Hlavní obsah

Až krev milionů vojáků jasně ukázala, co spouští roztroušenou sklerózu

Foto: Seznam Zprávy, Shutterstock.com

K rozvoji roztroušené sklerózy v největší míře přispívá infekce běžným virem.

Reklama

17. 1. 16:13

Spouštěčem roztroušené sklerózy je podle nové, velmi přesvědčivé studie běžný virus. Nový poznatek ovšem nepovede k rychlé změně léčby. Výhledově by snad mohly pomoci nově vyvinuté vakcíny.

Článek

Údaje od deseti milionů amerických vojáků posilují naději, že bychom mohli být na stopě vhodné „zbraně“ proti nemoci, která postižené postupně připravuje o vládu nad částmi vlastního těla.

Rozbor krevních vzorků příslušníku americké armády totiž poskytuje dosud nejpřesvědčivější důkaz, že za rozvojem roztroušené sklerózy stojí onemocnění běžným virem.

Ne, že bychom už měli odpovědi na všechny otázky. Stále například není jasné, proč roztroušená skleróza postihuje jen asi jednoho z tisíce, přestože se dotyčným virem během života nakazí téměř každý. S tímto patogenem, virem Epsteina-Barrové (zkráceně EBV, nebo EB virus), který je také původcem mononukleózy, se totiž setká více než 90 procent všech obyvatel Země.

Nová studie však zároveň ukazuje způsob, jak vliv viru na rozvoj nemoci ještě lépe a důkladně prověřit.

Jak je rozeznat?

Roztroušená skleróza je onemocnění, které postihuje bílou hmotu centrálního nervového systému, tedy mozku a míchy. Z nějakého důvodu ji totiž náš imunitní systém začne ničit. V České republice touto chorobou trpí přibližně 20 tisíc lidí, celosvětově více než dva miliony.

Od prvního popisu této nemoci zhruba před 150 lety sbírané statistiky naznačovaly, že v rozvoji této nemoci hraje roli řada faktorů. Ohroženější jsou například ženy spíše než muži (v poměru cca 2:1), vliv mají i genetické faktory (v určitých rodinách je častější), výskyt jiných autoimunitních poruch (cukrovka, lupénka). Protože výskyt je vyšší v zemích středního pásma, spekulovalo se i o vlivu hladiny vitamínu D.

Delší dobu, již několik desetiletí, se také debatuje o možné roli viru Epstein-Barrové. Ten patří do skupiny herpes virů, v mládí (ne nutně dětství) nakazí téměř každého na světě. Nákazy může způsobit akutní problém, nemoc známou jako infekční mononukleóza, u většiny infikovaných ale virus nezpůsobí viditelné obtíže. Zůstává ovšem pevně uchycený v těle, konkrétně v imunitních B-buňkách. Což jsou buňky, ve kterých vznikají všechny ty „protilátky“, o kterých jsme všichni tolikrát slyšeli v souvislosti se SARS-CoV-2.

Potíž je do jisté míry v tom, že tento virus je opravdu extrémně běžný. EB virem se během života nakazí zhruba 95 procent lidí. I když tedy mezi pacienty s roztroušenou sklerózou je tímto virem nakažených podezřele mnoho osob, více než 99 procent, z takové statistiky nelze přesně určit, jak veliké riziko infekce EBV vlastně představuje.

Skupina epidemiologů z Harvardovy univerzity však dostala nápad, jak problém vyřešit. A jak z nich získat klíčový údaj o tom, jak spolu časově souvisí nákaza EBV s nástupem roztroušené sklerózy. Od americké armády získali přístup do databáze se zdravotními záznamy 10 milionů příslušníky amerických ozbrojených sil, kteří nastoupili do služby mezi lety 1993 a 2013.

Všichni z nich museli pravidelně odevzdávat vzorek krve kvůli testování HIV. Díky tomu měli vědci k dispozici i „biologický materiál“, ze kterého mohli zjistit, v kterém roce se u vojáků objeví důkaz infekce virem EBV (důkazem jsou protilátky proti tomuto viru).

Infekce jako kouření

Výsledky zveřejněné v posledním vydání časopisu Science jsou jasné – ti vojáci, u kterých se objevila roztroušená skleróza, se prakticky všichni několik let předtím nakazili virem EBV. Nemocí onemocnělo jen 35 vojáků, kteří v době nástupu na vojnu neměli v těle stopy přítomnosti viru. Celých 34 z nich virus infikoval předtím, než se u nich nemoc projevila. Jinak řečeno, prakticky všichni, u kterých se nemoc objevila, se nejprve (v průměru pět let předtím) nakazili EB virem.

Když se vědci pro kontrolu podívali, jak se šířil virus mezi těmi, kdo ho na začátku vojny neměli a neonemocněli roztroušenou sklerózou, zjistili, že v této skupině se virus šířil podstatě pomaleji. Během vojny se nakazila zhruba polovina z nich. Jinak řečeno: pokud se voják nově nakazil EB virem, tak jeho šance, že dostane i roztroušenou sklerózu razantně stoupla. A to více než 30krát. Což je zhruba stejný rozdíl jako mezi kuřákem a nekuřákem v případě výskytu rakoviny plic.

Mimochodem, celkový počet případů roztroušené sklerózy mezi vojáky byl vyšší, mezi 10 miliony vojáků bylo celkem 955 nemocných. Ale prakticky všichni měli virus v těle již před nástupem na vojnu, takže nebylo možné přesně určit, jak infekce časově souvisela s nástupem nemoci.

Skupina prověřila na náhodně vybrané části vzorků i výskyt dalších běžných virů. U žádného se významná souvislost s nástupem nemoci nezjistila. Autoři také zjistili, že po infekci se v těle nakažených zvyšuje hladina určitých látek, které jsou spojovány s poškozením nervů charakteristickým pro roztroušenou sklerózu.

Není to vše

Není to ani tak stoprocentní odpověď. Pořád jde jen o souvislost, byť extrémně nápadnou a silnou. Ale stále bohužel není jasné, proč u někoho nemoc propukne a u většina lidí nikoliv.

Musí existovat ještě další „spouštěče“ nemoci. Jsou to geny? Stres? A proč se po infekci tělo pustí do boje s vlastními nervy? Jsou EB virem nakažené B-buňky nějak „vadné“? Nebo se nějaká část tohoto viru podobá nervovým buňkám a imunitní systém je tedy napadá jen proto, že jsou těžko k rozeznání od nepřítele?

Odpověď na všechny tyto otázky by byla žádoucí a mohla by pomoci nemoc trvale vymýtit. Rýsuje ovšem také možnost, že by se výskyt nemoci mohl výrazně omezit ještě dříve, než se na všechny najde odpověď. Pokud je skutečně nákaza virem zásadní, možná by bylo možné zasáhnout proti EB viru přímo a problém odstranit v zárodku.

Možná by bylo možné uvažovat o tom, že léky účinné proti EB viru by mohly pacientům, hlavně asi v raném stádiu nemoci, ulevit. Či je jí v ideálním, byť asi nepravděpodobném případě, úplně zbavit.

Další možností je pak očkování proti EB viru. Společnost GSK vakcínu proti němu zkoušela již před několika lety, ovšem výsledky nebyly dost dobré. Vakcína snižovala výskyt mononukleózy, ovšem infekci virem nedokázala zabránit. Jaký by mohl být vliv takové vakcíny na výskyt roztroušené sklerózy lze samozřejmě v tuto chvíli jen spekulovat, data nemáme.

V současné době se připravují zkoušky dvou dalších vakcín, které jsou konstruovány s pomocí novějších technologií. Jednou je mRNA vakcína společnosti Moderna. Druhá je bílkovinová: obsahuje bílkovinu z viru „vystavenou“ na nosné nanočástici.

