Článek
Už v pátek ráno českého času bude Mexiko hrát na ikonickém Aztéckém stadionu duel mistrovství světa s Českem. Zážitek na celý život, málokdo si ho umí představit. Josef Němec minimálně dost dobře tuší, co se bude dít. Zemi ve Střední Americe má stále v krvi. Stačí se zeptat, co pro něj znamená Mexiko, a vychrlí několik odpovědí.
„Spoustu zážitků. Jen je otázka, jakého druhu.“
„Všude plno lidí a emocí. Chaos a dopravní zácpy.“
„Příjemná atmosféra, nikdo neklopí oči.“
„Na Vánoce chodíte nakupovat v žabkách.“
„Majestátní pyramidy i nádherné moře.“
Je to zhruba pět let, co byl Josef Němec v Mexiku naposledy. Francisco Palencia, kapitán Cruz Azulu z Němcovy éry, ho zval i na aktuální oslavy 25. výročí postupu do finále Poháru osvoboditelů. Němec měl cestu do Mexico City v plánu, na poslední chvíli však zdvořile odmítl. Vzpomínek zůstalo i tak dost.
U balonu. Josef Němec poznal Mexiko nejen po fotbalové stránce.
Magická Azteca
Bylo mu šestadvacet, když v roce 1998 poprvé v Mexico City vylezl z letadla a jeho plíce se nadechly tamního řídkého vzduchu. Historicky první Čech v mexické lize rychle pochopil, co pro domorodce znamená fotbal.
„Je to jasná jednička, jiný sport tam na téhle úrovni ani není,“ poznamená Němec. „U nás se pozornost sportovního publika tříští, ovšem v Mexiku basket, florbal nebo volejbal na vrcholové úrovni nemají. Jeden čas skvěle běhala Ana Guevarová, ale to už je minulost,“ připomene mistryni světa na čtyřstovce z roku 2003 a stříbrnou medailistku na stejné trati na olympijských hrách v Aténách 2004.
Kdy hrají Češi a výsledky na MS ve fotbale 2026
Po příchodu do Mexika se nějaký čas rozkoukával v béčku a pral se s vysokou nadmořskou výškou, na kterou ho život v nízko položeném Česku nemohl připravit. Když měl pocit, že si zvykl na Mexico City (přes 2200 metrů), zaskočily ho výjezdy ještě výš, třeba do Toluky (přes 2600 metrů).
„Jaké to bylo? Představte si, že jste na nějaké hoře v Alpách a musíte tam naběhat dvanáct kilometrů, což je obvyklá fotbalová porce. V Toluce se cítíte mnohem víc unavení než po zápase v Monterrey,“ zmíní Němec město na severovýchodě Mexika, ležící jen pět set metrů nad mořem.
Představte si, že jste na nějaké hoře v Alpách a musíte tam naběhat dvanáct kilometrů, což je obvyklá fotbalová porce.
A jako host si zamiloval slavnou arénu Azteca, kde se hrála dvě finále mistrovství světa a kde je jeho Cruz Azul v současnosti zase doma (reportáž z Aztéckého stadionu si můžete připomenout zde). „Azteca je kus historie, na kterou jsou Mexičané pyšní,“ poví Němec o kultovním stadionu pro 87 tisíc lidí.
Mistry světa se tam stali Pelé (1970) i Diego Maradona (1986), druhé takové místo na planetě není.
„Když jedete kolem, vypadá to, jako by měl kapacitu třeba jen patnáct tisíc. Je totiž vidět jen vrchní část, zbytek je zapuštěný do země,“ popisuje Němec. „A když vystoupíte z autobusu, točíte se po schodech v prstenci dolů. Nejsou tam mramorové schody a zlaté kliky, ale najdete tam třeba čistou modlitebnu s lavicemi na pokleknutí. A dodneška rád vzpomínám na naprosto senzační trávník, na kterém byla radost hrát.“
Josef Němec ještě ve vlasti jako hráč Viktorie Žižkov.
