Hlavní obsah

Kremelské kamikadze. V jedné moderní zbrani má Rusko na Ukrajině výhodu

Foto: ZALA Aerospace

Ruský kamikadze dron Lancet (tj. Skalpel).

Reklama

4. 12. 2022 18:02

Kamikadze drony čili „vyčkávající munici“ na ukrajinském bojišti používají obě strany konfliktu. Zprávy z fronty v tuto chvíli naznačují, že i přes dodávku západních zbraní Ukrajině má s drony v tuto chvíli větší úspěch Rusko.

Článek

Ruská vojenská propaganda to nemá úplně jednoduché. Z hlediska Moskvy se pozitivní zprávy na ukrajinském bojišti nehledají úplně snadno. Zjevných ruských úspěchů na bojišti je jako šafránu, naopak v posledních měsících ruská armáda prakticky na celé frontě pouze ustupuje.

Proti tomu se ukrajinská propaganda může opřít jak o nepopiratelné úspěchy posledních měsíců, které se zatím „neohrály“, tak třeba o některé „zázračné zbraně“. Na začátku války to byly protitankové Javeliny, bezpilotní letouny Bayraktar, později západní raketomety jako HIMARS. Vliv všech se nepochybně přeháněl a zveličoval, jejich význam pro válku je ovšem nepopiratelný – snad tedy s výjimkou Bayraktaru, jehož dopad byl skutečně spíše propagandistický.

Ruská strana podobnou propagandistickou hvězdu s puncem technické novoty stále nemá. Asi nejblíže se k ní v poslední době přibližují kamikadze drony. Tedy bezpilotní letouny, které nesou výbušninu a na cíl řízeně „spadnou“, aby ho zničily.

Naše, jenom naše!

U nás asi nejznámějším zástupcem této kategorie je stroj íránského původu Šáhid-136. V Rusku se o jich původu oficiálně ovšem nemluví (nanejvýše omylem) a označují se jako Geran-2 (česky Geranium). Jde ovšem o íránské stroje, byť alespoň v některých případech s některými komponenty ruskými.

Šáhidy se na ukrajinském bojišti objevují ve větších počtech od září. První údery mířily přímo proti bojové technice na bojišti. Ruské síly je zřejmě zkoušely nejprve na malé části fronty během ofenzivy ukrajinské armády v Kurské oblasti. Brzy se však jejich použití rozšířilo a začaly se používat ve velké míře i během útoků na ukrajinskou energetickou infrastrukturu.

Foto: AP/Defense Express/Národní institut strategických studií Ukrajiny, Seznam Zprávy, Shutterstock.com

Dron Šáhid-136.

V posledních týdnech ovšem množství používaných šáhidů výrazně kleslo. Široce se spekuluje, že Rusko už spotřebovalo všechny stroje dodané z první dodávky z Íránu a vyjednávání o dalších vázne. Ale ani jedna strana samozřejmě oficiálně tato vyjednávání nekomentuje. S určitostí tedy víme, že na ukrajinském nebi je jich vidět v současné době výrazně méně než třeba v říjnu.

V poslední době se tak ruská propaganda ráda chlubí jinými kamikadze drony. Na kanálech ruských propagandistů, třeba Alexandra Sladkova, se zhruba od začátku listopadu pravidelně objevují videa z ruských útoků s pomocí dronů Lancet (tedy Skalpel).

Sladkov píše, že tyto bezpilotní letouny ničí techniku ukrajinské armády, jako jsou houfnice M777, „jako na běžícím pásu“. Proti Lancetu „není obrany“, radoval se v jednom příspěvku.

Další velmi sledovaný ruský válečný (a proválečný) telegramový kanál Rybar přišel s tvrzením, že za jeden měsíc (od 13. října do 12. listopadu) Lancety údajně zničily a poškodily 11 ukrajinských houfnic, sedm tanků, sedm samohybných dělostřeleckých jednotek, šest obrněných vozidel, čtyři SAM a pět radarů, tři odpalovací zařízení systému S-300 a jeden obrněný člun.

Lancet je domácího původu. Vyvinula ho společnost ZALA Aero Group, která je součástí koncernu Kalašnikov. Poprvé byl představen v červnu 2019 během vojenské výstavy v Moskvě. Jde o další vývojovou verzi „kamikadze“ známého jako KUB-BLA.

Nebezpečné XX

Zatímco šáhidy jsou stroje se spalovacím motorem, které (sice pomalu) mohou doletět na vzdálenosti tisíců kilometrů, Lancety jsou vysloveně zbraně určené pro použití v okolí fronty. Mají velmi charakteristický tvar: jejich křídelní plochy mají tvary X a dron je nese na trupu vpředu i vzadu. Pohon zajišťuje elektromotor, takže stroj je tichý, ovšem maximální dolet je jen 40 kilometrů. V menší variantě Lancet-1 údajně jen 30 kilometrů.

I hlavice je podstatně menší než u íránského bezpilotního letounu. Šáhidy nesou až 50 kilogramů výbušniny, Lancety maximálně kolem tří kilogramů. Ničivá síla je tedy nesrovnatelná a v případě Lancetu má cíl zřejmě nezanedbatelnou šanci zásah přežít.

Nedávno to ilustroval případ ukrajinského polního děla, které podle obsluhy po zásahu jen „potřebovalo vyměnit gumu“, jinak mělo být údajně schopné prakticky okamžitě znovu nastoupit do služby (ani z posádky údajně nebyl někdo raněn, ale ta nemusela být vůbec u děla). Lancety ovšem celkem prokazatelně množství techniky zničily, může tedy jít opravdu jen o výjimku.

Ruští vojenští blogeři opakovaně hlásí, že Lancetů není k dispozici mnoho. Jejich použití se tedy soustřeďuje na vybrané, pro ruské velení důležité úseky fronty. Lancety byly intenzivně nasazovány například během neúspěšné ruské ofenzivy v okolí Pavlivky v první polovině listopadu 2022.

V praxi se velmi často tyto stroje nasazují v kombinaci s jinými bezpilotními stroji, konkrétně ruskými pozorovacími Orlany (typu 10 nebo 30). O těch už jsme psali, protože na bojišti mají nezanedbatelný význam.

Jde v podstatě o „model“ s rozpětím zhruba dvou metrů. Nemají žádnou výzbroj, pohybují se pomalu, rychlostmi kolem 100 km/h (maximální je 150 km/h) ve výškách kolem 1 až 1,5 kilometru, přímo tedy nebezpečné nijak nejsou. Ale ze země nejsou příliš vidět ani slyšet, pro většinu radarů jsou příliš malé a špatně detekovatelné, takže to není vůbec špatný průzkumný prostředek.

Bývají vybaveny více či méně pokročilou kamerou a dalšími přístroji pro průzkum a navádění dělostřelecké palby. Obvykle dělostřelecké – ale když z nějakého důvodů nejsou po ruce děla, může posloužit i pro podporu něčeho jiného, třeba kamikadze dronu. Řada videí zachycujících údery Lancetu je pořízena z paluby na nebi poletujícího Orlanu, který cíl odhalil a pak pomohl menší stroj navést na cíl.

Na ukrajinské straně

Ukrajinské ozbrojené síly se zatím spoléhají prakticky výhradně na zahraniční systémy poskytnuté mezinárodními spojenci: v největších počtech se objevuje několik typů, například americké Switchblade 300 a 600 a polský Warmate.

V obou případech jde o menší stroje s elektrickým motorem a doletem několik desítek kilometrů. Třeba Switchblady ve vzduchu vydrží pouze určitou dobu, u menších protipěchotních dronů typu 300 údajně pouze 15 minut.

Typ Switchblade, o kterém se mluvilo před jeho nasazením často dosti nekriticky, ovšem na bojišti zřejmě prakticky žádný dopad neměl. Ukrajinci ho nechválí, ruské síly si na něj nestěžují. De facto jsme o něm v posledních měsících neslyšeli, což nejspíše znamená, že se tyto stroje velmi pravděpodobně neosvědčily.

Foto: Wikimedia Commons

Sekvence vypouštění kamikadze dronu Switchblade-300.

Z jakého důvodu tomu tak je, není jasné. Za zmínku ovšem stojí, že Ukrajině stále chybí ve větším počtu drony podobné Orlanům, které by mohly pomoci menší stroje navádět. Dolet samotného Switchblade a dalších malých dronů je poměrně malý, takže nemohou pročesávat okolí hodiny jako větší průzkumné stroje – a ty pak pochopitelně mají mnohem větší šanci najít vhodný cíl.

Měli bychom ovšem připomenout, že informace, které z bojiště dostáváme, jsou velmi neúplné. Na pohled se to v záplavě videí, svědectví a fotografií nemusí zdát, ve skutečnosti však máme informace jen o malém výseku z toho, co se na bojišti skutečně děje. V tomto konkrétním případě mohou drony Switchblade například využívat ukrajinské diverzní skupiny v ruském týlu, o jejichž činnosti (ani jejich přesném rozsahu) nic nevíme.

Ukrajina také zjevně používala větší bezpilotní prostředky, například při červnovém útoku na rafinérii v Novošachtinsku, z něhož je to na frontu zhruba 200 kilometrů. Alespoň zatím to ovšem provádí ve velmi omezených počtech – a to se zdá být jeden z velkých problémů současné ukrajinské praxe.

Co je doma…

„Situace se změnila, dnes už v dronech výhodu nemáme,“ řekl před časem pro server BBC velitel jednotky vzdušného průzkumu ukrajinské armády a specialista na vývoj dronů Jurij Kasjanov a pokračoval: „To se týká především právě kamikadze dronů. Nejde přitom o kvalitu, ale o kvantitu.“

Malé kamikadze drony nejsou zamýšleny jako drahé komplikované zbraně. Jejich přínos pro armády spočívá právě v tom, že jde o relativně jednoduchý a levný způsob, jak zasáhnout cíle „za obzorem“ i bez těžké techniky, jako je dělostřelectvo.

Souvisí to s tím, že Ukrajina zatím stále nedokázala zahájit domácí výrobu „poletující munice“. Podle Kasjanovova vyjádření pro BBC ztratil Kyjev drahocenný čas na začátku války, kdy armáda měla k dispozici relativně velké množství upravených komerčních dronů. Ty se používaly nejprve výhradně k průzkumu, postupně stále častěji i k útokům shazovanou municí (třeba minometnými granáty).

Zprvu se tak mohlo zdát, že domácí produkce dronů není a nebude zapotřebí. Ale bezpilotní prostředky, a to i ty „nesebevražedné“, jsou na frontách vysokoobrátkové zboží. Obě strany ve stále větší míře používají prostředky elektronického boje a nebi věnují po dosavadních zkušenostech velkou pozornost. Malé drony i se zkušeným operátorem na frontě uskuteční údajně obvykle pouze doslova několik letů, než jsou zničeny.

Rusko má s náběhem výroby dronů také velké potíže, ale v tuto chvíli je podle odborníků zřejmě dále než Ukrajina. Ruská armáda o drony, hlavně ty kamikadze, údajně dlouho nejevila zájem. Lancet a jeho předchůdci vznikli původně z vlastní iniciativy výrobce.

Ruský průmysl také nedokáže vyrábět celou řadu nutných dílů bez cizí pomoci. Netýká se to jen elektroniky, neexistují zatím například spolehlivé malé spalovací motory ruské provenience. Ovšem s íránským příkladem a dodávkami čínského zboží, které kvůli společné hranici Ruska a Číny může Západ těžko i jen sledovat, nejde o nesplnitelný úkol.

Ukrajinské iniciativy v tomto směru zřejmě sílí. Země už údajně zkouší a chystá se podporovat výrobu domácích dronů všech možných typů včetně těch „kamikadze“. Ale než se dostanou na frontu, bude to nejspíše ještě nějakou dobu trvat.

Do té doby nejspíše budou mít v této konkrétní „zbrani pro 21. století“ výhodu ruští protivníci.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované