Hlavní obsah

Sám sebe nevydržím poslouchat, ale to je správně, říká muzikant Szabó

Hostem Ušáku číslo 147 byl akordeonista Vojtech Szabó. (Video: Jaromír Bosák, Seznam Zprávy)

 

Reklama

26. 1. 10:00

Akordeonista Vojtech Szabó v novém díle Ušáku popsal, jak dlouho mu trvalo ovládnout nástroj i proč pořád svoji hudbu nevydrží poslouchat.

Článek

Heligonka, tahací harmonika, akordeon. Tři pojmenování jednoho a téhož nástroje známého především z lidovek, písní prostonárodních i skladeb pijáckých. Moc se ale neví, že tóny akordeonu se skvěle hodí i do jazzu nebo do hudby klasické. Pokud nevěříte, tak by vás mohl přesvědčit na slovo, respektive notu, vzatý odborník – Vojtech Szabó.

Rodák ze slovenských Nových Zámků začal s akordeonem proto, že na něj začala hrát starší sestra. Na rozdíl od ní u tohoto nástroje vytrval. „Nejbližší je mi vážná muzika, protože jsem ji studoval. Pak je paradoxně jazzová muzika, která je o improvizaci,“ říká.

Muzika je jeho osud, což není žádné velké překvapení, protože Vojtův otec exceloval jako vynikající jazzový bubeník. Zcela záměrně držel syna dál od maďarského folkloru, aby u něj nezůstal a věnoval se jiným žánrům. Dnes toho Vojta možná trochu lituje. Sice lidovky ovládá, ale necítí se v nich úplně doma.

V žilách Vojtecha Szabóa se mísí krev maďarská, slovenská, romská i židovská. Pro muzikanta rozhodně dobrá výbava. Nebyla by ale nic platná bez tvrdé práce. Host posledního dílu Ušáku říká, že na to, aby svůj nástroj zcela ovládl a poznal všechna jeho tajemství, potřeboval zhruba pětadvacet let. Ale protože ho akordeon uhranul velmi záhy, nebyl to takový problém.

Přesto sám říká, že se svojí hrou není nikdy spokojen a sám sebe nemůže slyšet. „Myslím ale, že je to správně. I Laco Déczi říká, že pokud se ti líbí, jak hraješ, tak je něco špatně,“ vysvětluje.

Život muzikanta s sebou nese i nepříjemné zážitky. Třeba když vám zřízenec na letišti drsnou manipulací rozbije nástroj, s nímž trávíte prakticky celý život. Pro Vojtecha to byl obrovský šok. Tím spíše, že na to, než pro něj byl postaven nový akordeon na míru, musel čekat víc než rok. Výroba takového nástroje je náročná a jemná práce. I v tomto oboru jde vývoj rychle dopředu a dnes se používají i akordeony digitální, které mohou nahradit takřka celý orchestr. Ale Szabó je vyznavačem klasických modelů.

Má za sebou dvě cédéčka, skládá, hrál s Michaelem Kocábem a Pražským výběrem, ví, jaké to je spolupracovat s filharmonií. K tomu sám učí dvacítku žáků, mezi nimiž je možná trochu překvapivě více dívek než chlapců. A prý má pod rukama i velké talenty. Jak vidno, v nejnovějším díle Ušáku opravdu bylo o čem mluvit.

Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé úterý v 10:00.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované