Hlavní obsah

Vakcína proti chřipce zřejmě pomáhá částečně chránit proti covidu

Foto: Michal Šula, Seznam Zprávy

Očkování.

Reklama

21. 5. 17:16

Velká studie z Kataru zatím nejnázorněji potvrdila zajímavé pozorování: lidé očkovaní proti chřipce jsou do jisté míry chráněni i proti nemoci covid-19.

Článek

Do určité míry účinné očkování proti nemoci covid-19 zřejmě bylo k dispozici už na podzim roku 2020. Naznačuje to analýza údajů více než 30 tisíc zdravotnických pracovníků v Kataru. Studie dospěla k závěru, že u očkovaných byla v případně infekce o téměř 90 % nižší pravděpodobnost vážného průběhu nemoci covid-19.

Nejde o první práci, která dospěla k takovému závěru. Už několik jiných analýz předtím (byť ne všechny provedené, o tom dále) naznačilo, že posílení imunitního systému pomocí vakcín proti chřipce a dalšího očkování by mohlo pomoci organismu bránit se i koronaviru SARS-CoV-2 – alespoň tedy původnímu kmeni SARS-CoV-2.

Bohužel řada nejasností stále zůstává. Například to, jak dlouho by případná ochrana mohla trvat a jak by si vakcína vedla proti dnes převládajícím kmenům SARS-CoV-2. Jde tedy zatím jen o zajímavé pozorování, které může směřovat k dalšímu výzkumu spíše než k odhalení (staro)nové „zázračné zbraně“ proti covidu.

Žádoucí vedlejší účinky?

V prvních měsících pandemie se poměrně intenzivně zkoumala možnost, zda by některé stávající vakcíny nemohly poskytnout alespoň částečnou ochranu proti SARS-CoV-2 a onemocnění, které způsobuje.

Možná si pamatujete, že v Česku se zkraje pandemie mluvilo například o možném pozitivním přínosu jednoho typu vakcíny proti tuberkulóze (tzv. BCG vakcíně). Z tuzemského pohledu to byla zajímavá možnost, protože tento typ vakcíny se používal v bývalém východním bloku. Jak ukázal bolestivě vývoj pandemie už na podzim roku 2020, šlo o naději marnou.

Bohužel také obecně platí, že přesně vysledovat vliv takového jednotlivého faktoru na zdraví je v běžných podmínkách obtížné. Může se objevit řada na pohled zajímavých souvislostí (korelací), ale přijít s přesvědčivými důkazy je velmi těžké. Třeba proto, že lidé, kteří se nechají očkovat proti chřipce, prostě přistupují k životu a svému zdraví jinak než lidé, kteří se očkovat nenechají. Jde tedy o dvě rozdílné skupiny. Pokud vliv není opravdu silný, ztratí se v šumu jiných faktorů.

Ovšem vliv očkování proti chřipce v ochraně proti covidu začal na vědce „vyskakovatpoměrně nápadně ve vícero studiíchrůzných míst světa. Ilustrujme si to na příkladu studie z amerického Michiganu.

Tento stát má díky bývalému republikánskému kandidátovi na prezidenta Mittu Romneymu na rozdíl řady jiných amerických států poměrně „evropské“ zdravotnictví s poměrně silnou rolí státu – a tedy i centrální databází se zdravotními záznamy. Skupina zdravotnických odborníků z Michiganské univerzity tedy prověřila, jak si v první polovině roku 2020 vedli po nákaze novým koronavirem lidé očkovaní či neočkovaní proti chřipce.

Očkovaní se ukázali být o něco „odolnější“ vůči infekci, kterou se nakazili o něco méně často. Rozdíl nebyl veliký: z celkového počtu neočkovaných proti chřipce se nakazilo 4,9 procenta všech osob, z těch očkovaných zhruba 4 procenta.

Větší rozdíl byl v průběhu nemoci. Očkování proti chřipce chránilo v případě koronavirové infekce i před hospitalizací a připojením na ventilátor. Čistě matematicky vakcína proti chřipce snížila pravděpodobnost hospitalizace s covidem o 40 procent, v případě nutnosti mechanické ventilace zhruba o 55 procent.

Na analýze lze najít řadu nedostatků, z nichž některé platí i pro další případy. Například počty prokázaných případů nákazy byly v té době poměrně nízké (celkem šlo zhruba o 1 200 lidí), ovšem úmrtnost veliká – zhruba 7,5 procenta. Jinak řečeno, skutečně nakažených bylo více, jen prostě nebyli testováni, takže analýza zahrnuje jen malou část skutečně nakažených.

Skupina očkovaných byla v mnoha ohledech statisticky odlišná od neočkovaných: většinou šlo o ženy, skupina byla o něco starší, bylo v ní vyšší zastoupení bělochů a tak dále a tak podobně. Je prostě těžké odhalit, do jaké míry je rozdíl daný právě očkováním proti chřipce nebo souběhem jiných faktorů.

Dodejme také hned, že některé analýzy žádný pozitivní efekt chřipkové vakcíny proti covidu nezaznamenaly, ale to hypotézu hned nevyvrací. Ale právě proto, že ve hře je tolik neznámých, se někdy prostě mohou sejít okolnosti tak, že v daném případě to vyjde špatně. Vliv může mít například délka studie: nikdo totiž neví, jak dlouhou (či spíše krátkou) dobu může tato nečekaná ochrana trvat.

Katarší jsou si podobnější

Významnou část těchto zkreslení se pokusila odstranit v Kataru provedená studie zmíněná na začátku článku. Je založena na údajích z roku 2020, konkrétně od září do prosince (pak dorazily vakcíny proti covidu). Autoři se do dat však dívali zpětně, a text se tedy objevil na serveru medRxiv v květnu 2022.

Tým pod vedením Laitha Jamala Abu-Raddada, epidemiologa působícího v Dauhá, prošel záznamy 30 774 zdravotnických pracovníků v zemi. To je uniformnější skupina, která se kupříkladu (minimálně v práci) chránila a chovala podobně. I jinými charakteristikami (třeba věkem) si je také podobnější než obecná populace.

Ve vzorku bylo za sledovanou dobu 518 pracovníků, kteří byli pozitivně testováni na SARS-CoV-2. Při porovnání se zbytkem pak došli autoři k výsledku, že čerstvě očkovaní proti chřipce měli o 30 % nižší pravděpodobnost pozitivního testu na SARS-CoV-2. A pravděpodobnost rozvoje závažného onemocnění covidu-19 byla u nich o celých 89 % nižší než u pracovníků, kteří očkováni nebyli – tedy s tou výhradou, že skupina nakažených byla malá, takže počet závažných případů byl také velmi nízký.

Výsledky z Kataru jsou tedy podobné jako jinde, byť efekt je až překvapivě silný. Skutečnost, že očkování proti chřipce je spojeno se snížením nejen počtu infekcí SARS-CoV-2, ale také závažnosti onemocnění, naznačuje, že skutečně nejde o náhodu.

Jak, co, proč?

Řada důležitých otázek zůstává nezodpovězena. Například není z dat jasné, jak dlouho předpokládaná ochrana chřipkovou vakcínou proti covidu trvá. U očkovaných, kteří se nakazili koronavirem, byl průměrný odstup od očkování šest týdnů, což není mnoho.

Také není zcela jasné, proč přesně by vakcíny proti chřipce – které obsahovaly tzv. inaktivované chřipkové viry – měly chránit proti covidu. Konkrétní odpověď podobné „pozorovací“ studie jako ta katarská nemohou dát, to chce ještě další práci v laboratoři, navíc s nejistým výsledkem. Ovšem například výsledky jiné studie pro změnu holandských zdravotníků naznačují, že vakcíny stimulují antivirovou imunitní odpověď.

Právě tým, který za zmíněnou holandskou studií stojí, se této otázce věnuje i nadále. V Brazílii zahájil speciální studii (tzv. randomizovanou, placebem kontrolovanou studii), která má ověřit, zda vakcíny proti chřipce a spalničkám a zarděnkám mohou chránit proti covidu-19. V případě covidové pandemie už to patrně žádný velký vliv na její další průběh mít nebude, ale třeba by tato zjištění mohla pomoci příště.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované