Norové zajeli první kontejnerovou loď do zásuvky. Posvětil ji premiér

První elektrická kontejnerová loď na světě dokončila svou první plavbu. Po zakotvení v přístavu hlavního města ji uvítal i norský premiér Jonas Gahr Støre. Yara Birkeland o délce 80 metrů a hmotnosti 3200 tun tak cestou z Horten do Osla zahájila své odhadem dva roky trvající zkoušky, které mají v praxi zdokonalit její autonomní technologii.

Na palubě zatím stále budou i technici, kteří mají v budoucnu samořiditelně plavidlo učit rozpoznávat a reagovat na obchodní, ale i rekreační plavidla nebo kajaky, jejichž provoz je v úzkém osloském fjordu poměrně silný.

Kormidelna by prý ale mohla zcela zmizet do tří až pěti let, a Yara by potom měla jen pomocí senzorů a umělé inteligence podnikat cesty dlouhé přes 12 kilometrů sama. Převážet bude 120 kontejnerů s hnojivy z továrny ve městě Porsgrunn do přístavu Brevik.

„Poměrně dost nehod, k nimž na lodích dochází, způsobují lidské chyby, jako třeba únava,“ vysvětluje vedoucí projektu Jostein Braaten s tím, že autonomní provoz prý může umožnit i naprosto bezpečnou cestu. „Nejdřív ji ale musíme naučit zjišťovat, že tam něco vůbec je,“ dodává, „a pak se musí naučit, co s tím má dělat.“

Díky svému elektrickému pohonu, který obstarává osm bateriových zásobníků místo kotelny o kapacitě až 6,8 MWh, by Yara měla při plavbách ušetřit emise odpovídající asi 40 tisícům jízd nákladních aut ročně.

S rychlostí 13 uzlů sice pluje o něco pomaleji než obyčejné nákladní lodě, které se obvykle pohybují rychlostí od 16 do 25 uzlů, zato ale nevypouští pro životní prostředí škodlivý oxid uhličitý a oxidy dusíku, které uvolňují současná plavidla přepravující po oceánu kontejnery spalováním fosilních paliv. Energie v bateriích lodi „do zásuvky“ pochází z norských vodních elektráren.

Kontejnerovou loď na elektrický pohon si teprve v roce 2017 u norské technologické firmy Kongsberg a loďaře Vard objednal právě stejnojmenný výrobce hnojiv Yara International, jehož produkt bude i převážet. Její rozpočet je podobný jako u běžných kontejnerových lodí, tedy 25 milionů eur. Z toho 13 milionů ale zaplatí vládní podnik Enova podporující obnovitelné energie.

Lodní průmysl se na emisích skleníkových plynů podle Mezinárodní námořní organizace podílí ze 2,5 až třech procent. Cílí sice na jejich snížení o 40 procent do roku 2030 a o 50 procent do roku 2050, přesto se ale zdá, že v posledních letech vypouští škodlivých látek do ovzduší spíše víc. Za rok 2018 vyprodukovala jak mezinárodní, tak vnitrostátní námořní doprava a rybolov přes jednu miliardu tun skleníkových plynů. V roce 2012 to přitom bylo „pouze“ 962 milionů tun.

Elektrický pohon se z důvodu omezených možností a kapacit bateriových zásobníků dá nicméně zatím využít spíše pro kratší, přímořské nebo říční plavby. Norové třeba vyrábějí skoro všechnu energii pomocí vodních, ale i větrných elektráren, které mají mnohem nižší uhlíkovou stopu než spalování fosilních paliv. V přesných číslech je to 88 procent z vody a 10 procent z větru.

Pokud ale vědci nepřijdou s efektivnějším způsobem elektrického pohonu nebo skladování energie, zaoceánské lodě se budou muset v budoucnu ohlížet po jiných technologických řešeních udržitelného provozu například na bázi zkapalněného zemního plynu nebo vodíku.