej není fotbal a nikdy jím nebude. Posbírat talenty z okolí je ale dobrá cesta. Pokud nemáte na NHL, dostaňte se do extraligy.

Jen je ale také těžká v tom, že dost dlouho trvá, než se ukáže efekt, ne?

Ano, nebo skončí kluk v mládeži a jde pryč, což je taky riziko. Neříkám, že by se měla nosit výhradní věrnost ke klubovým barvám. Někdy se ale taky stane, že našemu hráči nabídnou o pár korun víc, slíbí pozici ve druhé pětce, což my nikomu neřekneme. Není nic snadnějšího než slibovat, což známe i z politiky. Když si pak vyložíte, co se slíbilo a co se stalo, můžete být překvapeni. Jen lidé mají krátkou paměť.

Máte plán, kde byste chtěli mít Třinec za pět a za deset let?

U nás se hodně změnilo v roce 2014, kdy jsme postavili Werk Arenu a Mini Werk Arenu. Nastavili jsme cestu, která se, myslím, povedla. Důsledně jsme začali dbát na to, aby tady pracovali jen lidé, kteří jsou nadšení a cítí se nedílnou součástí kolektivu.

A co když vyznávají jiné hodnoty?

Tak poděkujeme a rozejdeme se. V téhle sezoně se taky taková situace stala, kdy organismus cítí, že buňka tam úplně nepasuje. Ale zase nechci, abyste si mysleli, že se od nás odchází jen proto. Někdo jen třeba plánoval kariéru jiným způsobem, pocházel z jiného města a chtěl blíž k rodině. Mluvím teď hlavně o realizačním týmu, ale platí to i pro kabinu. I když se jedná o dobrého hráče, věci si nemusí sednout, tak je důležité si všechno umět vyhodnotit.