Španělština nade vše
Pro Mexiko je fotbal zásadní věc, ale to neznamená, že by tu jinak nebylo co dělat. Naopak. „Mexiko je země, kterou si můžete vychutnat z mnoha různých úhlů. Pulzující Mexico City, které má víc obyvatel než celé Česko. Okouzlující památky. Nebo nádherná přímořská letoviska: Acapulco, Veracruz, Cancún,“ vypočítává Němec. „Když jsme u toho moře, jednou za mnou přijeli Luděk Zelenka se Zdeňkem Houšteckým na ryby. Moc si to užili, pro nás vnitrozemce je Mexiko pokaždé velký zážitek. Táta s bráškou Petrem přiletěli dokonce na dva měsíce. Stihli jsme všechno – pyramidy a další památky, rybaření na otevřeném moři, potápění, fotbálky…“
Když jsme u mexického vychutnávání života, nemůžeme zapomenout na tamní unikátní gastronomii. „Upřímně, chvilku mi trvalo, než jsem se poprvé odvážil zakousnout,“ přizná český fotbalový průkopník.
S objevováním mexické kuchyně mu ale pomohli spoluhráči. „Kluci mi nosili krabičky z domova: José, dej si, uvařila to maminka. Postupně jsem ztratil ostych a dneska na mexické jídlo nedám dopustit,“ vykládá Němec. „Skvěle chutná, vždycky je čerstvé a navíc i krásně vypadá.“
Úspěšné časy. Josef Němec si v Mexiku sáhnul i na trofeje.
Pokud míříte do Mexico City na zápas Česka s Mexikem a neumíte španělsky, zkuste se radši ještě něco rychle doučit. „Na vlastní kůži jsem poznal, že bez španělštiny to nejde,“ říká Němec. „Ve škole jsem měl němčinu, která je v Mexiku k ničemu, a angličtina nebyla za mých časů standardní vyučovací jazyk.“
Na začátku štace v Cruz Azulu měl po ruce překladatelku z tamní vysoké školy UNAM a s jednou krajankou začal šprtat španělštinu. „Nosil jsem si slovníček a postupně jsem třeba z pěti slov pochytil tři, zbylá dvě jsem si dosadil. S učitelkou jsme se nejdřív scházeli několikrát týdně, pak jednou za týden, jednou za čtrnáct dnů,“ vybavuje si Němec. „Po dvou měsících jsem si troufl zajít do obchodu a zeptat se na letišti, odkud to letí.“
Španělsky se v pohodě domluví dodneška a pravidelně si volá s dávnými kumpány, včetně brankáře Adriána Zermeña, jenž v zimě přiletěl na návštěvu do Česka. „On je ročník 79, takže angličtinu zvládá,“ prohodí Němec. „Doba se posunula, i v mexických obchodech už možná narazíte na anglicky mluvícího prodavače. V globálu jsou ale Mexičané pyšní na svoji španělštinu. A když na ně promluvíte jejich řečí, šplhnete si u nich.“
Stříbrná medaile z prestižního Poháru osvoboditelů.
Futrál od doutníku
Když se Němce zeptáte, jestli je Mexiko bezpečná země, z vlastní zkušenosti odpoví: „Není. Speciálně v Mexico City je kriminalita obrovská. Hlavní město má podobné postavení jako New York v rámci USA. Spousta Mexičanů chce zkusit štěstí a odejde do metropole. Jenže ne všem se jejich mexický sen splní a pak to končí právě tou kriminalitou ze zoufalství.“
Do 15. února 2001 měl štěstí, trable se mu vyhýbaly. Pak ale s manželkou vyrazil do obchodního centra, kde hráčům Cruz Azulu brali míry na obleky pro sváteční zápasy Poháru osvoboditelů. Akce se protáhla a Němcovi neměli odvoz: ani vlastní auto, ani garantované taxi od obchoďáku: „Takže jsem zastavil taxík klasicky na ulici.“
Chyba. Velká chyba.
„Taxikář nás chvíli vozil, po pár blocích k nám naskočili dva řízkové a začala mela. Jeden mi přitiskl podrážky na holeně, druhý mi zkroutil ruku a něco přiložil k boku – později se ukázalo, že to byl futrál od doutníků,“ vypráví Němec.
Přišel o dvě kreditní karty a zločinci chtěli i manželčin prstýnek, kterého se paní Němcová odmítala vzdát: „Ten mám přece od tebe, Pepo!“
„Nejsem žádný bijec, ale nechtěl jsem jim to dát zadarmo. Jednoho se mi povedlo nějak vystrkat z auta a po dlouhém boji jsem kopl do řadící páky a zatáhl ruční brzdu. Crčela ze mě krev, ale ti dva to nakonec vzdali a zdrhli,“ líčí Němec.
Díky mexickému angažmá má fotbalový životopis Josefa Němce unikátní položku.
S manželkou zůstali sami uprostřed městské osmiproudovky. Vystresovaní, okradení a vyčerpaní. Chtěli si vzít jednu espézetku jako důkaz pro policii, jenže… „To auto nemělo ani jednu. Byli jsme prostě totální kavky.“
Šli ke krajnici ke stánku s tacos a majitel podniku zavolal na klub. Němcovi pro jistotu nepřespali doma, nýbrž na hotelu, a paní Barbora za týden odletěla do Česka. Za žádnou cenu nechtěla v Mexiku zůstat.
„Majitel Cruz Azulu mi řekl: Pepo, nikam nic nehlas. Napiš mi, o kolik jsi přišel, a já ti to dám do příští výplaty. Dávej si větší pozor a zapomeň na to. Tak jednoduché to ale nebylo, ještě dlouho se mi o tom zdálo a obličeje Mexičanů se mi změnily na nepřátele,“ vzpomíná Němec.
Přepadení rozhodlo o tom, že jaro 2001 bylo v Cruz Azulu jeho poslední. Chvilku přemýšlel o jiném angažmá v Mexiku, ale nakonec si řekl, že už nebude pokoušet osud a odletí domů. „Bral jsem to jako znamení, docela na tyhle věci věřím. Stačilo, Josefe, běž pryč.“
Nařiďte si budík
Po čtvrt století už mluví smířlivěji. Mexiko, kde strávil tři fotbalové roky, mu zůstalo hluboko v srdci. „Na nepříjemné věci se zapomene a nic vyloženě hrozného jsem tam nezažil. Až na ty frajery z falešného taxíku se ke mně všichni chovali příjemně,“ shrnuje Němec.
Jaro 2001, které začalo drsným zážitkem, nakonec dostalo happy end. Cruz Azul to v Poháru osvoboditelů dotáhl až do finále, cestou vyřadil slavné argentinské kluby River Plate nebo Rosário. Němec to většinou sledoval jen z tribuny, během skupinové fáze se zranil. „V odvetě finále s Bocou Juniors jsme nebyli daleko od trofeje, jenže jsme v rozstřelu proměnili jen jednu penaltu. Škoda, bylo to hodně těsné.“
Jako spolukomentátor ČT s Vlastimilem Vláškem.
Právě tohle výročí se teď v Mexico City slaví. Legendy klubu Cruz Azul vyrazí na zápas Mexika s Českem - a druhý den bude večírek. „Občas mě tahají do staré gardy, ale to víte, mám to deset tisíc kilometrů. Pokaždé, když mi kluci zavolají z kabiny, mám radost, opráším si španělštinu. A slíbili jsme si, že si dáme call i teď z oslav,“ prozradí Němec.
Ve středu možná ani nepůjde spát a druhý den brzy ráno vyrazí na zápas Česka s Mexikem do studia České televize.
Během mistrovství světa vstával už na duel Česka s Koreou, který se hrál v mexické Guadalajaře. A natěšený je i teď, před rozhodující bitvou o postup s hostiteli v Mexico City. „Už před šampionátem jsem říkal, že bych každému doporučoval dát si budík a třeba si i vzít dovolenou. Mistrovství světa nikdy nenudí.“
Natož v Mexiku, které je fotbalem posedlé.