Celkem snadno si lze představit klinickou zkoušku, ve které by se takové vakcíny podávaly lidem se zvýšeným rizikem vzniku roztroušen sklerózy (například kvůli výskytu v rodině). I kdyby ale zkoušky začaly v blízké budoucnosti, vzhledem k charakteru nemoci by se výsledek nedal očekávat příliš brzy, nejspíše až po několika letech. I když tedy v tuto chvíli jsou vědci blíže poznání příčin vzniku nemoci, na účinnou léčbu budou pacienti nejspíše ještě nějakou dobu bohužel čekat.

Roztroušená skleróza: nemoc obnažených nervů

U pacientů s roztroušenou sklerózou dochází k poničení „bílé hmoty“ v nervové soustě. Tu tvoří výběžky nervových buněk, po nichž se přenáší nervové vzruchy (tzv. signální dráhy) a jejich obal je tvořený látkou zvanou myelin. Myelinový obal nemají zdaleka všechna nervová vlákna, ale ta, která ho mají, ho nutně potřebují k tomu, aby naše tělo dobře fungovalo.

Jsou jím obalena pouze ta vlákna, která musí fungovat rychle, například vlákna vedoucí ke svalům. Vzruch po jejich povrchu přeskakuje po zářezech v myelinu, které jsou od sebe vzdáleny asi dva milimetry, což je v daných rozměrech značná vzdálenost. Díky tomu je rychlost vedení vzruchu mnohonásobně vyšší než u nemyelinizovaného vlákna.

Roztroušená skleróza způsobuje z neznámých důvodů vznik zánětlivých „zón“ (ložisek), ve kterých se myelin začne rozpadat. Tyto záněty jsou zřejmě přehnanou reakcí imunitního systému, ale věda dnes přesně nedovede odpovědět na otázku, co přesně k jejich vzniku v daném místě a chvíli vede.

V každém případě vlákna zbavená myelinu nějakou dobu nemohou vést vůbec žádné vzruchy, prostě nefungují. Po nějaké době, když zánět pomine, se myelin může obnovit. Ovšem u „opraveného“ vlákna vedení vzruchu je přece jen o něco pomalejší než u zdravého vlákna.

Zánět může přetrvávat týdny, obnova myelinu pak další dny. Celý „záchvat“ tedy může být dlouhý. V nejhorším případě se myelin neobnoví vůbec, pokud zánět vedl ke zničení buněk, které ho vytvářejí.

Nemoc se také může projevovat různě. Pokud dojde k porušení přenosu signálu na spojích, které vedou pokyny pro pohyb svalů, projeví se akutní příznaky poruchami hybnosti. Pokud je to třeba na dráze přenášející nějaké smyslové vjemy (třeba hmatové), přijde nemocný o ně.

Nervy bývají mnohonásobně zálohovány, tak trvá dlouho, než dojde k takovému poškození, že člověku zůstanou trvalé následky, nebo se dokonce stane neurologicky invalidním. Ovšem vzhledem k tomu, že nemoc je neléčitelná, stav pacientů se v dlouhodobém výhledu mění pouze jedním jediným směrem, a to k horšímu.

Naštěstí tento vývoj bývá dnes poměrně pomalý. Byť je dnešní léčba pouze podpůrná, tedy neléčí příčinu, dokáže její rozvoj výrazně zpomalit. Spočívá například ve zklidňování zánětu během akutních záchvatů nemoci. Nemocní tak mohou mimo jiné dostávat látky, které snižují množství buněk imunitního systému (tzv. B-buněk), které vyrábí protilátky, které mají zánět na svědomí.

Většina pacientů, kteří se začnou léčit včas, má tedy mnohem lepší prognózu než pacienti neléčení. U těch se obecně předpokládá do 10 až 20 let trvalá invalidita. Bohužel, občas se vyskytnou i velmi agresivní formy nemoci, které na léčbu příliš nereagují.

Oprava: V článku byl v jednom případě omylem zaměněn virus EB za virus HIV. Za chybu se čtenářům omlouvám a děkujeme za upozornění.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované