Hlavní obsah

České hokejistky klíčový zápas prohrály v nájezdech. Hrát budou s USA

Foto: Profimedia, Profimedia.cz

Trenér českých hokejistek Tomáš Pacina na jednom z posledních tréninků před odletem do Pekingu.

Reklama

7. 2. 18:00
aktualizováno • 8. 2. 12:03

Trenér českých hokejistek Tomáš Pacina nechce být na olympiádě do počtu. Chce s ambiciózním týmem dojít co nejvýš a nebojí se to říkat.

Článek

Článek si můžete pustit také v audioverzi.

Český hokejový tým žen, který hraje na zimních olympijských hrách úplně poprvé, prohrál zápas o vítězství ve skupině B s Japonskem 2:3 po nájezdech a ve čtvrtfinále tak narazí na silné Američanky.

Češky ve skjupině porazily Čínu a Švédsko shodně 3:1, v pondělí překvapivě padly s nejslabšími Dánkami.

Za dosavadním tažením žen a dívek stojí především jeden muž. Jejich trenér Tomáš Pacina.

Narodil se v památném roce 1968. V 15 letech emigroval s matkou do Německa. Pak žil hlavně v USA a v Kanadě, kde trénoval hokej a vypracoval se na jednoho z nejlepších koučů individuálních hokejových dovedností. Vrátil se před rokem a půl. Převzal ženský hokejový tým a dotlačil ho na olympiádu. Tryská z něj pozitivní a dravá americká mentalita. S úžasem pozorujete, jak ji přenáší na ostatní.

„Nikoho se nebojíme,“ říká s oblibou. „Za páté místo se medaile nedávají!“

Ke sportu měl v rodině silnou inspiraci, otce Václava Pacinu, sportovce a skvělého sportovního novináře. „Táta byl vynikající sportovec, plavec kraulař, měl vztah k hokeji a sportu vůbec. A také k pravdě, poctivosti a pokoře. Snad jsem to od něj dostal. Určitě jsem se od něj naučil naslouchat a poslouchat…“ vzpomíná Tomáš Pacina.

Hlídejte si svůj výkon. Pak se na vás budou lidé chodit dívat, říkám holkám.
Tomáš Pacina

37 let byl pryč. Působil po celé Severní Americe – od Montréalu až po Portland na západním pobřeží. I jako trenér dovedností v NHL klubech Pittsburgh Penguins, Montréal Canadiens, Florida Panthers nebo New York Rangers. Také u kanadské reprezentace. Radil Crosbymu, Kaneovi, Tavaresovi… byl osobním trenérem Jaroma Iginly. „Potkal jsem správné lidi ve správný čas,“ říká dnes.

Začínal skromně. Ve 20 letech už byl hokejovým trenérem, živil se hodinami tenisu, odpoledne učil děti bruslit. „Vždycky mne zajímala individuální technika, jak se hráči mohou vylepšit, herně a střelecky. Viděl jsem ruského trenéra Jurzinova, jak pracuje s hráči, a strašně se mi to zalíbilo. Podle jeho vzoru jsem začal s tréninky i v Severní Americe.“

Trénoval i ženský hokej. V Calgary profesionální ženský tým. 11 let strávil v Portlandu u juniorského hokeje CHL a zároveň si ho agenti najímali, aby pomáhal špičkovým hráčům NHL. Jak sám říká, na konci devadesátých let byl individuální trénink pole neorané. Tehdy se to nedělalo. Dnes je to samozřejmost.

Jak poskládal současný národní tým? 12 děvčat včetně brankářek hraje ve Švédsku, kde je velice kvalitní liga. Dvě dívky ve Finsku, dvě v Rusku a pět na amerických univerzitách.

Na olympiádě mu jde samozřejmě o dobrý výsledek, ale hlavně chce, aby Češky hrály krásný hokej. Starou českou školu skloubenou s moderními prvky světového hokeje, nic co by bylo uměle vytvořené. „Hlídejte si svůj výkon. Pak se budou lidé chodit na vás dívat, říkám holkám. Ženský hokej udělal obrovský skok. Dnes už by se našlo na světě šest týmů, jejichž hra by lidi bavila. A o to jde,“ vysvětluje.

České hokejistky učí udržet se na puku, hrát krátké přihrávky a překombinovat soupeře. Nemít stálé pozice, ale neustále se prolínat. „Takový je i trend v NHL, takhle dnes hraje třeba Tampa Bay nebo Las Vegas. Není to nic nového, hráli tak už kdysi Larionov nebo Kasatonov. Je to v podstatě stará Tarasovova škola a trochu i naše. Spolupráce, vyčůranost při klamání soupeře. Je to ten nejtěžší systém, ale účinný. Musíte neustále pracovat, neustále se snažit.“

Úspěchem v Pekingu bude, když se nám podaří nejlepší výkon, jaký v nás je. Sám nevím, co to je, nechám se překvapit.
Tomáš Pacina

Jaká je jeho role v týmu? Češi mají v sobě podceňování se, nedůvěru, pramení to z dob komunismu. „Naše holky si to už ale nastavily správně. Mnohé z nich přirozenou sebedůvěru mají a dobře přijímají koučink i nové informace. A já si teď připadám spíš jen jako připomínač.“

O svém působení u ženského hokeje říká, že to nebyla náhoda, ale osudové poslání. „Úspěchem v Pekingu bude, když se nám podaří nejlepší výkon, jaký v nás je – sám nevím, co to je, nechám se překvapit.“

Speciál k zimní olympiádě v Pekingu

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované